Od dob kdy se před 150 lety zrodila Italská republika zastává Francie názor, že tři nejnápadnější vrcholky masivu Mont Blanc se špicí ve výši 4810 m n. m – Dôme du Goûter a Punta Heilbronner, leží výhradně na jejím území. Jediný přístup od italských hranic, které horu na mapách obklopují, mají Italové z Courmayeuru v údolí Aosta, a turistům ho zpřístupnili po druhé světové válce kabinovou lanovkou na Helbronner. 
Z francouzských údolí se k sedlům pod vrcholky i na samou „střechu Evropy“ turisté dostávají již od roku 1957 odvážnou 5kilometrovou kabinkovou dráhou z Aiquille du Midi, ke které je vyvezou velké kabiny z francouzského Chamonix. Přístup autoturistům k nim umožňuje zejména 12kilometrový autotunel pod samotným Mont Blankem, nebo elektrické vláčky z Chamonix na Montenvers.
Není divu, že rostoucí zájem proniknout do ledovcového království co nejrychleji, přivedl před 10 lety italskou společnost Funivie Monte Bianco S.p.A. k myšlence přetáhnout zájemce o vrchol Mont Blanku nejkratší cestou ze „svého“ údolí Aosta na vrchol Helbronneru (3500 m n. m) mnohem výkonnější a atraktivnější velkokapacitní lanovkou. Konsorcium stavebních firem Cordée Mt. Blanc s vládní podporou se k projektu spojilo s prestižním designérským Studiem Progetti, a největším světovým výrobcem lanovek Doppelmayrem, který má v Itálii svoji pobočku, se rozhodlo investicí 110 mil.eur postavit exkluzivní lanovku s otáčivými kabinami přibližně v trase staré kabinové dráhy z Pontal d´Entréves přes mezistanici Mont Frety na samý vrchol Helbronneru.
800 cestujících za hodinu dokáže obousměrně přepravit spodní úsek, horní má kapacitu 600 cestujících/h. |
Požadavek, aby stanice i samotné kabiny byly vrcholem estetiky a inovací jak architektury, tak lanovkové techniky, se navzdory obrovským obtížím, jaké představují práce v takových výškách a v třeskutém mrazu, podařilo splnit začátkem letošního roku. Lanovka v délce 4,3 km s přestupní stanicí dostala název Skyway Monte Bianco, a výškový rozdíl 2140 m k vrcholové stanici zdolává klimatizovanými panoramatickými kabinami pro 75 až 80 cestujících. Spodní úsek dokáže přepravit obousměrně 800 cestujících za hodinu, horní s kabinami jen pro 75 osob, má kapacitu 600 cestujících/h. Cesta na prvním úseku trvá jen 4 min, na druhém 5 min. Během té doby se panoramatické kabiny otočí o optimální fotografování nebo filmování hlubokých údolí i věčně zasněžených štítů.
PO DVOU LANECH RYCHLOSTÍ 30 KM/H
Kabiny pro 80 stojících osob pojíždějí rychlostí 9 m/s po dvojicích nosných lan Ø 70 mm, a jsou výkyvně zavěšené ke zdvojeným kladkovým běhounům. Doppelmayr u závěsu použil poprvé „inteligentní“ systém tlumení výkyvů i otřesů při přejíždění běhounů přes traťové opěry. Lana jsou napínána protizávažími v šachtách na prostřední přestupní stanici i na stanici vrcholové. 
Poháněcí kotouče ve strojovnách na prostřední a vrcholové stanici jsou poháněny asynchronními frekvenčně řízenými elektromotory po 600 kW. Každý má samostatný měnič a navzájem jsou zálohovány. Strojníci je řídí v automatickém provozu elektronickým programátorem Funitek, a jen v případě poruchy a nouzového provozu přejdou na manuální řízení. Poháněcí kotouče jsou brzděny pneumatickým systémem a hydraulickými zádržnými brzdami.
Doppelmayr pamatoval i na nezávislý dvojí způsob záchrany cestujících v případě trvalého uváznutí kabiny na trase. Oba úseky mají samostatné záchranné kabiny, které by sjely po nosných lanech ke střeše havarované panoramatické kabiny, a průlezem by je postupně po skupinkách evakuovaly. K evakuaci lze použít nezávisle i tradičně používaný „seskakovací“ systém, umožňující spouštět jednoho cestujícího za druhým v záchranné síti podlahovým otvorem pomocí vestavěného kladkostroje.
HIGH-TECH KABINY S KLIMATIZACÍ
Doppelmayr využil při návrhu kabin zkušeností s realizací otočných kabin, jaké použil u lanových drah v Kapském městě, v Palm Springs, na horu Titlis ve Švýcarsku, a nejnověji na lanovce Monte Baldo u Gardského jezera. Vzhledem ke krátké době jízdy (5 min na horním a jen 4 min na spodním úseku), mají pouze několik sklopných sedadel pro invalidy. Panoramatická okna a otáčivá podlaha umožňují turistům s kamerami nejlepší záběry a výhled postupně na všechny strany údolí i vrcholků. Obrazovky na středovém sloupu přenášejí navíc live - obrazy z postranních i podpodlahových videokamer nebo oznámení a pokyny od strojníků z řídicího pultu. Akumulátory dobíjené automaticky kontaktními spínači při zastavení kabiny ve stanicích zásobují i účinnou klimatizaci ve středovém sloupu a moderní LED osvětlení. Nejúžasnější okamžik prožívají cestující při přejezdu nejvyšší podpěry na horním úseku tratě, kterou kabina přejíždí ve výšce 110 m nad terénem.
TŘI ARCHITEKTONICKÉ ZÁZRAKY OD CARLA ROSSIHO
Nástupní údolní stanice Ponntal d´Entréves je na rozdíl od původní stanice zbořené staré lanovky posunuta mezi terasovitě rozložené superparkoviště pro 400 vozidel. Navazuje bezprostředně přímo na výjezd automobilů z 12 km dlouhého autotunelu pod Mont Blankem. Studio Progetti pod vedením prof. Carla Rossiho dalo stanici tvar vějíře s obloukovým proskleným průčelím, kryjícím nástupiště kabin. Ve spodním patře ocelové konstrukce jsou umístěny pokladny a informační střediska i občerstvení.
Přestupní stanice Mont Frety v nadmořské výšce 2173 m je pokládána za architektonický zázrak pro svoje skořepinové střechy, pokryté solárními články, a zasklená nástupiště. Pod klenbami pláště skrývá restaurační komplex, konferenční prostory a prstencovou vyhlídkovou terasu. Turisté mohou sestoupit i do vedle stojící, a dnes už pro svoji nadmořskou výšku legendární, botanickou zahradu. Ve výšce 3456 m na minimální dostupné ploše vrcholu je vybudována futuristicky krystalově tvarovaná třípodlažní vrcholová stanice Helbronner. Ze tří vyhlídkových teras je fantastický výhled nejen na zmíněné vrcholky rozeklané nejvyšší hory Evropy, ale i na Vallée Blanche.
Nesmírně obtížnou stavbu v takové nadmořské výši, umožněnou jen po několik měsíců v roce provádělo 500 pracovníků při teplotě až –30 °C, kteří po dobu stavby bydleli v o něco níže vybudované horské chatě, sloužící dnes jako turistický hostel. Se stanicí lanovky je spojena výtahem jezdícím v 70 m hluboké šachtě, z které do hotelu vede 130 m dlouhá chodba s eskalátorem.
Profesor Rossi má hlavní zásluhu na tom, že lanovkové stanice se nejen co do vzhledu, ale i co do úspory energie a tepla zařazují k nejúžasnějším výtvorům současného stavebnictví. Kombinace materiálů na jejich plášť, pokrytí solárními panely a využití tepelných čerpadel snížilo spotřebu elektrické energie na minimum, údolní stanice odpovídá kritériu „aktivní dům“.
KUDY MÁ VÉST PŘESNĚ HRANICE MEZ I STÁTY V HORÁCH?
Italskou lanovku Skyway Monte Bianco uvedl slavnostně do provozu italský premiér Matteo Renzi letos 1. června. Francouzské novináře překvapilo, že se nezúčastnil jeho francouzský protějšek, a nechali se slyšet, že jde o protest proti tomu, že Italové svoji horní stanici umístili na jim přisouzený vrcholek Mont Blanku, jak to zobrazují francouzské mapy. Premiér při rautu obvinění diplomaticky odmítl: „Žádné obsazení Francie z naší strany se nekoná!“ Něco jiného si ale myslí Italové z údolí Aosta. Tvrdí, že v horách mají hranice států probíhat přímo po nejvyšších vrcholech, a dožadují se skoro půl milionu čtverečních metrů z masivu... Naštěstí oba státy jsou ve společné Evropské unii. Italská investice do lanovky zpřístupní už letos tuto skvostnou oblast ledového království více turistům, protože zmodernizovala lanovkový řetězec mezi Francií a Itálií!
Ing. Jan Tůma