Průmyslová špionáž co o ní víme?

Je stará jako lidstvo samo. Už od pradávna se lidé snažili o to, aby si nové nebo dokonalejší technologie či výrobky osvojili tou nejlehčí cestou: jednoduše je ukradli tomu, kdo je již ovládá, kdo s nimi pracuje už delší dobu. Proto je špionáž považována za nejstarší řemeslo na světě. Počátek je už ve starověku, kdy je jako nejznámější příklad průmyslové špionáže snaha o prolomení čínského monopolu na výrobu hedvábí. Číňané si byli dobře vědomi zisků, které jim tento monopol přinášel, proto si své tajemství před cizinci dlouho a úspěšně chránili. Přesto se jim to ale nepodařilo, technologie výroby hedvábí se dostala nejprve do Indie díky čínské princezně, která svému nastávajícímu přinesla jako svatební dar vajíčka bource morušového a semene morušovníku, jehož listy jsou pro bource nezbytnou potravou. Před 2. světovou válkou se průmyslová špionáž rozšířila nejvíce v Japonsku, kde tímto způsobem rychle doháněli technologický rozvoj. Předmětem jejich zájmu byl především vývoj výroby pancéřované oceli a některých komponentů leteckého průmyslu. Určitě je nám známa skutečnost, že nejvíce je průmyslovou špionáží postižen automobilový průmysl. V další části článku zmíníme několik příkladů. Průmyslová špionáž už dnes nikoho nepřekvapuje. Každý podnikatel dobře ví, oč mají konkurenční firmy zájem a sám se nerozpakuje používat různé metody a techniky průmyslové špionáže i služeb vysoce kvalifikovaných špionů. A ti jsou dnes stále vynalézavější. Proto se neustále zdokonalují způsoby ochrany proti různým metodám a technikám průmyslové špionáže. Existuje i řada agentur, které se touto problematikou zabývají. Zneužití a krádež nehmotného statku může být zločinem stokrát horším než krádež cenného šperku. Představuje mnohdy ztrátu mnohaletých výzkumů, finančních prostředků, náklady spojené se znovuzískáním patentových a jiných průmyslových práv apod. Podnik, který byl takovým způsobem postižený, může přijít o svou pozici na trhu mezi konkurenty, může být přinucen k omezení výroby, k odložení výplat podílů na zisku a v nejhorším může být přinucen k úpadku či konkurzu. Dále může přijít o zasloužené příjmy finančních a devizových prostředků za neuskutečněné aktivní licence, příp. za neuskutečněný či snížený vývoz výrobků apod. Průmyslová špionáž se stává v poslední době velmi závažným fenoménem, který ovlivňuje politiku, ekonomiku a sociologii státu a podnikatelů. Nejsou si před ní jisti ani nejmodernější zdroje informací, zvláště pak programy počítačů. To co se z průmyslové špionáže dostane na veřejnost jsou jen malé střípky. Minimálně 90 % zůstává skrytých a masově komunikační prostředky o nich mlčí. Někteří odborníci spatřují v průmyslové špionáži a v jejích důsledcích konec soukromého života a velmi vážnou hrozbu pro naši civilizaci. Říká se, že v některých státech si dokonce děti kupují elektronické špionážní přístroje na špehování svých rodičů. Postrachem Evropy se před několika lety stal americký Echelon. Tento výzvědný systém se dokáže s pomocí 120 satelitů zapojit do každého telefonního hovoru, neujde mu jediný fax, dálnopis a e-mail. Hlavními předměty zájmu průmyslové špionáže jsou všechny důležité skutečnosti, jako např. výzkum, vývoj, nové druhy výrobků, technologické a pracovní postupy, výrobní zařízení a přístroje, monopolní práva, obsah smluv mezi firmami, seznam zákazníků, výška vkladů v bankách, odbyt aj. Metody, které se používají v průmyslové špionáži lze rozdělit asi takto: trik, podvod, přestupek, podplácení, krádež, odposlouchávání rozhovorů, fotografování a filmování, dotazníkové akce, výsledky licenčních a obchodních jednání, počítačová špionáž aj. Připomeňme blíže alespoň ty nejběžnější. Odposlouchávání rozhovorů různou technikou je dnes nejrozšířenější metodou nejen průmyslové, ale i politické a vojenské špionáže. Za příklad může sloužit právě Echolon. Jednou ze zastřených a legálních metod jsou různé dotazníkové akce. Motivace zájmů je různá, např. snaha rozšířit znalosti o vědě a technice, nabídky vzájemné spolupráce, snaha o výměnu zkušeností apod. Dotazníkové akce jsou oblíbenou metodou, zvláště v dnešní době. Je-li takový dotazník šikovně a komplexně sestaven a když ho podnikatel vyplní a odešle, prozradí takřka vše o svém hmotném i nehmotném majetku. Jako záštita pro legální průmyslovou špionáž mohou sloužit licenční či jiná obchodní jednání. Pro malé a střední podniky existuje ještě další nebezpečí. Jejich předměty obchodního tajemství se často vyzrazují i proto, že jsou nuceny využívat služeb různých konzultujících a zprostředkujících firem. Dnes už také existují přístroje, které umožňují vyslat oknem na různé vzdálenosti neviditelné laserové paprsky. Když se tento paprsek odrazí od skla, přenáší na dálku nepatrné vibrace vyvolané ve skle zvuky ve sledované místnosti. Podle vibrace okenních tabulí lze na dálku odposlouchávat, o čem se ve sledované místnosti hovoří. Nebo lze na televizní obrazovku promítnout podrobný obraz všeho, co se ve sledované místnosti děje ve dne i v noci, aniž by o tom měli lidé ve sledované místnosti tušení. A v neposlední řadě to jsou počítače, které jsou vhodným nástrojem průmyslových pirátů. Je enormní zájem o software i hardware, o počítačové programy. Pokud se podaří počítačovým odborníkům proniknout do výpočetních středisek konkurence, mohou získat všechny plánovací, technické, výrobní, personální a jiné informace podniku. Připomeňme několik příkladů z poslední doby z oblasti průmyslové špionáže: jeden ze skandálů je připomínán z Německa, kde mohly koncernu Bombaredier vzniknout škody až 7 mil. eur. Podle deníku Die Welt a magazinu Tagesspiegel stála za špionáží německá firma RO-MA GmbH, která je dodavatelem náhradních dílů. Firma získávala informace, aby mohla nabídnout nižší ceny než Bombaredier. K tomu přispěl bývalý zaměstnanec Bombaredieru, který byl následně zadržen a vzat do vazby. Špion dostal za svou "práci" zaplatit pětimístnou částku v eurech. V roce 2004 obvinil žalobce v Severní Kalifornii pětatřicetiletého muže, že zneužil důvěrné informace společnosti Volterra Semiconductor a poslal je e-mailem potenciální konkurenci společnosti CMSC. Událost byla vyšetřována americkou FBI. Za špionáž byl muž odsouzen na deset let do vězení. Podle agentů FBI je průmyslová špionáž problém, který se týká řady firem v Silicon Valley, většina z nich ale podobný problém vůbec neohlásí kvůli obavám z publicity kolem případu. Průmyslovou špionáží je nejvíce odedávna postihován automobilový průmysl. Jedna z největších afér propukla v roce 1993 v Německu. Filiálka Opel tehdy obvinila svého konkurenta, firmu Volkswagen, ze špionáže. Volkswagen totiž do svých řad přetáhl jednoho z řídících pracovníků firmy Opel, který před svým odchodem zcizil tajné plány na výrobu malých automobilů. Také naše automobilka Škoda v Mladé Boleslavi střeží svá tajemství jako oko v hlavě. Každý nový projekt provázejí přísná bezpečnostní opatření. Každý zaměstnanec, který přijde s novým typem vozu do styku, je podrobován přísné bezpečnostní prohlídce. Nesmí mít u sebe fotoaparát ani mobilní telefon s fotoaparátem. Jakýkoli únik informací by mohl mít pro automobilku nedozírné následky. Je možné se proti špionáži bránit, a jak? Už Gustav Krupp pochopil význam průmyslové špionáže a v roce 1920 si zřídil vlastní organizaci pro tyto účely. Podařilo se jí například zachránit před Francouzi těžká děla Max, z kterých Němci v roce 1918 ostřelovali Paříž. Zvlášť nutné je vyzdvihnout několik amerických organizací, a sice Pinkertonovu, agentury Globe a Intersat. Odhaduje se, že koncem 19. století měly soukromé policejní instituce amerických podnikatelů asi 150 000 agentů. Pinkertona a Kruppa lze právem označit za duchovní otce a iniciátory moderní průmyslové protišpionáže. Také Anglie má svou protišpionážní organizaci, kterou je skupina M.I.S v Londýně, financovaná zřejmě prostřednictvím Intelligence Service. Snahou této organizace je provádět spíše prevenci a seznamovat zainteresované pracovníky se všeobecnými metodami a technikami ochrany průmyslu. Každý bezpečnostní systém je sice finančně náročný, ale na druhé straně se podniku vyplatí, zvláště tam, kde se jedná o choulostivou výrobu. Je nutné zaměstnancům správně vysvětlovat, že bezpečnostní systém sleduje všeobecný zájem a že v žádném případě nemá za úkol jakékoli omezování pracovníků podniku. Rozsah průmyslové špionáže by bylo možné podstatně snížit i tím, kdyby autoři vynálezů, průmyslových a užitných vzorů, počítačových programů a další tvůrčí pracovníci byli po zásluze odměňováni a nemuseli výsledky své tvůrčí práce prodávat jinému, kdo je řádně ohodnotí, i za cenu, že se jejich dílo dostane do zahraničí. KAREL ŠPINDLER