Neznalost zákona neomlouvá. Ale je to vždy na straně občana či instituce?

Už víc jak rok a půl je v platnosti nový stavební zákon (SZ). Jeho cílem bylo i je rozšířit právní vědomí u všech zainteresovaných stran. Státní správou počínaje, přes projektanty, konstruktéry, dále investory, prováděcí firmy až po samotné stavebníky. Nakolik se zákon za tuto dobu vžil, jaké má „slabiny“, nedostatky, klady oproti předchozímu zákonu, je tématem pro Ing. Vladimíru Lesenskou, poslankyni (ČSSD) Parlamentu ČR, předsedkyni Podvýboru pro investice v sociální oblasti, místopředsedkyni Stálé komise pro rodinu. Úvodem je třeba poznamenat, že jsme oslovili řadu institucí i samotných stavebníků, jaké mají poznatky s jeho aplikací v praxi. Rozbor ukázal - a to platí obecně pro techniky, ekonomy, právníky - že asi největší problémy jsou v pojmech. Dříve, jak bylo ustáleným zvykem, byly na počátku každého zákona shrnuty vysvětlivky, přesně definované pojmy. Současný SZ tak nečiní a vznikají proto v některých momentech nejasnosti mezi tímto zákonem a Správním řádem, kdy stejný pojem posuzují jinak stavaři a zcela rozdílně ekonomové, případně právníci. n Můžete uvést konkrétní příklad? Ve Stavebním zákoně v § 95 Zjednodušené územní řízení v odst. 3 se píše o „vyvěšení“ výroku rozhodnutí, konkrétně: „Žadatel zajistí, aby byl návrh výroku bezodkladně vyvěšen na vhodném veřejně přístupném místě u stavby nebo pozemku, na nichž se má záměr uskutečnit, po celou dobu zveřejnění návrhu výroku.“ Zveřejnění návrhu výroku zajišťuje stavební úřad na základě odst. 2 téhož paragrafu, konkrétně: „Pokud žádost nesplňuje podmínky pro zjednodušené územní řízení, stavební úřad rozhodne usnesením o provedení územního řízení, jinak zveřejní návrh výroku rozhodnutí; návrh výroku doručí žadateli a dotčeným orgánům jednotlivě.“ Správní řád ve svém znění „mluví“ rozdílně a počítá jinak lhůty při zveřejnění a jinak lhůty při doručení. Ve SZ tudíž není jednoznačná úloha Stavebního úřadu vydat a doručit účastníkům řízení výrok rozhodnutí nebo zveřejnit ho. V kolizi mohou být tím i stanovené 15denní lhůty k výhradám apod. – je to od zveřejnění nebo od doručení? Zní to sice jako „hra se slovíčky“, ale ve svém důsledku to pro aktéry jednání může znamenat mnoho. I když se tyto problémy vzájemnou komunikací řeší, k prospěchu obcí i měst, je tato potřeba sjednotit pojmosloví ve SZ se Správním řádem víc než aktuální. n U stavbařů je čas k provádění staveb velice důležitý. Pamatuje na to znění stávajícího SZ? Jakou podstatnou změnu vůbec přinesl? Povolování stavby v nejkratším možném řízení trvá stejně jak u předchozího SZ jeden měsíc. Jestli se investoři domnívají, že se dá řízení ještě víc uspíšit, pak odpověď zní – není to možné. Standardní řízení trvá v podstatě dva měsíce. Největší změnu, kterou současný SZ přinesl a na kterou si investoři musejí zvyknout je, že břímě odpovědnosti za průběh stavby ponesou zcela oni. Dřívější SZ nechával tuto určitou míru na úřednících, kteří ale neměli odpovědnost za konkrétní pozemek, který vlastnil a obhospodařoval investor. Jeho povinností je nyní uhlídat - od vyjadřovacích řízení se správci sítí, přes příslušnou dokumentaci, materiál, technické vybavení až po revize zaměřené na kvalitu a bezpečnost - prostě vše, co podmiňují související a prováděcí vyhlášky. Domnívám se, že tento postup je naprosto v pořádku. n Jak to vypadá s poplatky ve stavebním řízení? Dle rozboru vyplynulo, že státní správa provádí řadu úkonů dle stávajícího SZ zcela zdarma. Pro rodinné domky do 150 m2 jsou tyto úkony v současné době totiž bez poplatků, protože tuto stavbu lze zahájit a realizovat pouze na ohlášení a svépomocí s odborným stavebním dozorem. V okamžiku, kdy však bude mít stavba, objekt víc jak 150 m2, je stavební řízení zatíženo poplatkem. Ale i zde, jak jsem v úvodu uvedla, jsou některé problémy související s pojmoslovím, které je třeba uvést na správnou míru, a to i logikou. Teď mám na mysli konkrétně drobné stavby, u kterých platí hranice 25 m2. Pokud se jedná o stavby větší, což mohou být garáže, dvorní příslušenství apod. s přesahem zmíněných 25 m2, tak podléhají režimu stavebního řízení, jehož výsledkem je stavební povolení stavby. Dochází zde tedy k nepoměru mezi stavbou rodinného domu a stavbou poměrně menší, možná by se dalo říci, i jednodušší. Krom toho, že investor při stavebním řízení této stavby zaplatí správní poplatek, tak ještě navíc ji nelze provádět svépomocí, ale stavět musí odborná firma. n Takže na jednu stranu rodinný domek do 150 m2 může postavit investor sám se stavebním dozorem… ...a na druhou stranu – garáž, která přesáhne limit 25 m2 mu musí provést firma. I takový legislativní nedostatek je třeba aktuálně řešit a odstranit n Ukázaly dosavadní poznatky, že novým SZ ubylo byrokracie ve vyřizování potřebných podkladů k zahájení stavby? Těžko říct. Otázkou je, co kdo nazývá byrokracií. Protože investor, pokud si sháněl, zajišťoval vyjádření od účastníků stavebního řízení v dřívějšku, tak dnes musí ta samá zajistit rovněž. Takže z toho „papírování“ a časově poměrně dost náročné činnosti mu nic neodpadá. Snad alespoň nějaká úleva pro investora může být v případě kdy stavba vyžadovala souhlas sousedů a všech zúčastněných. Ta je v projektové přípravě a před schvalovací fázi nejnáročnější. Představme si, že měl třeba souseda, který prokazatelně žije dlouhodobě v zahraničí, tedy značná komplikace až smůla. Stávající SZ dává však stavebníkovi možnost – uveřejnit záměr investora na úřední desce. Pokud splní všech lhůty, které jsou vyžadovány, tím získává souhlas i tohoto „ nedobytného“ účastníka řízení. A problém je vyřešen. n Nezavdává tato dikce zákona prostor k možné korupci? Příkladů je přece dost. Češi jsou v obcházení zákonů, dá se říct, až světovými mistry (těm poctivým se omlouvám). Kdo se bude chtít nechat zkorumpovat a ten, kdo bude chtít úplatek dát, si cestu vždycky najde. Následky si ponesou však sami. Pokud investor zahájí včas stavební přípravu pak nemusí mít časový stres. Horší je, když podcení přípravu před stavebním řízením. Pak by, teoreticky, asi mohl vyrukovat s úplatky. n Jaká je tedy – podle nového SZ – vymahatelnost práva? Je obrazem stavu naší společnosti. A bohužel to samé platí i pro řešení problémů v rámci SZ. Ale tady bych zmínila něco trochu jiného. Příklad „černé stavby“. Pokud postavíte stavbu „na černo“ tak je daleko jednodušší ji zlegalizovat, než zahájit stavbu pro stavebníka, který poctivě plní všechny požadavky. Jestli je stavba provedena „na černo“ příslušný stavební úřad vydá výměr o odstranění stavby. Investor má možnost požádat o dodatečné povolení stavby. Ale tento proces je podstatně časově kratší. Což úplně v pořádku vůči „poctivému“ investorovi není. I když by byla stavba povolena dodatečně nic nebrání úřadu, aby udělil viníkovi citelnou penalizaci nebo pokutu. Což naopak v pořádku je. Podle starého SZ byla výše pokuty striktně daná a úřad neměl možnost pružně reagovat, zda stavba zasáhla drasticky do okolí či respektovala citlivě podmínky k okolí. Pokud by stavba splňovala všechna kritéria normálně povolované stavby, tak by udělená sankce, pokuta byla ve výši, která by pro stavebníka neměla být likvidační. Nemluvím však o stavbách, které vznikly v místech, kde nemají naprosto co dělat. Tam by měla být určitě udělena pokuta v horní hranici a to i přesto, že může dojít i k tomu, že firma zanikne. n V současné době zažívá výstavba rodinných domků velký rozmach. Jak je řešena registrace těchto staveb do katastru? Tak jak jsme narazili na nesoulad SZ s některými zákony a předpisy, například ve vztahu k životnímu prostředí, tak určitým ale řešitelným problémem je zápis novostaveb do katastru. Týká se hlavně objektů, které nepodléhají kolaudačnímu řízení. Třeba již zmiňované rodinné domky do 150 m2. Jsou povolovány jen na základě oznámení bez kolaudačního řízení. Katastrální úřad si však řeší tento problém vnitřním předpisem, metodikou, kdy žádá po investorovi zápis pro vklad do katastru a to v období, kdy jej už nemá možnost získat na stavebním úřadě. Pak záleží jen na dobré vůli příslušného úředníka stavebního úřadu, aby vyhověl. Tento problém je třeba legislativně upravit, aby odpovídal možnostem stavebníků i úřadům. n Určitým, specifickým problémem jsou stavby pro zdravotně postižené. Jak zde je řešena situace? SZ tuto problematiku řeší v rámci souvisejících vyhlášek a předpisů. Je věcí diskuse, zda platná legislativa je dostatečná, či by se měly objevit nějaké změny. Pro stavební úřady, projektanty, vůbec pro schvalovací proces projektů je stanoven u veřejných staveb institut poradce pro zdravotně postižené. Je však otázkou, zda jsou tito poradci pro tak závažnou problematiku odborně a technicky zdatní. Žádný zákon, příslušná metodika, požadavky na vzdělání těchto poradců nedefinuje. Stává se, že kvalifikačním předpokladem pro některé z nich je pouze jejich postižení. Samozřejmě, že to neplatí pro všechny, ale odráží se to na technických řešeních projektů, které posuzují a připomínkují. I tím se možná objevují někde problémy ve vybavení staveb pro zdravotně postižené, přestože jsou navržené projektantem co nejzodpovědněji a konzultovány. Přitom pod pojmem zdravotně postižený jsou osoby jak tělesně, sluchově, zrakově, tak i mentálně postižené. Ale svým způsobem je to i „maminka s kočárkem“. Všichni mají zákonný nárok na bezpečný přístup do veřejných objektů a staveb. Týká se to ale nejen budov, ale celé dopravní infrastruktury, vlastně všeho od okamžiku, kdy opustíte svůj domov, kdy jdete do obchodů, za svým lékařem, na úřad, prostě kamkoliv. n I to ukazuje jaké jsou před stavebnictvím, jako takovým, nové úkoly. Odpovídá těmto požadavkům i stávající SZ? To je těžká otázka. Technika, ekonomika jsou vždy v předstihu před právní normou. I to ukazuje na aktuální potřebu otevřít diskusi nad některými zmíněnými problémy, případně i dalšími. Pokud bude na základě zkušeností získaných od investorů, úřadů, projekční i konstruktérské praxe i občanů samotných potřeba další novelizace tohoto zákona, pak to bude jen v zájmu vyšší kvality a efektivnosti našeho stavebnictví, ekonomiky celkem. Oldřich Houška