Záchrana planety je dlouhodobě velmi diskutovaným tématem. Asi jen málokdo zpochybňuje potřeby zlepšování a ochrany životního prostředí, podstatně horší je to však se způsoby, jakým jsou tyto cíle prosazovány. A platí to napříč všemi oblastmi. Nejinak je tomu v segmentu automotive, který je stále ještě pro Evropu i Českou republiku naprosto klíčový, i když v konkurenci s asijskými výrobci už utržil mnoho bolestných šrámů.
Ačkoliv jsme se jako součást západního pokrokového světa na počátku cesty k ekologizaci cítili být technologicky na výši, hodně před Čínou, kterou jsme považovali jen za levnou výrobnu světa, příležitost jsme za pověstné pačesy nechytili. A nejen to.
Usilovnou, ale žel i velmi slepou snahou o nastolení ekologické cesty sami sobě házíme klacky pod nohy. Zavčasu jsme dostatečně neposílili výzkum a vývoj, natož výrobní kapacity, nepostavili jsme si dostatek ekologických zdrojů energie, především jaderných, které v současné době jako jediné mohou v dostatečné míře pokrývat rostoucí potřeby spotřeby a nastolené ekologizační cesty, a co hůře, sami sobě si nastavujeme přísná pravidla podrážející nohy konkurenceschopnosti evropských výrobců. A k tomu všemu si lžeme!
Ekologie, průmysl, včetně výroby automobilů jsou komplexní záležitostí. A není možné udělat jeden krok vytržený z kontextu, slepě se dívat jedním směrem a pouze se domnívat, že mne každý takový krok přibližuje cíli. Vztaženo na oblast elektromobility, nelze se na elektromobil dívat jen z pohledu jeho bezemisního provozu (byť ani ten není zcela nulový), a neřešit neekologičnost výroby elektrické energie v celém jejím životním cyklu, neekologičnost výroby automobilů a výrobních prostředků a neekologičnost těžby vzácných surovin, na kterých jsou takzvané ekologické technologie (chápej např. solární panely, baterie a další…) doposud silně závislé. A nelze ani pomíjet mnohdy stále ještě neekologické likvidace takovýchto zařízení. Nelze se upínat k až slepé honbě za snižováním CO2 jen v části z celého cyklu výrobku a přehlížet nárůsty jiných dopadů, či dokonce zvyšování produkce i samotného CO2 třeba při již zmíněné těžbě surovin nebo i při výrobě některých náročných dílů.
A právě z tohoto důvodu jsme téma technologií v automotive tentokrát trochu méně tradičně zaměřili na aspekty likvidace a recyklace. Pokud je nevezmeme plně v úvahu, nebude dostatečně ekologická ani výroba. Věděli jste například, že akumulátory z elektromobilů už sice dovedeme velmi účinně recyklovat, ale na dobu, kdy bude tato recyklace konkurenceschopná a zajistí dostatek surovin na to, abychom mohli omezovat neekologickou těžbu, není těchto baterií k recyklačnímu procesu dostatek? A dost pravděpodobně v nejbližších desítkách let ani nebude?
A věděli jste, že CO2 stopa kompletního životního cyklu elektromobilů může být i vyšší než u některých aut se spalovacím motorem?
Ekologie má smysl, ale je třeba ji řešit s rozumem. Tím, že zlikvidujeme přehnanými požadavky (nejen) automobilový průmysl v Evropě a staneme se plně závislými na dodávkách ze zemí, jejichž ekologickou stopu nebudeme moci ovlivnit, Zemi nezachráníme.
