Na trh, a to i ten evropský, se chystá nový typ vakcíny, která se v našich buňkách dokáže replikovat. Předznamenává novou vlnu těchto látek, které mají změnit i boj proti rakovině.
Schválení další RNA vakcíny proti koronaviru — navíc ještě v Japonsku — dnes už nezní nijak zajímavě. Ale jen na první pohled. Vakcína ARCT-154 je totiž první RNA vakcínou zcela nové třídy. Označuje se jako „samokopírující“, zkráceně pak jako saRNA (self-amplifying). Na trh ji uvádí americká Arcturus Therapeutics a australská CSL a jde o vakcínu proti koronaviru SARS-CoV-2, která v klinických zkouškách alespoň na pohled překonala dnes dostupné mRNA vakcíny. Očkování totiž vedlo v těle k vytvoření vyšších hladin protilátek než u dosavadních mRNA vakcín (tedy látek firem Moderna a Pfizer). Dodejme, že výsledky bude nutné ještě ověřit v praxi. Nová vakcína je prvním příkladem technologické novinky, kterou se odborníci pokoušejí vytvořit už několik desetiletí. Mohla by totiž pomoci s řešením zdravotních problémů, jenž dnes trápí svět více než infekční choroby. Například s léčbou rakoviny.
Více z méně
Dnes už běžné mRNA vakcíny, které vznikly během epidemie koronaviru, v sobě nesou pouze malou molekulu RNA, která slouží jako návod pro postavení malé části viru. Molekuly mRNA v buňkách slouží jako posel přenášející informace (mRNA = messenger RNA), jde tedy o návod ve formátu, kterému tělo dobře rozumí. Buňka, do které se mRNA dostane, začne podle ní vyrábět další a další částečky sloužící pro výcvik imunitního systému. Proces je to přímočarý a rychlý: půl hodiny po průniku mRNA do buněk už tyto vyrábějí části viru. Do těla se přitom dostane tolik „návodů“ (mRNA), kolik jich je v injekci. Ovšem saRNA obsahují něco navíc. Můžeme si to představit tak, že klasické mRNA vakcíny jsou vlastně dodávkou štosu návodů, které vakcína rozdistribuuje do buněk, jež podle nich vyrobí části viru. Ty se pak doslova vystaví na jejich povrchu jako na nástěnce. A z nich se imunitní systém dozví, jak bojovat. V případě saRNA vakcíny ovšem buňky společně se stohy návodů na výrobu částí viru dostanou také návody na „výrobu kopírky“. Ta „vytiskne“ více kopií a na „nástěnky“ se díky tomu dostane více informací, kterých si imunitní systém spíše všimne. Samotná vakcína tak v sobě může nést podstatně méně účinné látky, protože si ji sama dokáže namnožit.
Na všechno?
Přitažlivost technologie RNA vakcín už od doby, kdy o nich vědci před zhruba 40 lety začali vážně uvažovat, spočívá v tom, že jsou velmi všestranné. Mohou poskytnout ochranu proti velmi široké škále virových nebo bakteriálních infekcí. Ale vývoj šel pomalu, značná část odborníků pole opustila jako neperspektivní a zbyli jen nejpaličatější. Např. loňská nositelka Nobelovy ceny za medicínu Katalin Karikóová na této formě léčby pracovala desítky let prakticky bez úspěchu. Pensylvánská univerzita ji v roce 1995 dokonce přeřadila na nižší pozici, protože její práce nepřilákala dost grantů. Trpělivost hrstky výzkumníků se ovšem vyplatila. Problémy spojené především s „trvanlivostí“ jinak křehké molekuly RNA se podařilo zvládnout a překonání překážek umožňuje rychlý rozvoj dalších technologií pro využití RNA. Je poměrně jednoduché vytvořit a začít vyrábět RNA návod, podle kterého lidské buňky mohou vyrobit kus viru, bakterie či jiného „škůdce“, a začít trénovat imunitní systém. RNA vakcíny tak mohou být zacíleny proti velmi širokému spektru potíží. Různé biotechnologické společnosti měly v době, kdy se objevil SARS-CoV-2, v klinických zkouškách několik různých vakcín a terapeutik. Moderna například zkoušela osm lidských vakcín včetně látky proti viru zika či „personalizované“ vakcíny proti rakovině. Jde to rychle V případě nasazení proti rakovině se vakcíny mají vyrábět na míru konkrétního pacienta. A to během několika týdnů po odběru vzorku nádoru. Zmíněná Moderna má za sebou poměrně úspěšnou druhou fázi klinických zkoušek takové „osobní“ mRNA vakcíny pro pacienty s kožními nádory. Kombinace experimentální vakcíny proti rakovině a imunoterapeutického léku Keytruda společnosti Merck snížila riziko úmrtí nebo recidivy melanomu u vysoce rizikových pacientů o 49 % ve srovnání s léčbou pouze pomocí léku Keytruda. Podání vakcíny tedy vedlo k lepším výsledkům než stávající léčba, což je důležité při vyjednávání s plátci při zavádění novinky do praxe. Vakcína může obsahovat až 34 různých bílkovin, aby se imunitní systém dokázal opravdu specificky natrénovat na nádorové buňky. Jinak by vakcíny naučily tělo bojovat i proti vlastním zdravým buňkám, což by nejspíše mělo vážné zdravotní následky. Takový postup na míru není úplně levný. Ovšem onkologická léčba je už dnes velmi drahá a možný přínos očkování zajímavý. Obor se zdá být na pokraji průlomu.
Více „návodů“ v jednom
Další potenciální a relativně snadno dostupný benefit RNA vakcín je jednoduchá kombinace víc očkovacích látek do jedné vakcíny. Příkladem může být už nyní do klinických zkoušek nasazená vakcína proti covidu a chřipce zároveň. V té jsou instrukce pro vytvoření pěti bílkovin, ale to není limit. Ve fázi zkoušek už je také kombinovaná vakcína proti covidu, chřipce a RSV. V budoucnu bychom mohli jít ještě dál. Pouhá jedna nebo dvě injekce by nás teoreticky mohly ochránit před 20 různými viry, jak se před časem trochu zasnila Katalin Karikóová. Technologii lze teoreticky využít tak, že tělo začne vyrábět chybějící bílkoviny u pacientů trpících nějakou dědičnou metabolickou poruchou. Třeba když jejich organismus nedokáže kvůli chybě v DNA účinně odbourávat některé látky v těle a ty se začnou hromadit jako neodvážený odpad. Některé možnosti jsou ještě zajímavější. Vizí některých odborníků je třeba i RNA vakcína „proti depresi“. V podstatě by šlo o látku, která umožní pacientům zvýšit hladinu serotoninu nebo dopaminu, aby se jim zlepšila nálada nebo snížila úzkost. Pochopitelně, může jít o slepou uličku. Zatím je to jen nápad, ale RNA vakcíny dlouho nebyly nic jiného. /jj/
