Historie

Technický týdeník a spolková činnost inženýrská
65 let společné cesty

Dobové zdroje tvrdí, že impuls k vydávání Technických novin dal samotný Antonín Zápotocký s poukazem na jím proklamovanou podporu dělnického zlepšovatelského hnutí, jež mělo být nositelem pokroku. Bohužel, obsahem Technických novin byla tehdy spíše politika a glorifikace znárodněných podniků než technika a její stav.

První Technický týdeník vyšel pod názvem Technické noviny v Praze dne 15. dubna 1953 a na první straně přinesl úvodník „Na pomoc technice" z pera Gustava Hniličky, sekretáře Ústřední rady odborů (ÚRO). Začíná, jak jinak, velmi pozitivně: „Při budování socialismu v naší vlasti jsme dosáhli skvělých výsledků. Je to především náš průmysl, jehož rozvoj jde kupředu u nás dosud nevídaným tempem." A následuje výčet úspěchů, především těžkého průmyslu. A někde v poslední třetině se dostává k věci: „Ve většině našich závodů a zejména v práci odborové organizace vládne dosud všeobecně závažný nedostatek v malé pozornosti, která je věnována výrobně technické propagandě. ... Odborová organisace věnuje těmto otázkám zvýšenou pozornost. Aby umožnila bezprostřední a pohotovou informaci o význačných technických novinkách a zdokonaleních, rozhodla, aby byly vydávány Technické noviny jako tiskový orgán komisí pro hnutí vynálezců a zlepšovatelů. Technické noviny budou proto svým obsahem ukazovat, jakých skvělých výsledků na poli technického pokroku dosahujeme. Budou především jasně dokumentovat a dokazovat, jaké skvělé výsledky přináší spolupráce mezi dělníky a techniky a jak skvělé možnosti má v našem státě technická inteligence, opírající se o velké praktické zkušenosti a tvořivou iniciativu našich dělníků."

Od propagandy k technice

S přibývajícími léty však technika přece jen dostává stále více prostoru a před rozdělením Technických novin na slovenskou verzi vydání v roce 1963, když si Slováci ponechali původní název a Češi změnili české vydání na Technický týdeník, najdeme už mnoho praktických rad, za něž by se nemusel stydět ani dnešní odborný časopis.

Tehdejší šéfredaktor Josef Dvořák dobře pochopil, že čtenáře zajímá více vývoj televizního vysílání a výroba TV přístrojů v Československu než propaganda a těžký průmysl, vyčerpávající veškerou elektrickou energii z elektrické sítě i ze společnosti. Zavedl také chytře několik stálých rubrik, například „Zkuste to sami", která se stala posléze zdrojem informací o výrobě různých přípravků pro strojírenskou výrobu. Vycházely zde však i dobré a velmi zasvěcené rady pro konstruktéry, včetně velmi sofistikovaných zařízení, a stovky dalších technologických rad vysoké úrovně.

Velká pozornost byla věnována výuce učňů. V Technickém týdeníku vycházely příklady technologických postupů k výrobě obrobků s řešením, jež bylo otištěno až za měsíc. Mnozí technici dneška na těchto úlohách vyrostli, stejně jako učitelé, kteří zadávali tyto příklady jako učební úlohy. Autory úloh byli vynikající technologové praxe. Tuto tradici Technický týdeník obnovil v nedávné době v podobě „Akademie CNC obrábění" a hodlá v ní pokračovat i nadále - v novém formátu a na aktuální témata.

Sice nesměle, ale přece se v 60. letech objevuje v Technickém týdeníku celostrana „Okno do světa", která se zaplňuje více a více zprávami ze zahraničí. Některé zahraniční firmy se proto dnes mohou pochlubit již půlstoletím spolupráce s Technickým týdeníkem. Pozorný čtenář se na straně věnované zahraničí dozvěděl ledacos o technickém vývoji ve světě.

Navíc, Technický týdeník je v těchto letech propojen s ČSVTS (Československou vědeckotechnickou společností), jejíž někteří členové se přece jenom do zahraničí podívají a někteří jsou dokonce ochotni něco napsat pro poučení druhých, zatímco jiní přetavují viděné do zlepšovacích návrhů. Hodnotitelé těchto návrhů srovnání se zahraničím nemají, a o plagiáty tedy nebyla nouze. Přesto je třeba vidět odborné působení ČSVTS pozitivně, byla to často jediná cesta, jak technikům přiblížit realitu. Technický týdeník vymezil pro zprávy ČVTS plochu, jejíž rozsah se měnil dle doby.

Bez nadsázky se dá říci, že odborná úroveň Technického týdeníku neustále rostla, a objevují se i kritické články, což odpovídá dobovému koloritu: země směřovala k roku 1968. Jen tak se jistě mohlo stát, že v roce 1966 Vlastislav Vrkoč připomíná v Technickém týdeníku lepší a úspěšnější časy české techniky a dokazuje, že technickému tisku v této zemi je již 100 let.

Zpět do reality

To, co jsme napsali v předchozích řádcích o tom, jak technický tisk reflektuje úroveň průmyslu dané doby, je platné i pro léta, jimiž popisujeme vývoj Technického týdeníku. Konec 50. a léta 60. byla v Technickém týdeníku dobou popisu významných strojařských úspěchů, například i v oborech, které v následujících letech propadly numerickému řízení strojů. Dokladem toho může být i první numericky řízená kopírovací frézka z Kovosvitu Sezimovo Ústí (tehdy součást ZPS Gottwaldov), vystavená v roce 1955 na předchůdci Mezinárodních strojírenských veletrhů - na Výstavě československého strojírenství v Brně. O tři roky později budila pozornost na Expo v Bruselu a inspirovala světové výrobce obráběcích strojů. Technický týdeník je mimochodem jediným periodikem, které téměř důsledně otiskuje hodnocení a popisy všech Zlatých medailí z nově vzniklého MSV v Brně.

Je smutnou skutečností, že se už tehdy, tedy před rokem 1968, začíná na stránkách Technického týdeníku projevovat zaostávání v oborech mikroelektroniky, automatizace a robotizace. Dá se říci, že léta následující po roce 1968 jsou nad jiné dokumentem zásadního obratu v dalším vývoji průmyslu. Nedostatek některých embargovaných komponent strana a vláda řešily nekonečnou propagandou. Pro nedostatek některých produktů pro potřebu průmyslu i spotřebního zboží totiž chyběly logické argumenty.

Rovněž rozhovory s předsedy hodnotitelských komisí na MSV v Brně vypovídají o kličkování odborníků před vyslovením reality. Přestože Praha, tedy komunisty ovládané ministerstvo zahraničního obchodu, velmi váhala, jak podpořit československý export výstavami a kde takové akce pořádat, existující výstavní areál a vzpomínky na výstavu z roku 1928 určily za místo konání bezesporu největších exportních akcí Brno. Zde byla vydávána v průběhu výstav i technicko-obchodní periodika, například kvalitní Veletržní noviny. Jejich první vydání byla profesionální, pamětníci hovoří o tom, že zaměstnancem Podniku zahraničního obchodu mohl být jen člověk ovládající perfektně cizí jazyky, a to i v technickém výrazivu. I to se bohužel časem zvrhlo na tzv. nomenklaturní kádry. Export naší země v 50. letech i přesto rostl, jistě především díky bezednému trhu tehdejšího SSSR. Pak však přichází léta nouze. Technický týdeník je jako zrcadlo doby. Stačí obracet stránky.

Léta naděje

Spojení Technického týdeníku s politikou skončilo definitivně po roce 1989. List je v roce 1992 prodán švýcarskému vydavateli Ringier, pak postupně společnostem Bertelsman, Springer a BusinessMedia DocuGroup, aby se nakonec v roce 2014 dostal do držení českých investorů. Stává se plnohodnotným, ryze technickým časopisem.

Po roce 1989 se Technický týdeník dostává do obtížné situace, kdy se musí vyrovnat s nově vznikající konkurencí, která v mnoha případech přichází ze zahraničí se zavedenou značkou a finanční podporou. Stává se postupně silnou platformou nejen technickou, ale i pro oborové prognózy a samozřejmě také názory na další vývoj českého průmyslu, včetně výchovy nových techniků.

Vytvořit obsah časopisu, který musí být nejenom soběstačný, ale i ziskový, kde se prolínají komerční cíle s poskytnutím názorové platformy na vývoj českého průmyslu po roce 1989, jistě nikoliv jednoznačně pozitivní, bylo a je obtížné. Přesto redakce Technického týdeníku obdržela několik mezinárodních a českých ocenění, především od Asociace leteckých novinářů, Fakulty strojního inženýrství VUT Brno a Cenu Inženýrské Akademie za sérii materiálů o problematice technického výzkumu a vývoje v ČR.

Cestu ke stránkám Technického týdeníku s cílem definovat představu dalšího technického vývoje v ČR si našli i dnešní prezident, tehdy premiér Miloš Zeman nebo Vladimír Špidla, předsedové Akademie věd, prof. Rudolf Zahradník nebo zakladatel české elektronové mikroskopie prof. Armin Delong a mnoho dalších. I dnes stojí za to, začíst se do jejich článků.

K 65letému výročí prvního vydání Technických novin/týdeníku můžeme samozřejmě přistupovat s nostalgií a zadostiučiněním, ale ty nejsou dominantními pocity dneška. Technický týdeník v současnosti vychází na exkluzivním papíře a jeho odborná i grafická úprava je srovnatelná se zahraničními časopisy podobného formátu i obsahu.

Podívali-li jsme se o 60 nebo i 100 let nazpět, nebylo to z nostalgie oplakávání úpadku některých oborů, v nichž český průmysl kdysi vynikal. Technika se vyvíjí, firmy vznikají a zanikají, některé obory získávají na důležitosti, jiné ustupují. Co by však nikdy nemělo vymizet, je společný zájem techniků komunikovat, informovat se navzájem, tedy to, co naši předkové nazývali spolkovou činností inženýrskou, neboť do našeho průmyslového světa proniklo více politiky, než jsme kdy předpokládali. Politici dnes zasahují i do technických řešení, což je trend, který naši předkové nepoznali. Potřebu a vývoj technických zařízení má formovat trh a společenská potřeba.

Jestliže společenství českých inženýrů podpořilo zásadním způsobem samostatnost této země před léty, nemělo by se ani dnes vzdávat práva a možnosti vyslovit se k podmínkám, za nichž se v této zemi technika rozvíjí. Pokud něco budeme přát Technickému týdeníku do dalších let ve více než 150leté historii českého technického tisku, pak je to právě schopnost dát k dispozici své stránky k otevřené názorové výměně o vývoji techniky v této zemi.

Mgr. Jan Baltus
Andrea Cejnarová

Tento text vznikl přepracováním a doplněním článku publikovaného k 60. výročí Technického týdeníku v roce 2013.
Fotokopie Zpráv a Elektrotechnických obzorů byly poskytnuta laskavostí Archivu a knihovny Národního technického muzea v Praze.
Další ukázky jsou fotokopiemi dobových vydání Technického týdeníku a Technických novin v českém vydání.