Měřicí plynovou stanici v Sudže na ruském území nedávno ovládly ukrajinské jednotky. Boje v blízkosti plynovodu ani pozdější ukrajinská nadvláda nad oblastí však dodávky do Evropy nijak nenarušily.
Ukrajinská ofenziva do ruské Kurské oblasti překvapila nejen ruskou armádu, ale také mezinárodní veřejnost. První dny po vstupu ukrajinských sil do Ruska v blízkosti města Sudža tak provázela notná dávka spekulací ohledně cílů ofenzivy. Jedním z nejčastěji zmiňovaných byla ukrajinská snaha ovládnout měřicí stanici na hraničním bodě Sudža. Jedná se o bod, přes který se čerpá plyn ze západní Sibiře a je dopravován přes Ukrajinu a dále na Slovensko a do dalších zemí Evropské unie. Stanici někdy během prvních dní ovládly ukrajinské jednotky, ale i přes pokračující boje v oblasti — v Sudže se ruské jednotky držely několik dní — se ovšem situace na tomto plynovodu nijak nezměnila. Rakousko, Maďarsko i Slovensko potvrdily, že plyn k nim i přes zprvu velmi nejasnou situaci na nové „horké“ frontě stále proudí. Intenzivní boje mezi ukrajinskými a ruskými silami v blízkosti plynovodu tedy nijak nenarušily dodávky. Podle satelitních záběrů části samotné měřicí stanice z posledních dnů přitom nesou známky poškození. Jejich povahu je ovšem těžké z oběžné dráhy určit. Potvrzují to provozovatelé sítí a plynárenské společnosti včetně ruského Gazpromu. Plynulý tok přes Sudžu, který odpovídá očekáváním, signalizovala po celou dobu bojů také ENTSO G Transparency platforma. Potvrzení se tak dočkaly hlasy, které přišly s jednoduchou námitkou: ze Sudžy plyn pokračuje na ukrajinské území. Pokud by ho Kyjev chtěl zastavit, mohl by tak udělat i bez výpadu na území Ruska.
Dočasně
Dodávky plynu z Ruska do Evropy přes Sudžu ovšem mají v dohledné době dále klesat. Většina států, které plyn přes Ukrajinu odebírají, uvedla, že se připravuje na zastavení dodávek na konci letošního roku, kdy stejně vyprší tranzitní dohoda mezi Ukrajinou a Ruskem, neboť Ukrajina prohlásila, že ji nehodlá prodloužit. Ochota jednotlivých zemí se do jisté míry liší. Evropská unie po zahájení války na Ukrajině v roce 2022 drasticky snížila svou závislost na ruském plynu, největší závislost na ruských dodávkách vykazovalo Rakousko. Ovšem i zdroj z rakouského ministerstva energetiky agentuře Reuters na začátku srpna sdělil, že země k dlouhodobému snížení závislosti na ruském plynu přijala dostatek opatření. „Z dnešního pohledu se v Rakousku neočekávají žádné problémy s dodávkami, protože zásoby v zásobnících jsou vysoké a ruský plyn by mohl být nahrazen přes Německo nebo Itálii. Pokud by však došlo k okamžitému přerušení dodávek, Rakousko by bylo ekonomicky zatíženo zejména německým poplatkem za skladování plynu,“ uvádí se v prohlášení rakouského energetického regulátora E-Control. Ukrajinu spojuje se Slovenskem, Polskem, Rumunskem a Maďarskem osm bodů, přes které se ruské toky mohou dostat do EU. V současné době jsou využívány dva: v polském a slovenském propojovacím bodě. Následně mohou být objemy podle analytiků společnosti Kpler Insight předávány do dalších zemí střední a východní Evropy. Ti odhadují, že předpokládané využití ukrajinských toků Slovenskem v roce 2023 činilo téměř 80 %. „Tato závislost by se mohla zvýšit, pokud by se snížil přítok z Maďarska a nastala by studená zima, protože by nebyl k dispozici ruský plyn pro doplnění zásobníků,“ uvedli. Slovenská plynárenská společnost SPP uvedla, že se na riziko zastavení dodávek ruského plynu připravuje již několik let a má uzavřené obchodní smlouvy s neruskými dodavateli. Maďarsko dostává přibližně jednu miliardu m3 ruského plynu ročně prostřednictvím plynovodu z Rakouska a mluvčí maďarského provozovatele plynovodu uvedl, že plyn stále proudí.
Napadané zásobníky
V jiném segmentu obchodu s plynem ovšem Kyjev zákazníkům vyjít vstříc nedokáže. Evropští obchodníci proto kvůli přílišnému riziku v létě snížili využití ukrajinských podzemních zásobníků zemního plynu, meziročně zhruba na desetinu. V červnu to bylo ze 102,7 milionu m3 na 15,4 milionu m3 a v červenci z 586,6 milionu m3 na 51,9 milionu m3. Na základě dat mediální energetické agentury Argus to napsal britský deník Financial Times. Ukrajinské podzemní zásobníky mají největší kapacitu v Evropě. Členské státy EU jsou na druhé straně s to skladovat 100 miliard m3, ačkoliv roční poptávka se v závislosti na počasí a dalších podmínkách pohybuje mezi 350 až 500 miliardami m3. Ukrajinské kapacity proto evropským firmám loni zejména před nástupem zimních měsíců přišly vhod. Celkově si evropští obchodníci na Ukrajině před loňskou zimou uskladnili dvě miliardy m3. Kyjev se jim snažil vyjít vstříc posílením volných kapacit i výhodnou poplatkovou politikou. Úspěšná ruská bombardovací kampaň proti ukrajinské energetice z letošního jara se ovšem nevyhýbala ani zásobníkům plynu. Ty jsou sice umístěny hluboko pod zemí, takže přímo být zasaženy nemohou, hrozí však poškození nadzemních zařízení na přečerpávání plynu ze zásobníků. „Hlavní hrozbou není ztráta plynu, ale to, že jej nelze odebrat, když je to žádoucí a potřebné,“ sdělil FT Marco Saalfrank ze švýcarské energetické společnosti Axpo. Ukrajinské společnosti tvrdí, že systém není nijak poškozen. Energetická společnost Naftogaz uvedla, že v březnu a dubnu registrovala „několik útoků“ na nadzemní infrastrukturu, ale vše bylo opraveno. Pokud jde o vtláčení a odběr plynu, „nejsou žádné problémy, fungujeme jako obvykle“, řekl generální ředitel společnosti Naftogaz Oleksij Černyšov. Z výše zmíněných statistik je však patrné, že zákazníci nemají v ukrajinskou schopnost zabránit dalším úderům přílišnou důvěru. Je to ale pochopitelné, protože ukrajinská protivzdušná obrana při rozloze země musí chránit celou řadu jiných, v řadě případů objektivně důležitějších cílů. Letos jsou evropské zásobníky už na 86 % kapacity, ale riziko ruských útoků Evropany odrazuje. Ukrajinci kvůli nevyužívání zásobníků přijdou zhruba o 200 milionů eur (pět miliard Kč), adekvátní protizáruka by je však podle FT vyšla zhruba na miliardu eur (25 miliard Kč). /jj/
