Vedle aditivních technologií 3D tisku, o kterých se dnes hlavně hovoří a u kterých jde většinou o vytváření dílu po vrstvách, patří k aditivním metodám, tedy k metodám, kdy se výrobek vytváří způsobem přidávání materiálu, způsoby navařování kovovým práškem či drátem. Navařování umožňuje nejen opravy stávajících poškozených povrchů, ale i vytváření nových funkčních povlaků s vyššími fyzikálními vlastnostmi, lepši otěruvzdorností nebo odolností proti korozi a oxidaci. Každý z obou jeho způsobů má své přednosti a nedostatky. Při navařování s drátem jsou způsob a tím i šířka návarové stopy omezeny průměrem drátu (obvykle 1 až 2 mm oproti šířce návarové stopy při prášku až 5 mm), při navařování práškem musí mít laserová hlava většinou standardní polohu a nedá se navařovat v prostoru, navařovat drátem se dá i ve vodorovné poloze a při navařování drátem je přídavný materiál více využit. Co je zatím při navařování práškem výhodnější, je kontrola pracovního procesu. Pro srovnatelný postup i při navařování drátem vyvinul nyní Fraunhoferův institut IPT senzorický inteligentní laserový modul LMD-W-20-L se snadnou integrací do stávajících procesů, především při kombinaci s průmyslovým robotem. Přívod drátu v úhlu 20° k optické ose dává procesu stabilitu s efektivitou při natavování. Dostupný je drát z různých druhů ocelí, slitin na bázi niklu a titanu a z některých speciálních materiálů. S vestavěnými čidly v modulární hlavě je možné analyzovat i případné poruchy procesu s jejich okamžitým odstraněním.
