S extrémními hydrologickými jevy, jako je sucho nebo povodeň, úzce souvisí vhodné hospodaření s vodními zdroji. O důležitosti rozumného nakládání s vodními zdroji jsme hovořili s generálním ředitelem státního podniku Povodí Vltavy a předsedou představenstva Svazu vodního hospodářství ČR Petrem Kubalou. Jak dlouho se ČR potýká významněji se suchem? Je to problém několika posledních let, zřetelně jej pociťujeme od roku 2014. Zatím se nejvíce projevil v roce 2015, a zejména v loňském roce. Nemám na mysli jen sucho jako takové, ale i nedostatek vody. Sucho a nedostatek vody jsou dvě rozdílné věci. Žijeme ve vodním blahobytu. Občané otočí téměř kdekoliv vodovodním kohoutkem a voda teče, což není situace, která nahrává složitému přesvědčování a vyjednávání, že je třeba udělat i nepopulární opatření, která by zajistila vodu i pro budoucí generace. V tom vidím zásadní problém. V loňském roce jsme měli oblasti, kde vodní zdroje prostě došly. Občané to však nepoznali, protože se voda dovážela do vodojemů, a dojem vodního blahobytu byl zachován. Jaká navrhujete opatření? Řešení problematiky není o jednom nebo dvou krocích, ale o komplexu opatření, která na sebe musí navazovat. Jsme bohužel v období, kdy část společnosti, okruhy odborníků nevyjímaje, se podle své profese snaží upřednostnit jakási „svá“ řešení a jiná bagatelizují nebo odmítají. Nikdo nezpochybňuje, že základem řešení je retence vody v krajině. Na tom se shodnou snad všichni. Retence vody je v současné krajině nedostatečná, což je dáno zejména hospodařením desítek let zpětně. Kolektivizace, zcelování půdních celků, rušení remízků, malých rybníčků a tak dále. Tyto prvky zadržovaly vodu v krajině a dnes chybí. V současné době se obnovou a budováním nových zdrojů snažíme tyto prvky do krajiny vrátit. S tím souvisí také otázka revitalizace vodních toků a rušení odvodňování pozemků. Jaké vidíte další kroky? Je nutné realizovat pozemkové úpravy, uvést v účinnost protierozní vyhlášku, která je na spadnutí, změnit způsoby obhospodařování půdy, budovat nové malé vodní nádrže a tomu napomáhat i zjednodušením v rámci stavebního řízení. Bude trvat desítky let, než se nám podaří zadržovat vodu v krajině tak, jak si představujeme a jak je potřeba. Dle mého názoru jsme ale na dobré cestě. Budou tato opatření dostačující? Zdaleka nebudou stačit k vyřešení problematiky sucha a nedostatku vody. Voda zadržená v krajině je důležitá zejména pro zemědělské sucho, pro přírodu jako takovou nebo pro doplňování zdrojů podzemních vod. To je samozřejmě v pořádku. My ale musíme hospodařit s vodou, která se vyskytuje na našem území a odtéká z něj tak, abychom ji dostali do vodovodních kohoutků jak pro potřeby člověka coby vodu pitnou, tak pro energetiku či třeba právě pro závlahy. Je třeba vodu někde akumulovat, a to je bod, kde dochází ke střetu názorů. I někteří odborníci jsou přesvědčeni, že zadržet vodu v krajině je dostačující, a to v případě povodní i sucha. Druhý názor říká, že k tomuto základu musíme vybudovat akumulaci, z které můžeme vodu čerpat v období sucha. Druhý názor je podle mne zcela logický, pokud problematiku sucha a nedostatku vody vnímáme zcela vážně i z pohledu potřeby vody pro člověka. Představitelé opačného názoru to jistě myslí dobře, ale mám pocit, že vycházejí z předpokladu, že pitná voda nám z vodovodních kohoutků poteče do nekonečna. V těchto souvislostech se rozpoutal celkem zásadní boj namířený proti možné výstavbě dalších vodních děl, jako jsou přehrady. V předcházejících třech letech bylo slovo přehrada skoro sprostým výrazem. Na problém je třeba dívat se komplexně, nikoli pouze úzkým pohledem řešícím jen jeden problém. Například pohled ochránců přírody je zúžený do ochrany přírody. To je v pořádku, ale musíme začít řešit i to „B“, a to tak, abychom do budoucna zajistili dostatek vody akumulované, kterou potřebujeme pro zásobování obyvatel pitnou vodou. I člověk je totiž součástí přírody. Bude tedy nutné budovat nové přehrady? Podle mého názoru ano. Akumulovat vodu není nutné jen z důvodu zásobování. Moderní společnost potřebuje zavlažovat pole, využívat vodu k výrobě čisté elektřiny, dotovat zdroje podzemních vod, nadlepšovat průtoky ve vodních tocích, a kde to má efekt, udělat maximum pro přírodu. V obdobích sucha jsou přehrady schopné zásobovat i s minimálním přítokem v režimu sucha veškerý potřebný odběr. Některé, jako třeba vodárenská nádrž Švihov na Želivce, na standardní úrovni i několik let. Pokud nastane druhý hydrologický extrém, tedy povodeň, má přehrada svou nezastupitelnou funkci v tom, že může do jisté míry regulovat průtok, a tím zmírnit negativní následky povodní. V obou případech je role vodárenských i víceúčelových nádrží zcela zásadní. Jak se připravují vodohospodáři na horká a suchá léta, která v posledních letech panují? Na Vltavské kaskádě jsme se loni připravovali na sucho už od března. Legislativně máme nastavené minimální zůstatkové průtoky pod hrázemi, což je v našem případě 40 kubíků za vteřinu v profilu Vrané. Toho jsme využívali, abychom nastřádali co nejvíce vody v nádržích. Méně vypouštět nelze, protože tento průtok je dimenzován a vázán na vodní ekosystém níže po toku, na množství vypouštěných vod z čistíren odpadních vod nebo třeba na zajištění odběrů vody. Paradoxně zrovna v loňském roce byla snaha vyjednat zvýšení minimálního zůstatkového průtoku. To je z mého pohledu špatně. Pokud už vodu máme, je rozhodně lepší, když s ní můžeme chvíli hospodařit, využít ji, než nám odteče. Pokud je současný minimální zůstatkový průtok z hlediska životního prostředí a dalších účelů v pořádku, nezbavujme se vody zvýšením minimálního zůstatkového průtoku. Není to prozíravé ani hospodárné. Podle jakého klíče se rozhoduje, kde je výstavba nádrže vhodná? Od dob první republiky až do nedávné minulosti jsme měli velmi sofistikovaný a ucelený systém vodního hospodářství a vodohospodářského plánování. Na základě regionálních, hydrologických, geologických a inženýrskogeologických průzkumů jsme měli zpracované materiály, které navrhovaly stovky lokalit vhodných pro vybudování přehradní nádrže pro případ, že by někdy v budoucnu bylo potřeba akumulovat vodu. V těchto územích bylo zakázáno budovat produktovody, stavět v případných zátopách chemický průmysl nebo budovat silniční a železniční koridory. V roce 2007 jsme tento systém vodohospodářského plánování ukončili a přešlo se na plánování v oblasti vod podle rámcové směrnice o vodách. Když se toto projednávalo, myslel jsem, že hájené lokality, které tu byly desítky let, se promítnou i do nových koncepčních plánů. Nestalo se a nyní máme místo původních 400 pouze 192 významných lokalit vhodných pro akumulaci vody, hájeno je jen 65 lokalit. Které konkrétní projekty se v současné době připravují, nebo dokonce již budují? V Nových Heřminovech probíhají přípravy již dvacet let. Je vykoupeno snad 98 % pozemků. Na Moravě se připravují dvě stavby – Vlachovice a Skalička. Připravuje se řešení zásobování vodou pro Rakovnicko, což je dlouhodobě jedno z nejsušších míst republiky. Bude se jednat o vybudování nádrže v lokalitě Kryry dotované vodou z Nechranic, která by pak byla převáděna do povodí Rakovnického potoka. Připravujeme také výstavbu dvou malých nádrží v Senomatech a v Šanově. Zde probíhá již zpracování podkladů pro územní řízení a získávají se potřebné pozemky a upravují územní plány. Uvažujeme i o dalších projektech, ale hovořit o nich už nyní by bylo předčasné. Denisa Ranochová
