Vedení koncernu Chemopetrol,
obsazené schopnými erudovanými
pracovníky, si vytýčilo dva hlavní
úkoly: vybudovat velkou českou
petrochemii a přivést technickou
a technologickou úroveň všech
svých podniků i sortiment a kvalitu
jejich výrobků na odpovídající
mezinárodní úroveň. A úkoly
se dařilo plnit. V rafineriích je
možno jmenovat tyto realizované
akce:
V k.p. Koramo byla do roku
1968 postavena nová, moderní
rozpouštědlová parafinka, pracující
se systémem „aceton-benzen“,
resp. později metyletylketon-toluen
s malými až nulovými teplotními
gradienty. Výroba mazacích
olejů se realizovala důsledně podle
tzv. hydrogenátové koncepce,
a to i přesto, že po odstavení duosolové
selekční rafinace pro sešlost
výrobního zařízení, byly silné tlaky,
aby se používání VT-hydrogenátů
omezilo a postavila se nová
velká selekční rafinace fenolová,
kterou nám nabízel Sovětský svaz.
Tím mohl být zastaven i provoz
atmosféricko-vakuové destilace
a rafinerie přestala zpracovávat
ropu. (Proto také nebyla připojena
na ropovod Družba.) Selekční rafináty,
potřebné v malém množství
pro některé formulace mazacích
olejů, se dovážely.
V k.p. Paramo se realizovala
rekonstrukce atmosféricko-vakuové
destilace, včetně zvětšení její
kapacity, a postavila se nová atmosférická
destilace s kapacitou asi
1 mil. tun/rok zpracovávané suroviny.
Rafinerie byla již v té době
(od roku 1971) připojena na ropovod
Družba. Velkého rozšíření
doznala výroba silničních asfaltů
a jiných asfaltových výrobků a k.
p. Paramo se tak stal rafinerií olejářsko-
asfaltářskou. Naproti tomu
výroba parafinů byla zastavena
a předána do k.p. Koramo.
K.p. Ostramo se soustředil hlavně
na regeneraci upotřebených
olejů a olejové regeneráty se staly
hlavní složkou jimi vyráběných
mazacích olejů.
V souladu se zaměřením koncernu
Chemopetrol bylo i vytvoření
Vývojového střediska paliv
a maziv (VSPM) v Praze. VSPM
vzniklo v roce 1966 přeměnou
odboru techniky mazání a paliv
k.p. Benzina, včetně laboratoří
v Praze-Strašnicích a strojněmotorové
zkušebny v Kolíně. Úřadem
pro normalizaci bylo VSPM
pověřeno i funkcí Státní zkušebny
(č. 210) pro ropné výrobky. Hlavní
pracovní náplní bylo: poradenství
v tribotechnice, kontrola jakosti
výrobků, nejen v distribuční síti,
ale nově i v rafineriích, včetně
jejich hodnocení podle jakostních
tříd. (Výrobky 1. jakosti musely
svými jakostními a užitnými
parametry odpovídat mezinárodní
úrovni, výrobky 2. jakosti vyhovovat
požadavkům tuzemských
spotřebitelů a výroba produktů
3. jakosti musela být zastavena,
nebo nebyla povolena; vývoj
nových druhů mazacích olejů,
vyhovujících jakostním specifikacím
odpovídajících mezinárodním
klasifikacím a zlepšování kvalitativní
úrovně olejů již vyráběných.
Druhový a jakostní vývoj jiných
výrobků si rafinerie zajišťovaly
samy ve svých vývojových laboratořích.
Některé vývojové práce
zasahovaly i do oblasti výzkumu.
Týkalo se to např. výzkumu vztahů
mezi chemickým složením olejů
a jejich termooxidační stálostí,
sledování synergických a antagonických
jevů u používaných
aditivů, studium fyziologických
účinků maziv a uhlovodíkových
skupin na lidský organismus aj.)
Prvními vyvinutými oleji, zavedenými
do výroby, byl multigrádový
motorový olej Mogul Super
(API SD/CB, SAE 20W-50) v k.p.
Koramo, monográdový olej M6AD
(API SC/CB, SAE 30) v k.p. Paramo
a olej pro dvoudobé benzínové
motory M2T, resp. M2T Mix (API
TC, SAE 40) v k.p. Ostramo.
V roce 1975 bylo VSPM přeměněno
na Výzkumný ústav
paliv a maziv se sídlem vedení
v Kolíně. Započetí intenzivního
vývoje nových druhů mazacích
olejů a obecně vůbec, zvyšování
kvalitativní úrovně vyráběných
maziv, bylo v té době již vysoce
aktuální. Vynucovalo si to zvyšování
konstrukční úrovně strojů
a strojních zařízení a jejich výkonů,
zvětšování dovozů zahraničních
strojů s předepsanou jakostní
(výkonovou) úrovní maziv, nutné
zvýšení jakosti olejových náplní
vyvážených strojů a strojních zařízení
aj. Nepodstatná nebyla ani
snaha uživatelů strojů prodlužovat
výměnné lhůty olejových náplní
a tím snižovat spotřebu maziv.
Úspěšnost činnosti VSPM byla
v tomto směru podmíněna některými
aspekty: vedení koncernu
Chemopetrol uvolnilo potřebné
devizové prostředky na nákup
zušlechťujících přísad (aditivů)
u kapitalistických firem, bez
nichž by docílení potřebné kvalitativní
úrovně nebylo myslitelné.
Spoluprací s PZO Chemapol byli
vytipováni vhodní dodavatelé aditivů,
od nichž dokázal Chemapol
nakoupit přísady za dobré ceny.
Dodavatelé přísad nám poskytli
i mnoho cenných technických
informací a umožnili zkoušet naše
nově vyvinuté mazací oleje na
jejich zkušebnách ve strojích předepsaných
mezinárodními klasifikacemi,
které v našich zkušebnách
nebyly dostupné. Stálý kontakt
s výrobci strojů umožnil ověřování
užitných vlastností nových druhů
maziv dlouhodobými zkouškami
na plnorozměrných motorech
a strojích.
Velmi přínosná byla, díky iniciativě
pracovníků závodu, výstavba
moderní mísírny aditivů v závodě
Velvana (pobočném závodu k.p.
Spolana Neratovice) ve Velvarech,
která umožnila přípravu vlastních
směsných přísad z dovážených
i tuzemských složek. Vlastní
směsné přísady významně zlevnily
a zároveň zjednodušily výrobu
motorových olejů v rafineriích.
Relativně rychlé zavádění
nových druhů mazacích olejů do
výroby by nebylo myslitelné bez
těsné součinnosti s pracovníky
rafinerií a odbytových závodů. Se
zaváděním výroby nových aditivovaných
olejů, velmi citlivých
na jakékoliv znečištění, bylo nutné
změnit i způsob jejich prodeje.
Především bylo nutné zcela odstranit
prodej tzv. volně nalévaných
motorových a převodových olejů
u čerpacích stanic a realizovat
jejich prodej důsledně v malých
originálních obalech. V tomto
směru byla velkou pomocí výroba
polyetylenových drobných obalů
v nové výrobní jednotce k.p. Paramo,
ale oleje se prodávaly i v obalech
plechových. Větším spotřebitelům
byly oleje dodávány ve
vyčištěných sudech plněných na
skladech k.p. Benzina.
Postupná modernizace se začala
uplatňovat i v celé distribuční síti
k.p. Benzina. Kromě mechanizace
prací na distribučních skladech se
projevovala především v nejvíce
viditelné části podniku - rekonstrukcí
a rozšiřováním kapacit
čerpacích stanic. V roce 1989 měl
k.p. Benzina celkem 752 čerpacích
stanic na celém území Čech
a Moravy.
Porevoluční období
(od roku 1990)
Protože porevoluční období
je ještě v živé paměti účastníků,
omezíme se na pouhé vypíchnutí
nejdůležitějších změn.
Rozpadem Chemopetrolu se
ze všech koncernových podniků
staly samostatné společnosti,
postupně se privatizovaly. (Název
„Chemopetrol“ převzala a.s. Chemické
závody v Litvínově.) Centrálně
plánované hospodářství se
velmi rychle začalo proměňovat
na tržní hospodářství a prakticky
bez omezení se otevřely hranice
pro volný obchod s ropnými produkty.
To se projevilo obrovským
nárůstem dovozu mazacích olejů,
zejména motorových, i když
tuzemská výroba byla po stránce
sortimentu i kvality plně srovnatelná.
Výrazný rozdíl byl v marketingu.
V socialistickém hospodářství
byly výrobky distribuovány
tak, aby se naplnila kapacita
výrobních závodů, v tržním hospodářství
prodá ten, kdo ví jak
a komu. Jestliže v roce 1989 činil
dovoz mazacích olejů pouhá 2,5 %
celkové spotřeby maziv (jednalo
se zejména o první náplně strojů
a zařízení), tak v průběhu deseti
let dovoz rychle překročil 50 %
a i dnes dále roste, jen tempo je
podstatně pomalejší. Prudký nárůst
dovozu lze popsat i celními
statistikami, které již několik let
po revoluci evidovaly více než
3500 subjektů dovážejících minerální
oleje do ČR namísto dříve
monopolního Chemapolu.
Postkomunistické státy volily
různé modely rozvoje, řada okolních
států svázala v té době dovoz
mazacích olejů s celou řadou opatření,
která měla za účel omezit
dovozy a připravit domácí výrobce
na tvrdé podmínky kapitalistické
soutěže. Díky tomu si např.
polský PKN Orlen mohl vybudovat
dostatečné finanční zázemí
pro expanzi a pozdější převzetí
českých rafinerií.
Pro české olejářské společnosti
bylo toto období velmi obtížné.
Benzina prošla masivní restrukturalizací,
byla vyčleněna obchodní
organizace Benzina a.s., která
zahrnovala většinu lukrativních
čerpacích stanic a státní podnik
Benzina, později Čepro, pod nějž
spadla většina skladů, produktovodů
a neperspektivních čerpacích
stanic. Českým specifikem
byl masivní vstup soukromého
kapitálu do obchodu s pohonnými
hmotami a vznik privátních sítí
čerpacích stanic, neboť nadnárodní
olejářské koncerny dlouho
váhaly s masivnějšími investicemi
do čerpacích stanic. Došlo
k trojnásobnému nárůstu počtu
čerpacích stanic s různou úrovní
poskytovaných služeb. Teprve čas
tříbí zlatokopecké úmysly od seriózního
podnikání.
Rafinerie Koramo i Paramo
začaly realizovat prodej svých
výrobků přes své dceřiné společnosti
s vlastními prodejními
sklady a pomocí sítě soukromých
prodejců. Snaha udržet výrobu je
však limitována vnějšími podmínkami.
Velikost rafinerií je příliš
malá na to, aby mohly být cenově
plně konkurenceschopné v porovnání
s velkými olejářskými rafineriemi
v západní Evropě. Náklady
na výrobu 1 kg oleje jsou v jednotkách,
které vyrábějí 350 kt olejů
za rok logicky nižší, než při produkci
desetkrát menší. Pro plné využití
kapacity tuzemských olejářských
rafinerií je český trh malý, proto
export musí být nedílnou součástí
strategie dalšího rozvoje. V rafineriích
byla po roce 1989 realizována
celá řada investičních akcí jak pro
zkvalitnění výroby, tak i na zlepšení
ekologie. V k.p. Koramo byla těsně
po revoluci postavena jednotka redestilace
VT-hydrogenátů s kapacitou
185 kt/rok. Výroba takto kvalitních
olejů předběhla dobu a jejich odbyt
na evropském trhu kontrolovaném
omezeným počtem nadnárodních
společností je otázkou i politickou.
V k.p. Paramo se provedla modernizace
rozpouštědlové parafinky
(systém metyletylketon-toluen)
a v obou rafinériích byly postaveny
moderní, počítačem řízené mísírny
mazacích olejů. V roce 2006 byla
v Paramo a.s. uvedena do provozu
nejmodernější základní jednotka na
výrobu oxidovaných asfaltů v regionu.
Další investice směřovaly do
oblasti paliv - intenzifikace výroby
motorové nafty v cílové kvalitě
méně než 10 ppm síry a investice do
výroby hydrogenovaného lakového
benzínu.
Rafinerie Ostramo byla zprivatizována
podnikatelem Vlčkem, ale
při velkých záplavách v severomoravské
oblasti byla její činnost
zastavena a pro velké poškození již
nebyla obnovena.
Součástí historie českých olejářských
rafinerií, kterou dr. V. Štěpina
zpracoval, byl i podrobný návrh
na vytvoření České olejářské společnosti,
která měla vzniknout
sloučením Koramo a.s. a Paramo
a.s. I když se dr. V. Štěpina realizace
své myšlenky nedočkal, Paramo,
a.s., se v roce 2003 stalo vlastníkem
kolínské rafinerie a navržená
společná cesta racionalizace obou
rafinérií se započala. Této události
předcházelo v roce 2000 začlenění
Paramo do skupiny Unipetrol,
která následně po akvizici Koramo
zkoncentrovala tuzemskou výrobu
a prodej mazacích olejů. V roce
2005, kdy se sjednocují PKN
Orlen a Unipetrol, se Paramo stalo
členem nejsilnější skupiny v rámci
petrochemického průmyslu ve
střední Evropě. Jediným akcionářem
Parama se počátkem roku
2009 stala společnost Unipetrol.
Autoři děkují Mgr. Janě Iovlevové,
Ing. Ivaně Václavíčkové
a Ing. Vilému Grumlovi
společnosti Paramo za podnětné
připomínky a poskytnuté materiály
