Astronomové již dlouho zvažují vybudování radioteleskopu ve vhodném kráteru na odvrácené straně Měsíce. Donedávna to bylo spíše jen snění, teď se ale na tomto projek tu začíná intenzivně pracovat.
NASA nedávno udělila projektu nazvanému Lunar Crater Radio Telescope (LCRT) kontrakt v ceně půl milionu dolarů. Projekt tím vstoupil do 2. fáze programu NASA’s Innovative Advanced Concepts (NI AC). Pokud takový teleskop skutečně časem vznikne, bude jeho hlavním cílem pozorovat rádiové vlny dlouhých vlnových délek, které se objevily v „temném věku“ vesmíru, tedy předtím, než se ve vesmíru rozžehly první hvězdy. Toto období trvalo několik set milionů let a kosmologové o něm vědí jen velice málo. Zároveň by se ale právě ve zmíněných dlouhých rádiových vlnách z tohoto období mohly skrývat odpovědi na některé z největších záhad soudobé kosmologie. Tyto rádiové vlny by měl vyzařovat plyn, který v dávném období vesmír vyplňoval. Jak uvádí radioastronom Joseph Lazio, který je do projektu LCRT zapojen, tímto plynem byl zejména vodík, který se následně zřejmě podílel také na vzniku prvních hvězd. Podle Lazia by s dostatečně velkým radioteleskopem, umístěným mimo pozemskou atmosféru, mělo být možné vystopovat „ozvěny“ dávných procesů, které k tvorbě první generace hvězd vedly. Mohlo by to rovněž přispět k odhalení tajemství temné hmoty. Proč takový radioteleskop nemůže být na Zemi? Kratší rádiové vlny procházejí atmosférou až na zemský povrch, kde je můžeme pozorovat. V případě dlouhých rádiových vln, o vlnové délce zhruba 10 m a větší, je to ale jiné. Odrážejí se totiž od ionosféry, tedy vrstvy atmosféry tvořené ionizovaným plynem, a na povrch se prakticky nedostanou. Další problém je v tom, že takové rádiové vlny by rušil pozemská rádiový provoz. Proto je odvrácená strana Měsíce velmi vhodným místem pro stavbu tohoto unikátního radioteleskopu. Měsíc nemá prakticky žádnou atmosféru. Další podstatnou výhodou je, že by Měsíc posloužil jako mohutná clona, která odstíní rušný rádiový provoz na Zemi a v jejím okolí. Nebude to žádné malé zařízení. Takový radioteleskop by měl ideálně průměr přes 1 km. /Stanislav Mihulka/
