Technologie 3D tisku zaznamenala pozoruhodný milník – první koloběžka s unikátním rámem z 3D tiskárny byla vytištěna na Vysoké škole báňské – Technické univerzitě Ostrava. Prototyp s bionickou konstrukcí z korozivzdorné oceli je plně funkční a ve srovnání s klasickou koloběžkou zcela obstojí. Unikátní koloběžka vznikla na 3D tiskárně Renishaw AM400, která jemný kovový prášek úplně roztaví a následně ho klade do prostorového modelu po vrstvách. „Náš prototyp se odlišuje hmotností, rám o váze 3,2 kg je zhruba o čtvrtinu lehčí, než kdyby byl vyroben tradiční metodou. Vedle úspory materiálu, které jsme docílili tím, že součástky jsou odlehčené a duté, jsme položili největší důraz na atraktivní design koloběžky a její výrazný sportovní vzhled,“ uvádí Marek Pagáč, který tým strojních inženýrů z VŠB-TU Ostrava řídí pod hlavičkou centra 3D tisku Protolab. Při navrhování konstrukce byly uplatněny principy bioniky, tedy oboru, který využívá poznatky ze studia živých organismů a jejich struktur pro vývoj nových technologií. Design a výroba rámu se nakonec ukázaly být největší výzvou. „Chtěli jsme zachovat tuhost rámu, a současně snížit hmotnost. Komplikované to bylo zejména u jeho přední části, která je dutá a náročnější pro výrobu. Nakonec jsme vše vyřešili tím, že jsme rám rozdělili a vytiskli čtyři díly, které bylo potřeba znovu svařit,“ vysvětlují Lukáš Jančar a Jakub Měsíček, konstruktéři bionické konstrukce a výpočtáři topologické optimalizace. Koloběžka je moderní trend K nápadu vytisknout koloběžku dospěl tým vylučovací metodou. „Z průzkumu trhu jsme zjistili, že se automobilový koncern BMW zabýval 3D tiskem konstrukce elektromotocyklu a letecký koncern Airbus poukázal na výhody 3D tisku před dvěma roky bionickou konstrukcí motocyklu z lehké kovové slitiny. Z titanové slitiny 3D tiskem postavila společnost Renishaw rám jízdního kola. Chtěli jsme jít cestou něčeho, co dosud nebylo realizováno. Navíc koloběžky v současné době zažívají obrození, spousta lidí na nich jezdí, což nám také připadalo přitažlivé. Doposud jsme nenarazili na informaci, že by někde ve světě existovalo něco podobného,“ říká Petr Štefek, business development manager Protolabu a mentor týmu. Nikdo z týmu konstruktérů sám na koloběžce nejezdí, a proto realizační tým vycházel z modelu českého výrobce Kostka, který se jim stal referenční předlohou pro vlastní návrh. „Potřebovali jsme změřit základní geometrické parametry, abychom je mohli přenést do vlastní konstrukce,“ dodává Jakub Měsíček. Z této úvahy mělo vzejít rozhodnutí, zda konvenčně vyráběnou koloběžku lze vůbec replikovat s pomocí aditivní výroby. Jak to bude dál? Koloběžka druhé generace Během testování v areálu univerzity získal vývojářský tým užitečné podněty pro vývoj koloběžky druhé generace, kterou v současné době konstruují. Vývoj inovované koloběžky právě probíhá a v červnu se očekává zahájení výroby 3D tiskem, v srpnu by měla být koloběžka provozuschopná. Nový model bude podle předpokladů představen v říjnu tohoto roku na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně. Tvůrci odhadují, že náklady na vývoj a výrobu unikátní koloběžky se pohybují v řádech několika stovek tisíc korun, protože větší část rozpočtu projektu pokrývají režie na rozvoj zkušeností s topologickou optimalizací a navrhováním bionické konstrukce. Pokud by měl být projekt komercializován, pak se s počtem výroby koloběžek cena pravděpodobně sníží. Výhodou je tzv. customizace, kde lze navrhnout koloběžku skutečně na míru zákazníkovi. Rám lze optimálně propočítat na váhu člověka a konstrukci podřídit ergonomii. 3D tisk a aditivní výroba jako samostatný předmět ve výuce Aditivní výroba coby proces používaný pro tvorbu trojrozměrných objektů z digitálních dat, jak se někdy 3D tisk pro průmyslové účely nazývá, je velmi mladý obor. „Pohybujeme se v něm teprve třetím rokem, ale vidíme v něm velkou perspektivu,“ říká vedoucí centra 3D tisku Marek Pagáč. I to je důvodem, proč se 3D tisk jakožto předmět Aditivní technologie začal v rekordně krátké době vyučovat na Fakultě strojní jako volitelný předmět. V současné době se s 3D tiskem setkají studenti navazujícího magisterského studia ve studijním programu Strojní inženýrství. Jak první „tištěná“ koloběžka přišla na svět Pro vytvoření trojrozměrného dílu se zpravidla využívá technologie nanášení či tuhnutí tenkých vrstev materiálu. Díky tomu lze vytvářet složité tvary, které nelze vyrobit tradičními technologiemi, jako jsou odlévání, kování a třískové obrábění. Aditivní výroba přináší nové konstrukční možnosti. Umožňuje vyrábět složité dílce, které by jinak musely být vyrobeny z více kusů. Snižuje nároky na množství materiálu a také snižuje náklady na nástroje. Koloběžka z Ostravy ovšem není čistě produktem 3D tisku, ale vznikla také s přispěním tradičních metod. „Svařování jednotlivých dílů rámu v ochranné atmosféře argonu bylo jednou z nich, vedle toho jsme lepili prvky z uhlíkového kompozitu a obráběli funkční plochy. Ty bylo potřeba kromě toho ještě omílat, abychom získali jejich hladký povrch,“ upřesňuje Lukáš Jančar z Technické univerzity Ostrava. Radovan Suk
