Stavební kompresor od KaeserKompressoren pomáhá na Velikonočním ostrově

Velikonoční ostrov na konci světa má pohnutou historii. Jeho budoucnost je v cestovním ruchu. Kaeser- Kompressoren pomáhá zachovat největší atrakce. První přistěhovalci na Velikonoční ostrov absolvovali obdivuhodně dlouhou cestu. Dodnes se odborníci dohadují, zda k tomu došlo kolem roku 500, 900 nebo 1200 našeho letopočtu: Nejbližší lidské sídlo leží 2200 kilometrů západně na Pitcairnských ostrovech. Chilské pobřeží je vzdáleno celých 3000 kilometrů východním směrem. Za nebývalý zájem světové veřejnosti vděčí Velikonoční ostrov své minulosti, respektive jejím nepřehlédnutelným svědkům. Už stovky let „obývá“ Velikonoční ostrov na 900 monumentálních soch, které domorodci nazývají „Moai“. Kde se vzaly tyto plastiky ze sopečného tufu blízké sopky a jak se dostaly na rituální plošiny zvané ahu, přijel v letech 1955- 1956 osvětlit Thor Heyerdahl a výsledky jeho zkoumání jsou dodnes všeobecně uznávané. Norský badatel byl první, kdo obrátil pozornost světové veřejnosti na Rapa Nui, jak se nazývá ostrov i jeho obyvatelé v domorodém polynéském dialektu. Je jisté, že masová produkce těchto soch je důvodem vykácení lesů, které kdysi pokrývaly ostrov. Pro přepravu a vztyčení těchto kolosů bylo použito velké množství kmenů jako kladky a páky. Rabování lesů mělo za následek úbytek potravy, což vyvolalo boje mezi domorodci a jejich počet v důsledku toho rapidně klesal. Když o Velikonocích roku 1722 ostrov „objevil“ Holanďan Jacob Roggeveen (odtud název Velikonoční), bylo na něm z odhadovaných 15 000 původních obyvatel žijících v době budování soch Moai už jenom několik stovek a žili ve velmi stísněných poměrech. O 48 let později přišli Španělé. Po zastávce Jamese Cooka na ostrově (1774) během cesty kolem světa začal být ostrov navštěvován stále častěji, avšak v neprospěch domorodého obyvatelstva: jestliže Francouzi a Rusové v roce 1786, resp. 1804 přijeli na ostrov pouze obchodně, tak po příjezdu Američanů na dvou lodích se ostrované seznámili s drsnějšími praktikami „civilizovaného“ světa v podobě nucených prací a znásilňování žen. Zejména období po roce 1855 prožilo obyvatelstvo ostrova obtížné období, během něhož byla více než třetina z celkového počtu 4500 obyvatel odvlečena do Peru na nucené práce, poté co Peru vyhlásilo zrušení otroctví. Nakonec byli tito lidé pod tlakem mezinárodních protestů repatriováni, avšak během cesty zpět se nakazili tyfem, který přivodil smrt dalších přibližně 1000 obyvatel Velikonočního ostrova. Když v roce 1854 na ostrov dorazili první křesťanští misionáři, byla už domorodá kultura v úpadku stejně jako veškeré místní společenské struktury. Obyvatelstva ubývalo a terorizování domorodců cizími dobrodruhy neustávalo. Když v roce 1888 Velikonoční ostrov anektovalo Chile, žilo na něm už jen několik málo stovek domorodců. Až do 60. let byl osud místních obyvatel ve znamení vykořisťování a útlaku ze strany jistých skotských investorů, kteří se věnovali chovu ovcí. Teprve když si v otevřeném dopise tehdejšímu chilskému prezidentovi Eduardu Freiovi stěžoval na neutěšené poměry svého rodného ostrova Alfonso Rapu, který získal na pevnině vzdělání, daly se záležitosti ostrova Rapa Nui do pohybu. Vzniklá debata vedla nakonec v roce 1965 k první svobodné volbě starosty Velikonočního ostrova a k uznání jeho obyvatel jako plnoprávných chilských občanů. Dnes žije na Velikonočním ostrově 4000 obyvatel s těsnou početní převahou domorodců. Přístav z roku 1967 přeměnila v sedmdesátých letech NASA na záložní startovací a přistávací dráhu pro kosmické lodi. Díky tomu mohou na Rapa Nui přilétat i větší letadla s pasažéry. Dnes do tohoto výčnělku v oceánu prohlášeného organizací UNESCO v roce 1995 za součást světového kulturního dědictví přijíždějí turisté z mnoha zemí a většina místních obyvatel žije z turistiky. Záchra na atra kcí Protože každý návštěvník, který na Velikonoční ostrov zavítá, touží především vidět sochy Moai a projít se kolem nich na plošinách Ahu, je třeba se o tyto atrakce starat a udržovat je. A tak UNESCO v roce 2003 pověřilo berlínský podnik Maar Denkmalpflege GmbH vypracováním koncepce oprav a konzervace monumentálních soch. V rámci „Projektu Moai“ v únoru 2007 byla ve spolupráci s Německým archeologickým institutem provedena dokumentace vybraných soch a příslušných plošin pomocí moderní technologie třírozměrného měření a data byla uložena do databáze. Po dohodě s chilskými úřady a samosprávou ostrova proběhla konzervace a oprava soch. Kulturní sponzorské dary pro tento počin iniciovaný ředitelem firmy Stefanem Maarem poskytly různé renomované firmy a celá akce měla pozitivní ohlas v mezinárodním tisku. Společnost Kaeser Kompressoren podpořila projekt pojízdným stavebním kompresorem konstrukční řady Mobilair 26, který poskytl cenné služby při ošetření kamenů, a přispěl tak k zachování jedinečných uměleckých děl.