Před pětašedesáti lety zahájil provoz dnešní Závod 13 - Ocelárna ArcelorMittal v Ostravě. Výstavba ocelárny začala na jaře 1949, v dubnu 1952 byla uvedena do provozu první ocelárenská pec a uskutečnil se odpich první ocelárenské tavby.
„První etapa výstavby proběhla v letech 1952-1953, kd/
y byly postaveny čtyři pevné 200t Siemens-Martinské pece. V druhé etapě v období 1958-1960 následovalo pět sklopných 400t Siemens-Martinských pecí. Tyto pece byly v provozu zhruba 18 let a v roce 1967 je nahradily dnešní tandemové pece," popisuje počátky výroby František Kubiczek, ředitel závodu ocelárna v ArcelorMittal Ostrava.
V počátcích ocelárenské výroby bylo veškeré úsilí věnováno zvládnutí technologie výroby nízkouhlíkatých a středněuhlíkatých uklidněných rourovenských ocelí, zejména olejářských trubek. V průběhu padesátých let se uváděly do provozu další válcovací tratě a postupně rostly i nároky na objem a kvalitu.
Jakost oceli byla v začátcích výroby velmi nízká a způsoby její kontroly byly subjektivní a založené na tradici. Zaměstnanci měli k dispozici minimální množství přístrojové techniky a primitivní ocelářská laboratoř prováděla analýzy zdlouhavými titračními metodami. Pozornost směřovala především k plnění plánu výroby, jakost oceli se považovala za druhořadou věc.
Do konce roku 1960 byla v Nové huti vybudována kapacita pro výrobu oceli klasickým šrot-rudným martinským procesem v objemu, který se rovnal výrobě celého Československa v době nejvyšší předválečné konjunktury.
