Bezpečnost. Slovo, které v sobě nese tolik významů, tolik naléhavosti. A přesto se zdá, že jej často bereme jako samozřejmost — dokud není ohrožena. Doba, ve které žijeme, nás přitom znovu a znovu přesvědčuje o opaku. Samozřejmostí rozhodně není. Je výsledkem úsilí, spolupráce, inovací a odhodlání chránit to, co je pro nás důležité. Kdy, když ne teď, bychom měli tuto skutečnost pochopit a jednat?
Bezpečnost se týká našich každodenních životů, cestování, dětí, zajištění budoucnosti. I domov či běžné pracovní prostředí, které by mělo být místem růstu a produktivity, se snadno mohou stát místy nebezpečí. Technologie, které nám mají usnadnit život, přinášejí i nové výzvy. Robotizace, umělá inteligence, automatizace — to vše slibuje lepší a bezpečnější podmínky. Ale zároveň vyžaduje, abychom byli připraveni. Abychom investovali do vzdělávání, prevence a ochrany. Protože co jiného je důležitější než zdraví a životy těch, kteří tvoří páteř naší společnosti?
Na druhé straně širokého spektra bezpečnosti je geopolitická stabilita. Ačkoliv se mnohým z nás mohou zdát světové konflikty na pohled vzdálené, mají přímý dopad na naši bezpečnost i na naši budoucnost. A bezpečnost náleží více ostražitým a připraveným než těm, kdo situace podceňují. Kdy, když ne teď, bychom měli pochopit, že spolupráce v rámci Evropy, NATO a dalších organizací není volbou, ale nutností? Že investice do obrany, do moderních technologií, do společných strategií nejsou zbytečným výdajem, ale základem stability? A jsou dokonce i příležitostí pro náš průmysl a prosperitu.
Evropa, která se pyšní svou vyspělostí a stabilitou, se ukázala být zranitelnější, než jsme si dokázali představit. Pandemie, válka, energetická krize — to vše nám ukázalo, jak křehká naše soběstačnost je. Kdy, když ne teď, bychom měli investovat do nezávislých zdrojů, do lokální výroby, do posílení našich dodavatelských řetězců? Kdy, když ne teď, bychom měli přestat spoléhat na nejisté zahraniční zdroje a začít budovat skutečně odolnou Evropu?
Napříč celým spektrem od běžného života pro globální hrozby se navíc proplétají i hrozby kybernetické. Ani ty nelze ignorovat. S každým dalším krokem digitalizace, s novou aplikací, s dalším zařízením připojeným k internetu rizika rostou. Hackeři, úniky dat i dezinformace ohrožují nejen firmy a státy, ale i každého z nás. Měli bychom tedy začít brát vážně i kybernetickou bezpečnost. Neznamená to však odmítat pokrok a umělou inteligenci, ale uvážlivě je využívat, vzdělávat se, učit se chránit svůj digitální prostor.
Kdy, když ne teď, bychom si měli uvědomit, že bezpečnost není jen otázkou jednotlivce, firmy nebo státu? Je to otázka nás všech. Je to otázka spolupráce, inovací a odvahy čelit výzvám. Protože právě teď je ta chvíle. Chvíle, kdy můžeme rozhodnout o tom, zda budeme jen pasivními pozorovateli, nebo aktivními spolutvůrci bezpečné budoucnosti.
