Již od starověku představovaly pobřežní útesy velké nebezpečí pro lodní dopravu, což vyvolalo potřebu konstruovat a budovat majáky. Ty dnešní již využívají hlavně elektrickou energii, ale po celá předchozí staletí se majáková světla rozsvítila zapalováním dřeva, dřevěného uhlí, smoly, velrybího tuku, petroleje atd. Kromě toho byla důležitá i regulace světel, aby vydávaly určité signály. K významnému zlepšení navigační techniky došlo počátkem minulého století zásluhou švédského inženýra, chemika a vynálezce Nilse Gustafa Daléna, kterému byla přiřčena v roce 1912 Nobelova cena za fyziku. Vyřešil automatickou regulaci plynových svítidel na majácích a jiných osvětlovacích zařízeních. Porota tedy ocenila technický vynález, a nikoli základní fyzikální objev či teorii otevírající nové oblasti fyziky nebo poskytující klíčové myšlenky iniciující další výzkumné práce. K méně známým patří jeho jméno zejména u suchozemců, neboť je nejčastěji spojováno právě s majáky, tedy s bezpečností námořní, zejména zaoceánské plavby. Ale vynález našel uplatnění i v jiných odvětvích, kde se pracovalo s osvětlovací a signální technikou (železnice jej např. využily pro různé osvětlovací věže a výstražná zařízení). V dnešní době již Dalénův vynález představuje spíše jen významný mezník v historii techniky. Vzorem byl Gustaf de Laval Nils Gustaf Dalén se narodil 30. listopadu 1869 v malé švédské vesnici Stenstorp v rodině farmáře. Proto v duchu rodinných tradic začal studovat na zemědělském učilišti chov dojnic, ale naštěstí se tehdy seznámil s o 26 let starším slavným vynálezcem (92 patentů z oblasti rovnotlakých turbín, dýz, odstředivek na mléko Alfa Separator, kompresorů, čerpadel aj.), průmyslníkem (založil 37 společností) a vizionářem („všechno dělat jinak“) Gustafem de Laval, který díky své mezinárodní reputaci ovlivnil mnoho jiných mladších techniků. Dalén mu přinesl do Stockholmu ukázat jeden ze svých nových vynálezů; ten rozpoznal jeho všestrannost a přirozené technické nadání zejména pro mechaniku a doporučil mu studovat raději technické vědy. Již jako student a mladý inženýr konstruoval různá mechanická zařízení, která nacházela využití zejména v zemědělství na otcově farmě. Sestrojil například jednoduchou mlátičku poháněnou starým kolovrátkem nebo přístroje na pasterizaci mléka a určení obsahu tuku, strojní dojičku, traktor aj. Pod vedením de Lavala se také věnoval konstrukci kompresorů, vakuových čerpadel atd. Inspirace Alfredem Nobelem Největších úspěchů však dosáhnul při řešení spolehlivého a úsporného provozu majáků a světelných bójí osvětlujících velmi členité pobřeží Skandinávie (jen ve Švédsku je jich v provozu téměř 1000). Prvním krokem bylo v roce 1901 zakoupení francouzských patentových práv na rozpouštění acetylenu v acetonu při atmosférickém tlaku, což byla schůdná cesta ke konstrukci acetylenových bomb bez nebezpečí výbuchu. Jako chemik, zabývající se dlouhodobě využitím plynů v praxi zjistil, že při vyšších tlacích se acetylen rozpouští mnohem lépe, ale vybuchuje v prostoru nad hladinou acetonu. Zřejmě se nechal inspirovat Alfredem Nobelem a jeho infuzoriovou hlinkou napuštěnou nitroglycerinem; mletou křemelinu naředil azbestem a speciální porézní hmota nazvaná Agamassan byla na světě – po napuštění acetonem bezpečně absorbuje acetylen i za vysokého tlaku. Díky tomuto objevu nacházel acetylen stále širší komerční uplatnění. Velmi jasné bílé acetylenové světlo vycházející ze žárové punčošky přivedlo vynálezce až k myšlence jeho využití k osvětlení pobřeží pomocí majáků a světelných bójí. V roce 1907 zveřejnil Dalén svůj nejznámější vynález – sluneční ventil, kterým zajistil automatické zažehnutí světelných zdrojů za šera a jejich zhasnutí při rozbřesku. Podle dobových zdrojů ušetřil jeho regulátor až 94 % plynu v porovnání s naplno svítícím majákem. Sluneční ventil je založen na tepelné roztažnosti kovových materiálů. Uvnitř skleněné trubice je centrálně umístěna černá kovová tyčinka, která je symetricky obklopena třemi rovnoběžnými tyčinkami z pozlaceného kovu s dokonalým odrazem světla. Za tmy mají tyče (táhla) stejnou teplotu a délku. Naopak za denního světla černá tyč na rozdíl od pozlacených zachycuje světlo a díky vyšší teplotě se prodlouží. Důmyslným mechanickým převodem dochází k regulaci průtoku plynu – přerušení jeho proudění do lampy ve dne a opětnému zažehnutí zápalným mechanismem při soumraku. Dalén úspěšně vyřešil i další dva problémy: regulaci poměru acetylen-vzduch a automatickou výměnu propálených žárových punčošek. Celý nápad se slunečním ventilem byl tak překvapivě jednoduchý, že tehdejší významní technici, včetně T. A. Edisona, silně pochybovali o jeho skutečném fungování. V rámci patentového řízení si příslušný úřad dokonce vynutil praktickou demonstraci zařízení a teprve potom patent definitivně uznal. V roce 1912 byl tedy Dalén za svoje zásluhy o rozšíření acetylenových majáků a bójí bez trvalé lidské obsluhy oceněn Nobelovou cenou za fyziku, a to zejména za vyřešení úsporné regulace acetylenového světla. Brzy na to vyhrál mezinárodní soutěž na osvětlení celého Panamského průplavu; majáky s jeho osvětlením se rozšířily ze severní Evropy po celém světě (Mexiko, Tichomoří aj.). Když byl v roce 1980 elektrifikován AGA maják Blockhusudden poblíže Stockholmu, bylo zjištěno, že sluneční ventil zde pracuje nepřetržitě od roku 1912 bez nutnosti opravy. Bohumil Tesařík
