Výstavba dvou nových bloků v Jaderné elektrárně Dukovany a vidina dalších dvou, jež by následně mohly vzniknout v Temelíně, je nejen obrovskou investicí, ale i příležitostí. Z obou pohledů se jedná o tuzemskou stavbu století. Zároveň má ČR v oblasti jaderné energetiky výjimečné postavení. Disponuje obrovským množstvím znalostí a zkušeností v oboru působících firem i vědeckých kapacit. Ostatně dosavadní jaderné elektrárny si zvládla postavit téměř sama, a to o sobě může říci jen hrstka zemí. Na druhou stranu ale nedisponuje potřebnou licencí a neumí vyrobit některé klíčové komponenty. A technologickou stavbu tohoto druhu nelze stavět tak, že si nakoupíte pár komponent a zbytek zvládnete svépomocí. Jedinou cestou je tak vsadit na zkušeného partnera, který takovou elektrárnu postavit umí, a je ochotný k tomu i schopné tuzemské partnery v nemalé míře přizvat. A právě touto cestou se česká vláda snaží ubírat. Není to však snadné.
Hlavním kritériem výběru je cena. Nikoliv však pouze „pořizovací“. V tomto ohledu podala nejlepší nabídku vítězná jihokorejské KHNP. Ačkoliv však tato cena tvoří na první pohled největší viditelnou sumu, ani zdaleka nemusí být rozhodující. V podstatě je totiž platná jen v době podání, protože ji inflace, úroky z úvěrů a další faktory mohou i obrovským způsobem navýšit. Jedná se o projekt na mnoho let a za tu dobu každý ze zmíněných faktorů učiní své. A to se stále bavíme o předpokladu dodržení stanoveného harmonogramu.
Zkušenosti ze světa ovšem ukazují, že stavby tohoto druhu nebývají většinou dokončeny včas a každým dalším rokem prodlení náklady dále rostou. Cena je tedy ukryta i ve schopnosti dodržet časový plán. I v tomto se zdá být KHNP ve výhodě, alespoň z pohledu dosud realizovaných projektů. Jenže ty zatím téměř výhradně realizovala na svém území, které je legislativně evropskému prostředí vzdálené a ani jediná zahraniční zkušenost, stavba v SAE, na tom nic nemění. Zda společnost zvládne své úspěchy zopakovat u nás, ukáže čas.
Cenu Dukovan ale v konečném součtu nebudou tvořit jen výdaje, ale také příjmy. Zapojení českých firem znamená i návrat části vynaložených prostředků do rozpočtu ve formě daní, posílení know-how a posílení konkurenceschopnosti českých firem a jejich šancí zapojit se do podobných tendrů i jinde, a konečně i oživení a prohloubení znalostí tuzemských lidí, udržení si schopnosti hrát na poli energetiky významnou roli a třeba se i výrazněji prosadit při nástupu modulárních jaderných reaktorů, kde si snažíme zajistit výhodné pozice nejen dukovanským tendrem, ale třeba i spoluprací s firmou Rolls-Royce. V podstatě všichni účastníci tendru slibovali zhruba 60% zapojení českých firem, v čemž by bylo možné považovat nabídky za vyrovnané, i když všichni zároveň připouštěli, že nakonec rozhodnou výběrová řízení. Z pohledu znalosti legislativního prostředí i z pohledu zkušeností se zapojováním českých firem byla v jisté výhodě naopak konkurenční francouzská EDF, která navíc přicházela s vizí evropského jaderného „Airbusu“, tedy konsorcia, které by obdobné elektrárny stavělo po celé Evropě a kde by si řada českých firem s o něco vyšší mírou jistoty přišla na své. Tuto výhodu korejský vítěz částečně kompenzuje zájmem o výrazné zapojení plzeňské společnosti Škoda Power patřící do korejského konsorcia Doosan. Ta by naopak ze hry v případě výhry Francouzů z kola vypadla, i když je schopná dodat významné celky.
Do jaké míry české firmy z tendru budou mít prospěch, ukáže čas. Nezbývá než se snažit učinit maximum pro jejich zapojení ještě před podpisem smlouvy, a nadále jim i sobě držet palce.
