Naskakuje vám při zmínce o radioaktivním záření husí kůže? Pokud míříte na začátku letošní turistické sezony do zahraničí a k tomu ještě letecky, připravte se, že vás bude provázet téměř na každém kroku. Nemusíte si ale dělat starosti. Dávky jsou minimální. Na letišti prosvítí vaše zavazadla. V některých zemích projdete osobním skenerem i vy. V letadle obdržíte „nálož“ kosmického záření, před nímž vás jindy chrání kilometry atmosféry. A nakonec se „zahrabete“ do radioaktivního písku na karibské pláži nebo se ponoříte do radonových lázní ve střední Evropě. První kontrola už na letištích Letištní skenery pro kontrolu zavazadel používají rentgenové záření k prozkoumání obsahu kufrů. Stejným zařízením projíždějí odděleně i všechny tekutiny, včetně kosmetiky. Obvyklá dávka pro kontrolu zavazadel je cca 0,7 mikrosievertů (μSv – tedy 1 tisícina milisievertu). U provedení, která rozlišují organické a anorganické materiály, je to cca 1,6 μSv. Tedy doopravdy minimální dávka. Paprsky nijak nepoškodí zabalené věci, nemají ani vliv na převážené jídlo či pití. I při převozu kojenecké výživy lze tedy zůstat v klidu. Rentgenové paprsky nemohou v žádném případě způsobit radioaktivitu prozařovaných předmětů. Není třeba se bát, ani kdybyste měli v plánu přemísťovat se letecky třeba každý den. Na některých letištích budete kontrolováni skenerem osob. Existují dva základní typy: jeden využívá elektromagnetické záření, druhý rentgenové. Přístroje mají bezpečnostní službě na letišti pomoci odhalit zakázané předměty, jako zbraně, výbušniny či drogy, ukryté v oblečení, botách nebo dokonce uvnitř těla pasažérů. „Radiační dávky z těchto přístrojů jsou velmi nízké. Stejné člověk obdrží v podstatě během pár minut letu,“ uvedl odborník na radiační ochranu z JE Temelín Radim Figalla. Mezinárodní agentura pro atomovou energii pouze vydala doporučení, aby z principu předběžné opatrnosti nemusely těmito skenery procházet těhotné ženy a děti. Pokud odmítnete kontrolu skenerem, připravte se na to, že můžete být požádáni absolvovat osobní tělesnou prohlídku. Radioaktivita nás obklopuje na každém kroku Ač si to neuvědomujeme, vzduch, který dýcháme, domy, v nichž bydlíme, potraviny, které jíme – to vše je mírně radioaktivní. Velkou měrou se na tom podílí kosmické záření, před nímž nás chrání magnetické pole Země a atmosféra. Jakmile se vzneseme letadlem do výšky 8–12 km, velká část ochranné vrstvy zůstane pod námi a my jsme vystaveni kosmickému záření ve větší míře (asi 100–300krát více než na zemi). Jednorázový let, byť přes půl zeměkoule (jak známo: obvod zeměkoule je cca 40 000 km), vás neohrozí. „Zákonem stanovený limit pro radiační pracovníky činí 20 mSv za rok. Ve skutečnosti obdrží pracovník v jaderné elektrárně v průměru jen 0,140 mSv, což je méně, než kdyby letěl do Sydney a zpět,“ porovnává Radim Figalla. Pozor si musí dát hlavně piloti a letušky, kteří nalétají stovky tisíc kilometrů ročně. Radioaktivita není všude stejná V ČR dostaneme z přírodního pozadí za rok průměrně dávku kolem 3 milisievertů (3 mSv). Přitom na Vysočině je téměř třikrát vyšší dávkový příkon záření gama než třeba v Brně. V Itálii je to 5 mSv a ve Finsku dokonce více než dvojnásobek (7,2 mSv). Pokud míříte na známou pláž Guarapari z monazitových písků v Brazílii, nasbíráte za den tolik radiace jako za 10 dní doma na chalupě. Pokud toužíte po extrémních dávkách přírodní radiace, zajeďte si do Íránu, do městečka Ramsar. Místní lidé díky radioaktivním horninám a horkým pramenům obdrží ročně dávku 260 mSv! Jaké radiační dávky obdržíte na konkrétních trasách? Jakou dávku záření dostaneme během letu? To záleží na délce letu, na výšce letové hladiny a na celkové trase (kupř. u pólů je radiace až 5krát silnější než kolem rovníku). V tabulce jsou spočítány jen přibližné hodnoty.
