Zamyšlení na aktuální téma aneb jak se „rodí“ vynálezce

O nás Češích se říká, že když chceme, tak dokážeme i nemožné. Jinými slovy – s „otevřenou hlavou“ a „zlatýma ručičkami“ jsme schopni zvládnout i nejsložitější problémy. Přitom mnohé z nich jsou v úrovni unikátních řešení, objevů či dokonce vynálezů. Vynálezce, objevitel, či zlepšovatel se však „nerodí“ jen sám od sebe. I když i zde jsou výjimky. Svým způsobem musí být k takovému chápání problémů a jejich řešení systematicky připravován, říká úvodem prof. Ing. Jiří Zegzulka, CSc., ředitel Laboratoře sypkých hmot, VŠB – TU Ostrava, pracoviště, které se dlouhodobě prezentuje v této oblasti úspěšnými výsledky ve vedení studentů i doktorandů. n Pane profesore, jaké je být vynálezcem v současné době? Těžká otázka. V principu od prehistorie stejné, inovace vždy souvisí s usilovnou prací a dobovým souborem profitů. Proto mají jednotliví lidé raději nové vstupy, které sami iniciovali a mnohdy se brání přijetí jiných. Ke dnešku je především silný dobový rozdíl být vynálezcem v rámci nadnárodní společnosti a vynálezcem na akademické půdě. Akademický pracovník má přeci jen větší svobodu ve volbě oblasti rozvoje a způsobu prosazování svých myšlenek, ale relativně menší finanční podporu a zázemí. Ve vědecké činnosti vzniká mnoho zajímavých podnětů a záleží jen na každém z nás jak se k nim postavíme a zda je přetvoříme na patentovatelná technická řešení. Navíc úspěšnost patentových řešení se dnes stává nedílnou součástí hodnocení akademického pracovníka. n Ale člověk sám od sebe se nerodí vynálezcem… Samozřejmě mohou být a jsou také výjimky. Leč schůdnější cestou k této – až profesi – zdůrazňuji, je nejen všestranná informovanost, ale především systematické vzdělávání v oboru a motivace k nespokojenosti s dosaženým, ale i vůle a touha pronikat k podstatě „nastavených“ problémů. Prostředí univerzitní vědy to umožňuje, ba dokonce by mělo podněcovat k tvůrčí aktivitě a vytvářet ono žádané tvůrčí napětí. To zpravidla je vyhledáváno od nepaměti generacemi studentů toužících po změnách stávajícího, pravdě a dobrodružství. Domnívám se, že současná doba, stav techniky, vědy a aplikace jejích poznatků v praxi vytváří vhodné prostředí pro vynálezce. Srovnal bych to s jistou podobou „historické výzvy“, která stojí před našimi studenty. Je to dáno ekonomickým tlakem vyspělých států Evropy a světa, naléhavou společenskou potřebou zvýšení konkurenceschopnosti ve všech oblastech. Naši konkurenti zavádějí současné dobové znalosti rychleji, než stačíme objevovat, vynalézat a konstruovat nové. Tím relativně rychle opouštějí platformu rozvojových států, i když bychom rádi věřili opaku. Této realitě se musíme co nejrychleji přizpůsobit. Jinak budeme převálcováni a staneme se – což se už místy také děje – montovnami, pracovišti druhé i třetí kategorie. n Vraťme se na vaše pracoviště. Můžete nám stručně objasnit vývoj kritérií hodnocení vědy? V celé škále hodnotících parametrů úspěšnosti univerzit byla dříve kategorie patentů, objevů a inovací ve smyslu technologií a prototypů vyloženě banální položkou v publikační činnosti s velmi nízkým hodnocením. Ke zlepšení došlo až v poslední době, kdy objevy a vynálezy jsou už konečně dominantní položkou z hlediska aplikované vědy. Hodnocení vynálezů se zlepšilo v porovnání s dřívějším stavem o stovky procent. n Zmínil jste se o vynálezu a objevu, jaký je mezi nimi rozdíl? V širším smyslu je vynález vytvoření nového technického řešení (např. zařízení, proces), které významně zlepšuje předcházející stav techniky. Tím se liší od objevu, který odkrývá neznámé objektivně existující jevy, vlastnosti nebo zákonitosti světa. Vynálezy mohou vzniknout ve všech oborech lidské činnosti. V užším smyslu se rozumí vynálezem nový výtvor v odvětví techniky, který představuje proti dosavadnímu stavu technicky pokrok projevující se novým nebo vyšším účinkem. Na vynálezy lze udělit ve většině zemí patenty. Objevem je pak odkrytí, odhalení, popis něčeho, co bylo až doposud neznámé. Pro daný obor a jeho aplikaci v praxi může být významným přínosem a otevírá prostor k vynalézání. n Buďte nyní konkrétnější. Můžeme to prezentovat na jednom mém studentském vynálezu z roku 1984. Pedagog mi tehdy zadal absurdní úlohu: nalezněte řešení, kdy těleso bez spotřeby energie samo sebe sevře a bude pak snáze dopravitelné. A dal mi termín k nalezení odpovědi, tuším – do půl roku. Když jsem se probíral stávajícími řešeními, nebylo v dostupné literatuře dosud nikdy nic podobného popsáno a vypadalo to zcela neřešitelně. Pořád dokola jsem si promítal a opakoval všechny možné cesty k řešení. A pak, nevím jak, jsem „pohlédnul“ na toto zadání jakoby z jiného úhlu. A ejhle, přišel nápad! Z nápadu pak popis nového fyzikálního jevu (byl nazván hydraulickou samosvorností), který byl poprvé pozorován v laboratoři sypkých hmot VŠB – Technické univerzity Ostrava. Z popisu fyzikálního jevu vznikl model, z něho prototyp a poté série přihlášek vynálezů. Jakákoliv nová technická aplikace tohoto fyzikálního jevu může být znovu patentem. V současné době je to už řetězec necelých dvaceti vynálezů, které mohou a také jsou uplatněny v praxi. Technickou aplikací může být například hydraulický lis. Jakákoliv síla ve směru posunu válců je multiplikovaná podle zvolených průřezů válců. Užití může být v lisování, drcení, mletí, v přepravě materiálů – jako ve stavebnictví, strojírenství, hutnictví, v důlním průmyslu a v řadě dalších průmyslových odvětví. Všude tam, kde potřebují na malém prostoru zvětšit sílu. n Podivuhodné je, že na tomto zařízení je možno těleso sevřít větší silou, než činí jeho vlastní tíha. To bez působení sil z vnějšku. To je však pouze jeden z příkladů úspěšných řešení, které na našem pracovišti máme. n Pokud to chápu, vynálezcem se člověk nerodí, ale stává? Vynálezcem se člověk stává zdánlivě pod vlivem nahodilé kombinace zkušenosti z dětství, dospívání, procesu vzdělávání, působení učitelů i dobových znalostí. Vynálezci jsou všude kolem nás, ale mnohdy si tuto svou schopnost neuvědomují a nerozvíjeli ji důsledkem nedostatečného nebo nevhodného vzdělání. Proto je potřeba pragmatičtěji vyhledávat trpělivé, pracovité talentované lidi s fantazií, které školství vybaví odvahou a statečností měnit zaběhaný běh světa, při absenci vlastní produkce takových lidí je bude potřeba nakupovat z míst zdrojů. Takovým místem exportu je momentálně i Česká republika. n Jaké otázky je pak potřeba klást? Pointa vynalézání může být ve formulaci zadání úkolů v prostředí, které na studenty při vzdělávání působí. Je to poznatek z naší dlouholeté praxe na Institutu dopravy VŠB-TU Ostrava, při formulaci úkolů řešených v diplomových a doktorských pracích. Jestliže studenti spolupracují s lidmi, kteří formulují zadání úkolů na vynálezecké úrovni, brzo sami formulují i svá vlastní zadání stejně. Naši studenti to dokazují. My tyto osobnosti, snad možno i říci v Kafkovském smyslu mentality českého národa máme a pod jejich citlivým vedením je velká šance úspěchu – být úspěšným objevitelem, vynálezcem, zlepšovatelem, vynikajícím technikem. n Jaká je naše pozice? To je v naší středoevropské společnosti obrovská hodnota, s kterou ještě nedovedeme plně pracovat, s nadsázkou ne nepodobná dosud spícím blanickým rytířům. Otevřeli jsme se světu. I ten může přinášet a také nese otevřené výzvy „kulturně jiných“ pohledů na řešení nastolených problémů, ale také riziko odlivu mozků do zahraničí. Otázkou k zamyšlení však může být – proč i naše vědecká pracoviště, vysoké školy a univerzity – by nemohly mít více chytrých zapálených mozků ze zahraničí, které napomohou rozvoji naší vědy, potažmo i české ekonomiky? Je to náš společný úkol. Oldřich Houška