V minulém vydání TT jsme se zamysleli s předním českým energetikem, velkým zastáncem kogenerace a zároveň představitelem třebíčské firmy TEDOM Ing. Josefem Jelečkem nad osudy a perspektivami malé kogenerace u nás a ve světě. Dnes přinášíme II. část rozhovoru, jenž nám poskytl:
V jakých úrovních se dnes pohybuje účinnost vašich kogeneračních zařízení? Mluvíme o účinnosti jako poměru vstupní a výstupní energie. Co se týče řady Micro, elektrická účinnost se pohybuje kolem 35 % a tepelná účinnost asi 60 %, takže celkem asi 95 %. Tato řada je nejúčinnější, neboť není zatížena odběrem energie kupř. pro turbodmychadlo. Stroje mají vodou chlazené generátory, nejsou ventilovány atd. U řady Cento a Quanto se pohybuje elektrická účinnost od 38 do 45 %. Vyšší hodnota se přibližuje účinnosti paroplynu, ale celková účinnost (vzhledem ke složitosti systému) je někde okolo 85 %.
To znamená, že se pohybujete na úrovni špičkových zařízení a dost vysoko nad českým průměrem… Ano. Průměr elektrické účinnosti českých elektráren a tepláren je (bohužel) pod úrovní většiny vyspělých zemí a rozhodně se není čím chlubit. Je to škoda pro zemi s tradicí energetiky.
Trigenerace, kolik papíru už bylo o této technologii popsáno, ale zatím byla instalována jen v Plzni pro chlazení výroby piva… Trigeneraci máme i zde, v naší továrně. Dále v provozovně Výčapy a hodláme ji vybudovat i v závodech Hořovice a Jablonec nad Nisou. Věřím, že chlazení se stane v ČR standardem. Mohu potvrdit, že zásadně zvyšuje pracovní výkonnost a chuť lidí do práce v létě. Díky použití absorpčních chladicích zařízení s tzv. double efektem se nám podařilo dosáhnout poměrně vysokého koeficientu výroby chladu: z 1 kW tepla vytěžíme až 1,15 kW chladu, a to oproti single efektu, kde dostaneme z 1 kW pouze 0,7 kW chladu. Výhoda trigenerace tkví především v tom, že v řadě zemí je špička v odběru elektřiny v létě a majitelé klimatizací na elektřinu musí kvůli chlazení v největších vedrech platit za naměřený výkon celý rok. Trigenerací jednak sníží špičku odběru elektřiny, zároveň zvýší odběr zemního plynu (který je v létě levnější, a tím si sníží jeho průměrnou cenu pro celý rok) a souběžně dodají do sítě elektřinu tolik potřebnou pro ostatní elektrické kogenerace. Takže: tři energie, tři výhody. Pouze trh nesmí být zdeformovaný, aby byl zákazník schopen reálně prodávat. Na projekt trigenerace pro letiště v Sydney s elektrickým výkonem 12 MW ze 4 kogeneračních jednotek a s chladicím výkonem taktéž 12 MW jsme právem hrdi a budeme na nich slušně vydělávat i bez jakékoliv podpory.
Jaká bude přitom vaše obchodní strategie? Jednoduchá. Věříme, že máme dobrý produkt. Nabízíme jej všemi prostředky, mj. i přes webové stránky, kde zveřejňujeme podle potřeb i požadavky na zastoupení v zajímavých regionech. Samozřejmě, předtím si musíme sehnat všechna fakta o tamějším trhu, především o cenách elektřiny a plynu, o možnosti připojit decentrální zdroj apod. Když se nám někdo ozve, což bývá dost často, začneme jednat o spolupráci. Po uzavření dohody je to už pouze o ověření si našich předpokladů a o rutinní práci spojené s obsluhou zahraničního partnera, o školení – prostě byznys. Někdy musím prodejce brzdit. Prodáváme úspory a prodejce má tendenci věci idealizovat a přibarvovat na růžovo. Klíčové však je, aby zákazník opravdu získal takovou úsporu, jakou mu vypočítáme, a pak dodáme zařízení. Zákazníka nelze podvést. To uděláte jednou a doplatíte na to stokrát.
Ale to zní až moc jednoduše. Přeci máte konkurenci. Kupříkladu Dány. To jsou mistři kogenerace. Čím vyhráváte? Cenou? Servisem? Myslím, že naší největší výhodou je poměr cena-výkon. Jsme dlouhodobě dominantní na českém i na evropském trhu. Nejsme levní. Nemusíme se podbízet. Máme za sebou už na 3000 instalací a ohromné zkušenosti. Ano, „kogeneraci“ umí dnes každý. Připojíte ke generátoru motor a teplo vyvedete potrubím na radiátor nebo výměník. Jenže dosáhnout toho, aby to celé pracovalo spolehlivě 15 a více roků, abyste během provozu neutratil všechny peníze, které vyděláte, to je opravdová kogenerace. A umět optimálně zasadit projekt do celkového systému energetických poměrů v dané lokalitě, to je ještě složitější. My se musíme umět vyvarovat chyb a dokázat zákazníkovi poradit. Když jsem začínal, bylo vše jednodušší. Stačilo výpočtově prokázat, kolik ušetří paliva. Dnes je ve hře i vysoká spolehlivost, dobré řízení, servis, poradenství, tzv. paper-work, tedy dokumentace pro jednání s energetickými společnostmi atd. Někdy musíme zákazníkovi kogeneraci i rozmluvit, anebo jej přesměrovat na jiné řešení. Zákazník se stává zákazníkem až ve chvíli, kdy systém spokojeně provozuje. Nikoliv pouze v okamžiku, kdy s ním podepíšete smlouvu a on vám zaplatí. Konkurenci máme po celém světě. Nutí nás k další práci. Dnes už nestačí pouhá strategie plug and play. Dnes musíte nabízet věci nad rámec smlouvy: znalosti, dálkovou diagnostiku aj. Klien tovi musíte poradit a starat se o něj. TEDOM je dnes už dost silný, aby toto vše fungovalo.
Vy opravdu dálkově diagnostikujete svá zařízení? Dnes si už nedovedu představit, že by tomu bylo jinak. Pokud vyjíždí montér z brány na servis, měl by přesně vědět, co bude potřebovat a co jej čeká. Používáme ověřené řídicí systémy. Svou kogenerační jednotku můžete ovládat na dálku mobilem či z počítače. Zjistit přesné údaje o provozu, to je dnes hračka. A tím i nutnost. Představte si, že hlavní energetik nemocnice může kupř. ovládat provoz jednotky z domu.
Jak ovlivňuje odbyt vašich zařízení nová situace na trzích s plynem? Nízké ceny zemního plynu v USA ovlivňují celý svět. Obecně: čím jsou energie dražší, tím větší je efekt z úsporných opatření, tím více se je vyplatí dělat. Nízká cena plynu nám nyní pomáhá. Dlouhodobě však může vést k poklesu ceny elektřiny a našemu byznysu uškodit. V každém případě se budou podmínky na energetickém trhu měnit. Přežít dokáže jen, kdo se na něm dokáže orientovat. To je (bohužel) díky různým centrálním zásahům stále složitější. Obávám se, že bude třeba i kus štěstí v rozhodování. Energetika se stala strašně složitá.
Jak vidíte její budoucnost? Mohou různé technologie výroby energie spolu soutěžit bez dotací? Rozhodně nejsem zastáncem úplné nebo významné decentralizace. To asi není rozhodující cesta. Měl by se udržet dobrý mix. Tam patří i kogenerace. Stále více se budou prosazovat nové technologie, dnes dotované a drahé. Do budoucna bych je nepodceňoval. Mohou být velmi konkurenceschopné. Na trhu s elektřinou poroste nabídka nových zdrojů, které po snížení všemožných dotací a po odstavení starých odepsaných elektráren snad nastaví tržní cenu elektřiny. Mělo by to tak být. Právě takto by měl trh vypadat. Zároveň můžeme být svědky dalších státních zásahů, které se budou snažit vyrovnávat jedny chyby a zároveň budou generovat chyby nové. Kam bude směřovat vývoj reálně, to dnes neví asi nikdo. Bezpochyby se prosadí tzv. chytré sítě, tj. regulace spotřeby i výroby společně. Bude nutné, aby některé technologie prokázaly svou prospěšnost. Pro různé podmínky se hodí různé projekty a různé technologie, včetně spalování biomasy, odpadů, paroplynových cyklů atd. Dokonce vidím budoucnost i v malých kondenzačních kotlících, které v případě levného plynu mohou značně konkurovat CZT. O všem si ve finále rozhodne zákazník. Jsem přesvědčen, že zákazník si své právo (aby nebyl dodavateli energie i paliva doslova oholen) nakonec prosadí. Ti, co se dnes snaží trh zmanipulovat, zákazníky omezovat různými energetickými koncepcemi v delším horizontu skončí. Osobně pochybuji, že se někdy podaří zrovnoprávnit různé technologie výroby energie, což je základní předpoklad, abychom mohli výhodnost (či nevýhodnost) určité výroby doložit. Zatím to jsou jen papírové předpoklady. Volný trh s elektřinou je dnes strukturován tak, že se vlastně vydělává na diktovaných cenách, na dotacích nebo (chcete-li) na příspěvcích. Dokonce se dnes uvažuje o stanovení příspěvku na elektřinu z jádra. To už je úplně proti funkci volného trhu. Mohu akceptovat určité zvýhodnění určité technologie rozumnou formou a po určitou dobu, aby se ověřila její skutečná prospěšnost. Nicméně, poskytnout dlouhodobou garanci na cenu elektřiny z jaderné elektrárny 2000 MW na dobu 15 roků není dobré řešení. Uvědomme si, že 30 % elektřiny vyvážíme a projekt stojí na exportu. Pokud v Německu postaví dostatek zdrojů a o elektřinu nebude zájem, kdo z našich výrobců půjde z kola ven? Jan Baltus
