V roce 2018 byla udělena Nobelova cena za chemii třem vědcům, kteří zavedli metodu řízené evoluce pro výrobu modifikovaných proteinů. Tento postup napodobuje přírodní evoluci a účinně vytváří pozměněné proteiny s rozmanitými funkcemi. Během procesu řízené evoluce je původní přírodní protein nejprve zmutován, aby vznikla celá řada mírně pozměněných variant. Mezi těmito variantami jsou vybírány takové, které nejlépe odpovídají zadání. Vybrané proteiny jsou opět zmutovány a mírně pozměněny. Celý postup se opakuje stále dokola, dokud nevzniknou proteiny, které jsou velmi efektivní a funkční, lépe než původní protein. Ardemis Boghossianová ze švýcarského institutu École polytechnique fédérale de Lausanne a její spolupracovníci tento postup převzali. Nepoužili ho ale k vývoji vylepšených proteinů, nýbrž k tvorbě nových syntetických nanočástic. Zaměřili se přitom na nanočástice, které bude možné využít jako optické biosenzory. Takové nanočástice detekují biologické molekuly například ve vzduchu, vodě či krvi. Optické biosenzory se dnes již s úspěchem využívají v biologickém a medicínském výzkumu, při vývoji nových léků i v diagnostice, jako například při monitorování hladiny inzulínu a glukózy v reálném čase. Stále je ale co zlepšovat. Tým Boghossianové „vypustil“ řízenou evoluci na uhlíkové nanotrubičky obalené DNA (DNA-SWCNT, podle anglického DNA-wrapped single-walled carbon nanotube). Tyto nanočástice mají specifické optoelektronické vlastnosti, které je možné využít k detekci požadovaných látek. Když taková nanočástice detekuje molekulu hledané látky, tak emituje optický signál, který je možné zachytit a zpracovat. Podle Boghossianové je kouzlo postupu řízené evoluce v tom, že často ani přesně nevíme, jak detailně vypadá a funguje struktura nově vytvořeného proteinu (nebo v jejich případě nanočástice). Zásadní je, že výborně funguje požadovaným způsobem.
