Dne 17. července 2024 schválila Vláda České republiky novou podobu Vodíkové strategie ČR. Oproti té z roku 2021 hovoří strategie o podpoře výstavby 400 MW elektrolyzérů pro výrobu obnovitelného vodíku, konverzi několika páteřních plynovodů ze zemního plynu na čistý vodík okolo roku 2030 nebo povinnosti spotřebovávat až 20 tisíc tun obnovitelného vodíku ročně podle unijní legislativy. Obnovitelný vodík by měl nahradit část ze 125 tisíc tun šedého vodíku běžně používaného pro chemické procesy či rafinaci paliv. Strategie přiznává, že bez dostatečné státní podpory nepůjde výrobu a spotřebu obnovitelného vodíku kvůli ekonomickým aspektům rozběhnout, a to ani ve výrobách, které již vodík využívají.
Podle Ministerstva průmyslu a obchodu má vodík největší potenciál v sektoru dopravy a chemické a průmyslové výroby. Zapomenout bychom ale neměli ani na sektor energetiky, kde může fungovat jako nosič pro sezónní skladování energie, který zvládne vstřebat nadbytečnou výrobu z obnovitelných zdrojů energií od jara do podzimu. Na aktualizaci strategie se výrazně podílela i Česká vodíková technologická platforma (HYTEP).
Vodík má být jedním z mnoha pilířů české bezemisní energetiky
Podle Veroniky Vohlídkové, výkonné ředitelky HYTEP je schválení strategie dobrým impulsem jak pro průmysl, tak pro ostatní ministerstva, a to k rozšíření legislativy a správnému nastavení státní podpory vodíku. „Aktualizace Vodíkové strategie ČR je pouhým začátkem. Adekvátní zastoupení vodíku nám stále chybí zejména v energetickém zákoně, a to navzdory tomu, že vodík bude mít v energetice do budoucna nezastupitelnou roli. Stále také chybí vhodný systém státní podpory, ačkoliv se na jeho podobě začalo již pracovat. Myslíme si, že ke splnění cílů v zavádění obnovitelného vodíku do průmyslu a dopravy je nejvhodnější využít kombinaci investiční a provozní podpory," zdůraznila Vohlídková.
Projekty na výrobu obnovitelného vodíku v České republice běží
Podle interního šetření České vodíkové technologické platformy (HYTEP) se v ČR momentálně připravuje přes 10 projektů na výrobu obnovitelného vodíku elektrolýzou vody. Jedná se o projekty od stovek kW až po desítky MW výkonu. „Pokud by se všechny záměry realizovaly v podobě, kterou nám předložily české společnosti, vyráběli bychom v ČR do roku 2030 přes 10 tisíc tun obnovitelného vodíku ročně. Využití elektrolyzérů a realizace projektů závisí zejména na dostupnosti obnovitelných zdrojů energie, ale také na tom, zda se pro projekty podaří nalézt odběratele. V ČR máme dlouhodobě problém zejména s nedostatkem větrné energie. Rozdíl mezi cenou šedého a obnovitelného vodíku je v ČR mnohdy i více než 10 € za kilogram. Je proto zpočátku potřeba výrobu finančně podpořit, jedině tak dojde k rozvoji obnovitelného vodíku napříč sektory průmyslu a dopravy," vysvětluje Jan Sochor, seniorní analytik České vodíkové technologické platformy (HYTEP).
Podle Sochora je potřeba o vodíku uvažovat dlouhodobě. Agentura BloombergNEF vydala v květnu 2024 zprávu, že pouze 5 % všech ohlášených projektů došlo do fáze finálního investičního rozhodnutí (FID). „V loňském roce a uplynulých měsících jsme byli svědky negativních zpráv o zvýšení cen elektrolyzérů a navazujících technologií. Zvyšování cen tak způsobilo i neočekávaný nárůstu cen obnovitelného vodíku. Je potřeba zmínit, že vodík je na počátku a že se komerční projekty teprve začínají budovat. Například elektrolyzéry sice nebudou pro svou komplexnost dosahovat tak rapidního snižování cen jako fotovoltaické panely či baterie, přesto jejich cena do budoucna výrazně klesne, a to vlivem výzkumu a vývoje, automatizace výroby a rozvoje výrobních kapacit. Na straně poptávky již dlouhodobě dochází ke snižování cen za celé systémy, příkladem mohou být palivové články. Očekáváme, že tento trend bude pokračovat. Lidé mají tendenci porovnávat již komercionalizované technologie s těmi, které jsou teprve ve fázi rozvoje. Vodík je dle našeho názoru oproti bateriím a fotovoltaickým elektrárnám tak 10 let pozadu," dodává Sochor.
Pro potřebný dovoz vodíku poslouží stávající infrastruktura
Vodíková strategie ČR vidí kromě výroby obnovitelného vodíku a rozvoje kapacit pro výrobu nízkouhlíkového vodíku také potřebu ve větším rozsahu vodík dovážet ze zemí pro jeho výrobu příhodnějších, než je Česká republika. Proto je jednou z priorit strategie rozvoj páteřní přepravní soustavy na vodík, která takový import umožní. Část stávající infrastruktury společnosti NET4GAS může být připravena na přepravu vodíku již kolem roku 2030. „V rámci mezinárodní spolupráce připravujeme projekty umožňující import vodíku z oblastí jako jsou Baltské moře, Ukrajina, severní Afrika a jihovýchodní Evropa, a to právě za využití konverze existující infrastruktury. Důležitost role České republiky ve vznikajícím evropském vodíkovém hospodářství potvrdila i Evropská komise udělením statusu projektu společného zájmu (Project of Common Interest - PCI) dvěma našim projektům," popsal Michal Slabý, ředitel strategie, ze společnosti NET4GAS.
Kromě výroby vodíku předpokládá Vodíková strategie ČR i plnění cílů v dopravě. Odvolává se přitom na aktualizaci dalšího strategického dokumentu, který je momentálně v dílně Ministerstva průmyslu a obchodu. Národní akční plán čisté mobility z roku 2024 předpokládá výstavbu až 50 plnicích stanic pro vodík, a to zejména pro nákladní, lehkou užitkovou či lokální autobusovou dopravu. Kromě toho cílí na to, aby na českých silnicích k roku 2030 jezdilo až 380 nákladních vozidel typu N2 a N3 a 200 městských či příměstských autobusů na vodík.
S cílem dále podpořit rozvoj vodíkové ekonomiky jsou nyní připravovány nové výzvy; SFŽP připravuje výzvu v rámci programu GREENGAS a MPO v rámci Operačního programu Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost. Očekáváme, že nové výzvy se zaměří na podporu výše popsaných projektů pro výstavbu elektrolyzérů a vodíkové importní infrastruktury.