Nejkratšímu dopravnímu spojení ve Skotsku podél východního břehu po tisíciletí překážel divoký mořský záliv ústí řeky Forth nedaleko Edinburghu. Kolik člunů od dob Římanů, a později osobních i nákladních trajektů se v prudkých přílivových
a odlivových vlnách v jinak přírodně půvabném okolí zde potopilo, lze sotva spočítat.
Sláva prvního dlouhého železničního mostu přes blízkou zátoku Tay u skotského Dundee roku 1879 skončila katastrofou, když při noční bouři roku 1879 se část 4 km dlouhého mostu i s vlakem zřítila do moře a při neštěstí zahynulo 75 cestujících. Soutěž vypsaná na stavbu nového železničního ocelového mostu do Skotska počítala proto raději s překlenutím zálivu Forth. Poslední matici stříbrným klíčem na unikátní konstrukci utáhl slavnostně princ z Walesu 4. března 1890 a po 130 let červeně natíraný „krasavec“ slouží železničnímu spojení Británie se Skotskem dodnes. Jako unikát je zapsán do Seznamu světového dědictví UNESCA. Postupně však záliv překlenul i silniční, a předloni i dálniční most. Tři konstrukcí odlišné mosty, které si v historii techniky vysloužily tituly „nej“ co do parametrů i odolnosti, překonávající 1,5 km široký záliv v malém odstupu paralelně od sebe, se tak nechtěně staly ojedinělým, avšak živým muzeem mostařského umění. První z nich, železniční Forth Bridge, má po nedávné sedmileté rekonstrukci sloužit nejméně dalších sto let. Druhý, silniční most Forth Road Bridge dokončený roku 1964, s rozpětím přes 1 km, byl po dlouhou dobu nejdelším visutým mostem světa. Třetí, zavěšený dálniční Queensferry Crossing, slavnostně otevřený britskou královnou Alžbětou II. 4. září 2017 jakožto ve Velké Britanii vůbec nejvyšší most, je pokládán odborníky za mostařský převrat
21. století.
LEGENDÁRNÍ ŽELEZNIČNÍ MOST FORTH BRIDGE
Zakázku na jeho projekt nejprve vyhrál respektovaný britský architekt Thomas Bouch, který se proslavil stavbou železničního mostu v zálivu Tay. Když se ale most o pár let později při silném větru zřítil, byl pro překlenutí zálivu Forth vybrán unikátní návrh jeho kolegů a kritiků Johna Fowlera a Benjamina Bakera. Výjimečnou konstrukci neobvyklého statického systému s rozpětím dvou hlavních polí po 521 m a se třemi konzolovými vahadly dokončilo 4 600 dělníků a montérů po sedmi letech a dílo je dodnes považován za nejodvážnější mostařský projekt. Celková délka včetně příjezdního viaduktu dosahuje 2 512 m a jeho nejvyšší bod leží 112 m nad hladinou při přílivu. Na spojení ocelových prvků vážících téměř 51 tisíc tun se spotřebovalo osm milionů maticových šroubů. Trubkové nosníky kotvené do kamenných věží bylo nutné až do nedávné rekonstrukce natírat nepřetržitě kvůli agresivnímu působení soli z mořských výparů, což si vyžádalo práci nasazení až 500 natěračů. Vynálezem nového složení barvy se prý bude další nátěr nyní muset obnovit až po 25 letech. V době svého otevření byl Forth Bridge největší stavbou svého druhu na světě a dodnes svou krásou přitahuje víc jak milion turistů ročně. Po sedmileté rekonstrukci dvoukolejný most umožňuje jízdu vysokorychlostních vlaků sníženou na
80 km/h, nákladní vlaky však mají rychlost omezenu jen na 30 km/h.
FORTH ROAD BRIDGE
Osobní i nákladní automobily nebo autobusy musely záliv cestou do Skotska objíždět přibližně šedesátikilometrovou objížďkou nebo platit převoz trajekty přes Firth of Forth. Provoz po vodě, do kterého se nakonec pokusily zasáhnout i nákladní a osobní vznášedla, se zahušťoval tak, že skotská vláda ve spolupráci s transportními organizacemi začala od roku 1958 připravovat projekt nejen silničního mostu, ale i desítek kilometrů nových příjezdních cest, vícestupňových silničních uzlů a křižovatek. Výsledkem byl visutý silniční most Ford Road Bridge s rozpětím 1 006 m, vyprojektovaný konsorciem společností pod vedením Sira Williama Arrola. Jako nejdelší evropský ocelový most s příjezdovými viadukty v délce 2 512 m, v té době nejdelší v Evropě, byl slavnostně otevřen roku 1964. Hlavní ocelové věže svařované celulární koncepce ční do výšky 156 m nad hladinu zálivu. Základna severní věže je umístěna na skalisku Mackintosh Rock, jižní věž stojí na kesonu v hloubce 32 m. Mostovka je nesena 192 sadami závěsných lan uchycených k na obou koncích do skalních tunelů zabetonovaným nosným kabelům o průměru 590 mm, z nichž každý nese zatížení až 13 500 tun a je svinut z 11 618 drátů o průměru 5 mm. Mostovku s dvakrát dvěma silničními pruhy a cyklostezkou tvoří ortotropní ocelová konstrukce nesoucí na ocelových nosnících zpevněnou betonovou desku. Vzhledem k rostoucí transportní zátěži (nástup stále těžší kamionové dopravy) a nečekaně rychlé korozi kabelů i závěsů musela být konstrukce několikrát posilována. Do dnešní doby most přejelo půl miliardy vozidel. Frekvence proti původně předpokládaným 11 milionům automobilů ročně se zvýšila do loňska na dvojnásobek. Svou původní slávu most ztratil otevřením dálničního mostu a po krátké rekonstrukci příjezdových cest z obou stran slouží od roku 2018 jen jako koridor veřejné dopravy, cyklistům a chodcům.
DÁLNIČNÍ MOST QUEENSFERRY CROSSING I S ÚČASTÍ NAŠICH FIREM
Nový, dálniční most Queensferry Crossing financovaný z veřejných prostředků (2,3 miliardy liber) jako vůbec nejvyšší most v Británii a zároveň nejdelší světový zavěšený most se třemi pylony uvedla po šestileté výstavbě do provozu královna Alžběta II. 4. září 2017. Na vítězném projektu a stavbě se podílela mezinárodní sdružení, vedle Arupu, AECOMU a německého Hochtiefu též tým českých inženýrů z firmy Pontex. Přemostění tvoří dvě hlavní pole mostu s rozpětím po 650 m zavěšená k trojici pylonů s výškou 207 m nad hladinou zálivu metodou postupného vahadlového vyvěšování. Toto neobvyklé řešení bylo zvoleno proto, že střední pylon je s výhodou založen na uprostřed zátoky z vody vystupujícím skalním ostrohu Beamer Rock. Štíhlé pylony mostu sahají do výšky 207 m nad hladinu zálivu. Celková délka přemostění se severním a jižním viaduktem o sedmi polích mezi opěrami činí 2 638 m. Na výstavbu se spotřebovalo 150 000 t betonu, 35 000 t oceli a 37 000 t kabeláže. Koncepce mostu přinesla do mostařství revoluční inovační prvky jako např. vzájemně se překrývající závěsy ve středech hlavních polí, zvyšující jeho stabilitu, nebo optimalizaci průřezů ocelobetonové mostovky široké 39,8 m nesoucí dvě třípruhové vozovky. Ocelové studně pro založení krajních pylonů byly vyrobeny v Polsku, ocelové části mostovky byly dodány po lodích z Číny a Španělska. Pro výstavbu jižního viaduktu a koncových sekcí zavěšené mostovky použili stavbaři výsuv konstrukce přes pomocný pylon a betonáž horní desky se dokončila následně. Přejíždějící automobily jsou před silnými větrnými proudy chráněny 3,6 m vysokými plexisklovými stěnami. Na mostu je poprvé ve Skotsku aplikován inteligentní dopravní systém, schopný v případě hustého provozu řídit optimálně povinnou rychlost vozidel včetně autobusů. Queensferry Crossing se tím stal mostní ikonou 21. století. Jeho pojmenování bylo vybráno internetovým lidovým hlasováním, je odvozeno od názvu obcí na jeho obou koncích a má připomenout skotskou královnu svatou Markétu, která údajně v těchto místech v 11. století zřídila přívoz pro poutníky.