Tento článek vznikl k výročí úmrtí vynikajícího konstruktéra českého leteckého průmyslu světového formátu prof. Antonína Píšťka a je připomínkou nezdolnosti a obětavosti lidí, kteří svou práci dělají poctivě a se zápalem. Před rokem zemřel prof. Antonín Píštěk, dlouholetý spolupracovník Technického týdeníku v oboru letectví. Správně bychom měli říci, spolupracovník až v akademické části profesního života. Jinak byl tělem i duší především konstruktér a jeho život byl od mládí spojen především s Letem Kunovice. Konstruoval některé části letounu L-410 Kunovice a posléze dosáhl až pozice hlavního konstruktéra L-610, onoho nešťastného projektu, jímž došlo k závažné změně v jeho profesním i soukromém životě. V jednom z rozhovorů poskytnutých po ocenění Česká hlava roku 2005, které následovalo po ocenění Zlatou medailí na MSV Brno za letoun L-100 VUT (obchodní název Cobra), vyjádřil svoje životní krédo hlavního konstruktéra i životní změnu slovy: „Svým studentům ji přirovnávám k úloze dirigenta orchestru. Ta podle mého názoru spočívá především v nalezení typu letounu, který se vyrobí a bude nadčasově připraven k úspěšnému provozu. Pak je to řízení projektu k udržení zadané koncepce, zajištění peněz, a to vše v dobře fungujícím týmu, pod jednou taktovkou. V současné době se někdy bohužel úloha hlavního konstruktéra podceňuje, navíc bývá pod finančním tlakem. Dnes je časté, že lidé, kteří projekt platí, do něj chtějí mluvit i po technické stránce, takže je těžké si vše obhájit a udržet. Něco podobného se stalo na mém prvním místě v Kunovicích, a tehdy byl ten tlak tak velký, že jsem raději odešel.“
Co se tehdy stalo
To byla takzvaná kauza motory. Sešly se dohromady převratné politické události a z nich plynoucí politické i ekonomické tlaky. Začal vývoj malého dopravního letounu pro 40 lidí L-610 a počítalo se s hlavním odbytištěm v Rusku, tak jako doposud. Jenže do toho přišel rok 1989 a ruský trh začal být nejistý, nicméně podmínky pro vývoj zůstaly původní, tedy ruské. Do toho odešlo vedení společnosti a vše se zkomplikovalo. „Počítali jsme prioritně s českým nově vyvíjeným motorem, případně podobným kanadským, ale najednou se objevili Američané, kteří vycítili šanci a prosazovali svůj motor. To jsem odmítal, protože letoun byl koncipován na jiné provozní podmínky, kterým lépe vyhovoval český motor M602 nebo kanadský PW120. Trval jsem na této koncepci a bylo strašně obtížné situaci z pozice hlavního konstruktéra ustát. Politické a netechnické tlaky byly tak silné, že jsem se rozhodl odejít z funkce a nakonec i z podniku. I taková rozhodnutí musí hlavní konstruktér udělat,“ uvedl tehdy prof. Píštěk. Po odchodu z Letu zamířil do Moravanu v Otrokovicích, což je dnešní Zlín Aircraft. Dostal tam malou projekční kancelář, kde spolu s kolegy začali pracovat na základech nové koncepce letounu Z 90, který byl později realizován na akademické půdě pod názvem VUT 100 a který v roce 2010 dostal Zlatou medaili na brněnském veletrhu. „Jisté je, že se mi po tolika letech neodcházelo lehce, a kdybych tam zůstal, byl bych dnes už asi v důchodu anebo se věnoval jiným aktivitám. Je těžké říct, jestli lituji. Určitě ale nelituji, že jsem šel hned po škole do praxe. Po 30 letech v ní jsem měl o čem mluvit, co předávat. Také jsem díky tomu mohl na univerzitu přivést kolegy z praxe, kteří dokážou se svými zkušenostmi učit studenty. To je potom samozřejmě něco jiného, než když se před ně postaví teoretik, hlavně v konstrukci, technologii nebo jiných praktických předmětech,“ odpověděl Antonín Píštěk na otázku, zda někdy svého odchodu z praxe litoval.
Nikdy nezapomněl na tvořivou práci
Prof. A. Píštěk velmi těžce nesl další osud Letu Kunovice, kde vlastně pracoval po absolvování letecké průmyslovky v Praze a Uh. Hradišti nepřetržitě až do onoho roku 1991. V Letu vystudoval dálkově konstrukci letadel na Vojenské akademii v Brně (bývalá a opět obnovená VUT Brno). A to zvláště proto, že lidé z Letu dokázali odolat diktátu bývalé SSSR na přenesení výroby L-410 na sovětské území (kupodivu podporováni i tehdejším ÚV KSČ). Plně si uvědomoval obrovský kulturní a technickoznalostní dopad takového podniku na rodný region a jeho obyvatele. Let Kunovice byl spojen s největšími úspěchy civilních letadel. Nedávno to připomenula například reportáž o L-200 Moravan, dvoumotorovém letounu, na němž se dodnes dělají zkoušky pro vícemotorové stroje! Svůj přístup ke konstrukci Píštěk později doložil mnoha projekty realizovanými se studenty na Leteckém ústavu VUT, který pozvedl na vysokou úroveň. Ať to byl již zmíněný letoun VUT 100, nebo Marabu, jeden z prvních projektů bezpilotního letounu. Při vývoji, nekonečném testování a přípravě těchto strojů zapojil do výuky desítky studentů, nutno podotknout nadšených. Slovo učitele s takovou praxí mělo váhu zlata. Byli připraveni nastoupit do výroby. Letecký ústav se pod jeho vedením postupně stal i společenským centrem a jeho soukromá setkání se studenty byla příkladem laskavosti a pochopení. Jeho erudice ohromovala. Autor článku byl přítomen konzultace prof. A. Píšťka s ohromeným diplomantem, kterému jen tak od stolu navrhl vzorce pro výpočet ohybu konstrukce zjednodušením testovacího měření: „Vždyť jste mi navrhl diplomku!“ Jako konstruktér nikdy nezapochyboval o svých návrzích a před testovacími lety, kdy jde o život zkušebnímu pilotovi, byl ledově klidný. Pod jeho vedením nespadl jediný stroj.
Práce (nejen) pro Technický týdeník
Čtenářskou veřejnost Technického týdeníku provedl brilantně po historii leteckého průmyslu Československa, famózního programu podpory první republiky, který dal zemi nejenom vyšší úroveň strojírenství, ale vychoval i bezpočet pilotů, jejichž pozdější zásluhy v boji o Velkou Británii za II. světové války tato země dostatečně nedocenila. Těžko hledat jiný příklad vysoké morální a profesní odpovědnosti. I v turbulentní době nedávné, plné nepochopení pro tvůrčí práci, dokázal vždy najít způsob, jak naplnit svou touhu po konstrukci letadel a ochotně předat své zkušenosti. A musíme poukázat i na část jeho rozhovoru, kde hovoří o nutnosti posoudit a analyzovat obchodní možnosti uvažovaného letadla před prvními náčrty. Prof. A. Píštěk nebyl tedy snílkem nereálné ekonomiky. Jeho podpora dodavatelům, s nimiž spolupracoval, jako v případě obhajoby leteckých motorů z Waltrovky, je příkladná. O kvalitě této výroby ostatně svědčí, že ji Američané nakonec zakoupili. Je jisté, že v zahraničí by dosáhl jiného ocenění a využití. I proto mu věnujeme do leteckého nebe tuto tichou vzpomínku. /Jan Baltus/
