Označení CE

Potřebujete ve své práci informace k označení CE? Vyrábíte např. produkty, pro které je toto označení povinné? Nebo takové zboží plánujete dovážet ze třetích zemí do ČR či do ostatních států EU? Pomoci vám může právě probíhající kampaň Generálního ředitelství Evropské komise pro podniky a průmysl, která vám pod heslem Označení CE otevře evropský trh! Zveřejňuje základní informace o uvedené značce. Bližší poučení o tom, co vůbec představuje označení CE a jak postupovat při jeho upevnění na výrobek, shrnuje následující článek. OZNAČENI CE – CO TO VLASTNĚ JE? Označení CE se dá najít na řadě výrobků, které běžně kupujeme. Mluvíme o výrobcích průmyslových, technických, nikoliv tedy například o potravinách. CE nalezneme na mobilních telefonech, hračkách, televizorech, počítačích, ledničkách, pračkách, vrtačkách a plynových spotřebičích, ale i na výtazích, strojích a řadě dalších výrobků. Většinou si tohoto symbolu ani nevšimneme nebo toto označení neumíme zařadit a správně interpretovat. Děje se tak i proto, že CE bývá obklopeno řadou dalších symbolů, značek a piktogramů, které rovněž neznáme a většinou je ani nesledujeme. CE má však mezi těmito značkami výjimečné postavení. Podle definice obsažené například v rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 768/2008/ES ze dne 9. července 2008 o společném rámci pro uvádění výrobků na trh a o zrušení rozhodnutí Rady 93/465/EHS je označením CE „označení, kterým výrobce vyjadřuje, že výrobek je v souladu s příslušnými požadavky stanovenými v harmonizačních právních předpisech Společenství“. Nejedná se tedy o značku kvality, označení původu výrobku v EU, o souhlas státu s uvedením výrobku na trh, o označení ekologického výrobku ani o jiný druh informace. Je nutno si uvědomit, že na rozdíl od všech ostatních značek, které můžeme vidět třeba na zadní straně svého monitoru nebo televizoru, je označení CE pro řadu výrobků v EU povinné a jeho umístění na vybrané druhy výrobků upravuje v EU harmonizovaná, tj. jednotná legislativa. Předpisy EU platí ve všech členských zemích, a to buď přímo (nařízení a rozhodnutí) nebo po provedení transpozice (směrnice). Označení CE je konečným krokem procesu, který se nazývá posuzování shody a který musí provést výrobce, pokud chce uvádět svůj výrobek na trh Evropské unie. NA KTERE VYROBKY SE OZNAČENI CE KONKRETNĚ VZTAHUJE? Opatřování výrobků označením CE se uplatňuje ve více než 20 výrobkových sektorech. Mezi nejběžnější příklady takových výrobků, s nimiž se běžně setkáváme, patří elektrická zařízení nízkého napětí, strojní zařízení, výtahy, zdravotnické prostředky nebo hračky. Tyto výrobky vesměs podléhají evropským harmonizovaným předpisům (směrnicím), které jsou do českého právního řádu transponovány zákonem č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů, a souborem nařízení vlády vydaných k jeho provedení. Tato nařízení pokrývají stejné sektory jako odpovídající evropské směrnice a stanoví stejná pravidla a stejné postupy pro označování CE jako směrnice, takže tato pravidla platí jednotně v celé oblasti evropského trhu. Seznam sektorů spolu s odkazy na příslušnou legislativu českou i evropskou je k dispozici na internetové stránce Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví www.unmz.cz v sekci Právní předpisy. Vyčerpávající taxativní seznam konkrétních výrobků, které se opatřují označením CE, vypracován není, pro základní orientaci může posloužit seznam směrnic, které stanoví označování CE, zveřejněný na internetové stránce Evropské komise http://ec.europa. eu/enterprise/policies/europeanstandards/ documents/harmonisedstandards- legislation/list-references/ index_en.htm#h2-1. Ačkoli mezi tyto předpisy patří i směrnice o stavebních výrobcích, právě v této oblasti je význam označení CE poněkud specifický, a proto se text uvedený v tomto článku na stavební výrobky vztahuje pouze částečně. CO MUSI PŘEDCHAZET OPATŘENI VYROBKU OZNAČENIM CE? Je na výrobci, aby na základě znalosti výrobku, který hodlá uvést na trh, posoudil, které ze zmíněných předpisů (v ČR nařízení vlády) se na předmětný výrobek vztahují, a podle toho postupoval při posouzení shody výrobku a jeho následném opatření označením CE. Podle nejnovější horizontální legislativní úpravy je to totiž pouze výrobce nebo jeho k tomu zplnomocněný zástupce, kdo je oprávněn (a povinen) výrobek označením CE opatřit. Nezáleží přitom samozřejmě na tom, jestli je výrobce v Evropské unii nebo mimo ni. Nikdo jiný (tedy například dovozce nebo distributor) toto právo či povinnost nemá, a pokud by tak přesto učinil, dopustil by se přestupku či správního deliktu. Výrobce musí přitom postupovat tak, aby splnil příslušná ustanovení všech nařízení vlády, které se na výrobek vztahují. Musí tedy nejprve posoudit, které předpisy se na jeho výrobek vztahují a které z nich vyžadují označení CE. Označení CE totiž vyjadřuje shodu s požadavky všech těchto předpisů. Poté musí výrobce provést postupy posouzení shody, které jsou v těchto předpisech pro konkrétní výrobek stanoveny. Při posuzování shody mohou být s výhodou využity tzv. harmonizované normy, jež při správném použití (je pro konkrétní skupiny výrobků uvedeno v příslušných nařízeních vlády) poskytují předpoklad shody, a tím mohou výrobci významně tuto činnost usnadnit. Postupy posuzování shody se liší v jednotlivých nařízeních i pro různé výrobky, nelze tedy podat nějaký univerzální návod platný pro všechny možné druhy či skupiny výrobků. Naproti tomu základní ustanovení týkající se označení CE (včetně jeho grafické podoby) jsou jednotně zakotvena v článku 30 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 339/93, které je přímo platným právním předpisem ve všech členských státech Evropské unie. U některých skupin výrobků je povinná účast tzv. notifikované osoby při posuzování shody. Jde o nezávislé a nestranné subjekty (zpravidla zkušebny), které jsou jednotlivými členskými státy Evropské unie pověřeny (autorizovány) ke konkrétním činnostem při posuzování shody výrobků. Seznam všech notifikovaných osob je uveden v evropské databázi NANDO na adrese http://ec.europa. eu/enterprise/newapproach/nando/, seznam českých autorizovaných osob pak na stránkách ÚNMZ v sekci Státní zkušebnictví. Výrobce by si tedy měl v příslušném právním předpisu (nařízení vlády) ověřit, zda pro jeho výrobek je tímto nařízením účast notifikované osoby předepsána, a pokud ano, oslovit některou z autorizovaných osob uvedenou ve zmíněných seznamech. Je přitom věcí jeho volby, zda využije služeb notifikované osoby tuzemské nebo zahraniční, jejich výstupy mají stejnou platnost a jsou využitelné stejným způsobem. Výrobce tedy provede postup posouzení shody výrobku, vypracuje stanovené dokumenty (zpravidla ES prohlášení o shodě), zkompletuje soubor technické dokumentace tam, kde je to stanoveno, opatří výrobek označením CE a teprve poté jej smí uvést na trh. OZNAČENI CE – POVINNOST NEBO MARKETINGOVY PRVEK? Často se klade otázka, jakou výhodu (hlavně ve smyslu výhody konkurenční) označení CE přináší. Taková otázka je ovšem naprosto scestná. Je třeba si uvědomit, že celý systém opatřování konkrétního výrobku označením CE není v žádném případě dobrovolný. Z druhu a povahy výrobku vyplývá, které předpisy se na něj vztahují a která ustanovení těchto předpisů musí být splněna. Jestliže pro konkrétní výrobek je konkrétním předpisem či předpisy opatření výrobku označením CE stanoveno, jde o jednoznačnou povinnost. Tam, kde označení příslušnými předpisy stanoveno není, jedná se v podstatě o implicitní zákaz opatření výrobku označením CE. To je ostatně pregnantně formulováno v článku 30, bodě 2 zmiňovaného Nařízení 765/2008, kde stojí doslova: „Označení CE se smí připojit pouze na výrobky, u kterých je toto připojení stanoveno ve zvláštních harmonizačních předpisech ES a na žádný jiný výrobek připojeno být nesmí.“ Výrobce ani kdokoli jiný nemá tedy možnost či právo volby, zda výrobek označí nebo ne. Naopak, pokud se striktně neřídí příslušnými předpisy, dopouští se přestupku nebo správního deliktu podle zákona č. 22/1997 Sb., a to se všemi z toho plynoucími možnými následky. To platí jak pro případ, že výrobce neopatří výrobek označením CE, ačkoli to příslušný předpis stanoví, tak pro případ opačný, kdy výrobce, ať již z neznalosti nebo třeba snahy získat nějakou konkurenční výhodu, opatří označením CE výrobek, na který toto označení nepatří. V praxi se často setkáváme se snahami výrobců, dovozců nebo distributorů vyhovět přání věci neznalých zákazníků a jejich touze po označení CE úplně na všem – je nutno se toho vystříhat, takovým přáním bez rozmyslu nepodléhat a stále mít na paměti základní pravidlo, totiž že označení CE není dobrovolné. Lapidárně řečeno – tam, kde být má, tam být musí, a tam, kde být nemusí, tam být nesmí. Více informací o označení CE je možné vyhledat na stránkách kampaně Evropské komise www.ec.europa.eu/cemarking.