V nadcházejícím desetiletí skončí
životnost řady českých tepelných
elektráren a jejich výpadek bude
třeba nahradit. Vládou schválená
Státní energetická koncepce (SEK)
se na věc dívá realisticky a operuje
s předpokladem rozhodujícího
podílu uhelné a jaderné energetiky,
samozřejmě při co možná
nejvyšším, a přitom rentabilním
využití obnovitelných zdrojů. Proti
tomuto záměru jdou často vyjádření
politiků, včetně odmítavého
nebo nejasného postoje k případnému
prolomení územních limitů
na těžbu hnědého uhlí v severních
Čechách.
V posledních letech si význam
energetické soběstačnosti a nezávislosti
na dovážených surovinách
uvědomuje stále více států v Evropě,
v Severní Americe i v Asii. Tento
posun souvisí s velkým růstem cen
ropy a zemního plynu dovážených
z často nestabilních lokalit. S tím těsně
souvisí problematika spolehlivosti
jejich dodávek. Stále častěji se prostřednictvím
exportu surovin uplatňuje
politický vliv Ruska. Klíčový
význam zabezpečení energie si uvědomuje
také EU. Dané téma dominuje
řadě unijních jednání. Naposledy
se mu EU věnovala na říjnovém
summitu v Lahti. Pozornost se znovu
obrací k dostupnějším surovinám,
především k uhlí. To si v 21. století
zachová roli hlavního evropského
zdroje primární energie.
ZELENÉ UHLÍ?
Energetické využití uhlí nemusí
být přitom v rozporu s požadavky na
ochranu životního prostředí. Už dnes
jsou v elektrárenských zdrojích uplatňovány
moderní technologie (fluidní
spalování nebo integrovaný paroplynový
cyklus - IGCC), které umožňují
zvyšovat efektivnost uhelných
energetických bloků až k hodnotám
přesahujícím 40 %. Pro srovnání:
dnes dožívající elektrárny dosahují
účinnosti přes 30 %. Další perspektiva
hnědého uhlí bude záviset na
tom, jak vyhoví novým požadavkům.
Na jednu stranu jde o nároky na růst
energetické efektivnosti, na dosahování
úspor a další snižování emisí.
Na druhou stranu sílí potřeba energetické
bezpečnosti a stability v EU.
Možným východiskem se ukazuje
vývoj tzv. čistých uhelných technologií
(CCT - Clean Coal Technologies).
Dalším etapou, která by měla podle
zástupců evropského uhelného průmyslu
nastat v letech 2010 - 2020,
je nasazování bloků s účinností mezi
45 a 50 %. Konečně po roce 2020 by
měla být pro komerční provoz dostupná
technologie bezemisní elektrárny,
která nevypouští do ovzduší žádný
CO2. Počítá se s uplatněním technologie
zachycování a skladování CO2.
V praxi existují tři základní metody:
pre-combustion (snížení obsahu
inertních plynů před spalováním),
post-combustion (zachycování CO2
po spalování) a oxyfuel (zvýšení
obsahu kyslíku v plynech určených
ke spalování). Aby tyto slibně se
rozvíjející technologie dospěly do
masově využitelného stádia, je třeba
investovat do výzkumu. A to nelze
bez jasného rámce a podpory ze strany
jednotlivých států EU. Brusel se
již pro podporu rozhodl.
U NÁS NEMÁME JASNO
Uhlí je jedinou energetickou surovinou,
kterou v ČR máme k dispozici
v dostatečném množství. Vytěžitelné
zásoby kvalitního hnědého uhlí
v severočeské pánvi se blíží 2 mld.
t. Při nepřetržité těžbě by mohly
zásobovat ČR primární energetickou
surovinou déle než do roku 2100. Za
současné situace na světovém energetickém
trhu lze rezervoár uhlí na
severu Čech považovat za strategickou
výhodu nejen pro českou ekonomiku.
Z jedné třetiny by pokrylo
výrobu elektrické energie v dalších
desetiletích. Jeho využití je však reálné
i v oblasti petrochemického průmyslu,
kde skupina Czech Coal rovněž
zaznamenala zájem o spolupráci.
Spotřeba hnědého uhlí, které v ČR
dominuje tepelné energetice, se
pohybuje těsně pod hranicí 50 mil.
t za rok. V našich tepelných elektrárnách
končí 80 % spotřebovaného
uhlí. Těžební společnosti zatím mají
dostatečné kapacity, aby zájem
odběratelů uspokojily. Současnou
rovnováhu poptávky a nabídky však
mohou už v příštích letech narušit
územní limity těžby, o jejichž zrušení
nebo zachování se stále pouze
diskutuje, ale nijak nerozhoduje.
Pro soukromého investora, který
v případě skupiny Czech Coal
zvažuje obří investici v řádu desítek
miliard korun s návratností v období
příštích 60 let, tak nejsou vytvořeny
dostatečně příznivé investiční
podmínky.
V médiích a veřejných debatách často
zaznívá klišé, že těžebním společnostem
jde o co nejrychlejší vytěžení
uhelných zásob. Ovšem primární
poptávka po uhlí přichází z energetického
sektoru: od výrobců elektrické
energie a tepla. Bez této poptávky
by nikdo uhlí netěžil. Nebylo by je
komu prodávat. Ačkoli zpřístupnění
zásob je třeba z ekonomických
důvodů učinit co nejdříve, o využití
nerostu budou rozhodovat až příští
generace. Proto je tvrzení o "snaze co
nejrychleji nerost vytěžit" zmatené.
Pravdou však je, že pokud se v roce
2017 nepodaří v lomu ČSA, který
má v této zemi největší zásoby uhlí
za limity, plynule navázat na stávající
těžbu, nová otvírka lomu v budoucnu
přijde na desítky miliard korun dodatečných
nákladů. Už dnes proto rozhodujeme
o tom, kolik budou platit
za uhlí budoucí generace.
PROJEKT PŘESÍDLENÍ
Nejistotu zažívají kromě výrobců
elektrické energie a tepla zejména
dvě tisícovky obyvatel Horního
Jiřetína a Černic nedaleko Litvínova.
Pod obcemi je ukryto zhruba
280 mil. t velmi kvalitního hnědého
uhlí s vysokou výhřevností, která je
výjimečná i ve srovnání s parametry
černého uhlí těženého v Evropě.
Rozšířením těžby by se do budoucna
otevřela cesta k dalším 470 mil. t
strategických zásob.
Mostecká uhelná ze skupiny Czech
Coal připravila projekt nabídky přesídlení
obyvatel a obcí Horního Jiřetína
a Černic a vyčlenila na něj řádově
miliardy korun. Mostecká uhelná chce
s občany najít oboustranně přijatelné
řešení. Vlastníkům dotčených nemovitostí
nabízí buď výstavbu zcela
nové vesnice, individuální výstavbu,
nebo pořízení bytu. Při tvorbě projektu
se společnost inspirovala v SRN
a v dalších zemích EU. Rozšiřování
těžebních lokalit do zabydlených
oblastí a poskytování odpovídajících
náhrad není například ve zmíněném
Německu ničím neobvyklým. Do
roku 2004 se bezmála 111 000 obyvatel
z 308 německých obcí přestěhovalo
v důsledku postupu těžby. Proces
přesídlení obcí v současné době probíhá
v několika lokalitách a další jsou
ve fázi přípravy. Na rozdíl od ČR jsou
však projekty v SRN uskutečňovány
s participací zemských vlád a dalších
státních institucí. Ty jsou schopny
garantovat soukromým těžebním
a energetickým společnostem dostatečně
transparentní investiční prostředí
na desítky příštích let. ALEXANDR MUSIL
