Do diskusí okolo cen energií a tepla
vstupuje řada subjektů. Mimo jiné
také členů Unie malých a středních
podniků ČR.
Ceny energií nejsou horké téma
pouze pro podnikatele, ale pro každého
občana v ČR. O řešení cen energií
stále častěji hovoří také politici. Naposledy
jsme toho byli svědky v jejich
květnovém předvolebním klání. Některé
strany v jeho průběhu dokonce
nabízely návrhy řešení ušité horkou
jehlou. Jedním z nich byl návrh na
zřízení regulačního a cenové úřadu na
národní úrovni, jenž by měl dohlížet
na ceny v energetice, telekomunikacích
a bankovnictví.
Jak známo, obecně ceny u nás reguluje
ministerstvo financí. Konkrétně
pak stávající regulační orgány, jako
jsou ERÚ, ČTU apod. Každý z nich
má zákonnou možnost zasáhnout proti
porušování pravidel hospodářské
soutěže, jako jsou cenový dumping,
kartel, či zneužívání monopolního
postavení. Uvažovaný zrod jediného
subjektu by tedy ohrozil nezávislost
této kontroly.
„Celý koncept moderní evropské
kontroly či regulace cen stojí na principu,
že regulátor je nezávislý na libovůli
politického rozhodování. Nápad na
„superregulaci“ je dalším ze série
snah podřídit chování energetických
podniků politikům, což je pro normálně
fungující ekonomiku smrtelné
nebezpečí. Populismus volající po administrativním
snížení ceny energií je
zapotřebí odmítnout. Řešením je naopak
nedeformovaný trh s energiemi
pro celou Evropu a na nespolehlivých
politických režimech nezávislou energii
pro všechny,“ říká čestný předseda
Unie MSP ČR Ivo Hlaváč. „Nesmíme
také zapomínat, že vzhledem k mezinárodnímu
obchodování s elektřinou
a k přítomnosti zahraničních investorů
v elektrárenských společnostech
u nás, se regulace cen elektřiny dotkne
návratnosti těchto zahraničních investic.
Při regulované ceně komodit ztrácí
smysl investovat, přicházet s inovacemi
a nakonec i jen udržovat potřebnou
infrastrukturu v chodu. Investoři odejdou.
Česká ekonomika se pro ně stane
státem příliš kontrolovanou.“
Experti v této souvislosti vybízejí
kompetentní místa spíše k zefektivnění
činnosti stávajících regulačních
orgánů a k posílení podílu nových vývojových
technologií k alternativním
zdrojům, které by posunuly dlouhodobě
ekonomiku dopředu. (un)