CubeSaty jsou miniaturní satelity, jejichž základní rozměr odpovídá krychli o hraně přibližně 10 cm. Hmotnost jedné takové krychle přitom původně neměla překročit 1,33 kg. Projekt CubeSat je výsledkem spolupráce Kalifornské státní polytechniky a Stanfordské univerzity z roku 1999. Od té doby se CubeSaty staly nesmírně populární platformou pro nanosatelity, která umožňuje vyvíjet kosmické technologie zájemcům z univerzit i dalších institucí a firem. V dnešní době již ve vesmíru létají rozmanité CubeSaty. Většinou krouží na oběžné dráze kolem Země, ale nedávno se dva CubeSaty MarCO přezdívané WALL-E a Eva vydaly na cestu k Marsu. Dne 21. května 2018 vynesla nosná raketa Antares 230 nákladní kosmickou loď Cygnus soukromé společnosti Orbital ATK na zásobovací misi Cygnus CRS OA-9E. Loď dovezla na palubu Mezinárodní vesmírné stanice zásoby pro posádky i další vybavení. S lodí se svezlo i hejno CubeSatů, jehož asi nejzajímavějším zástupcem je CubeSat RainCube 6U. Celé jméno tohoto CubeSatu zní „Radar in a Cubesat“ a jde o historicky první nanosatelit, který je vybaven aktivním radarovým systémem. Výraz „6U“ znamená, že tento nanosatelit tvoří celkem šest základních krychlí. RainCube má k dispozici vysunovatelnou anténu o průměru asi 50 cm a operuje v pásmu vysokofrekvenčních rádiových vln. Podle NASA by tato technologie měla umožnit značný nárůst kapacity pro přenos dat na velké vzdálenosti. RainCube je z dí lny projektů NASA, které se zabývají vývojem flotil CubeSatů. Takové flotily by v řadě případů mohly nahradit mnohem větší a také zranitelnější konvenční satelity. Flotily CubeSatů jsou oproti nim levnější a lépe přizpůsobivé pro účely rozmanitých misí. Flotila CubeSatů, jako je Rain- Cube, by mohla detailně pozorovat vnitřní strukturu aktuálních meteorologických systémů a jejich vývoj v čase. Tím by podle šéfky programu RainCube Evy Peralové z Laboratoře tryskového pohonu NASA měly nanosatelity přispět ke zlepšení předpovědí počasí.
