Svařování dílů z plastických
hmot laserovým paprskem patří
mezi dynamicky se rozvíjející
laserové průmyslové technologie.
Svým uspořádáním
svařenců, přeplátováním nebo
stykovým, je obdobné svařování
kovů. Naprosto odlišné je
ale svou podstatou, spočívající
na transparentnosti a absorpci
plastů vůči paprsku laseru. Ideálním
řešením je v tomto směru
způsob přeplátování, kde vrchní
svařovaný díl je vůči paprsku
transparentní a spodní absorbující.
Paprsek laseru, který je
zaostřen do spáry mezi spojovanými
díly, projde volně transparentním
plastem a v místě
spáry je absorbován povrchem
spodního dílu za vzniku teploty,
potřebné pro jeho natavení.
Sdílením tepla se od spodního
dílu v mžikovém intervalu nataví
i povrchová vrstva transparentního
materiálu a za určitého
tlaku dojde ke svaření obou
dílů. Přítlačný tlak je potřebný
pro dosažení bezchybné kvality
svaru při zachování neporušenosti
jeho okolí. Jen minimální
prostorová tepelná zátěž umožňuje
svařovat i díly, které se
nacházejí v bezprostřední blízkosti
citlivých elektronických
prvků. Na druhou stranu ale
způsob svařování laserem dává
i dobrou opačnou možnost makrosvařování
při metrových délkách
2D a 3D svarů.
Laserové svařování plastů
umožňuje oproti jiným metodám
spojování, jako jsou lepení nebo
svařování ultrazvukem, vibrační
svařování nebo svařování horkým
vzduchem či horkým tělesem
dosáhnout vynikající kvality
svaru i vysoké produktivity
při minimalizaci nákladů. Spoje
vynikají vysokou jakostí, nejsou
pórovité a jejich pevnost dosahuje
většinou pevnosti základních
materiálů (ve Fraunhoferově
ústavu ILT bylo ověřováno svařování
prozařováními u kompozitů
se skelnými vlákny, kde pevnost
spoje vlákny zesíleného polyamidu
byla vyšší o 65 % než pevnost
základního materiálu). Přesto je
však třeba kvalitu těchto spojů
ověřovat. Vedle příčin chyb,
ke kterým může dojít přímo při
svařovacím procesu a které se
snaží řešit výrobci svařovacích
zařízení doplněním svařovacího
procesu o různé kontrolní způsoby
a mechanismy, nejčastěji ve
funkci pyrometrů, může dojít při
způsobu svařování přeplátováním
k nekvalitním svarům i z důvodu
snížené transparentnosti vrchního
dílu. To může být způsobeno stárnutím
materiálu, nečistotami při
samotném svařování nebo někdy
i nekvalitní výrobou u dodavatele,
mnohdy zaviněnou i nedostatečně
vyčištěnou vstřikovací formou
při změně materiálu dodávaných
dílů. Tady nelze spolehnout
jen na vizuální odhad, protože
i zdánlivě neprostupný plastický
materiál může být transparentní
vůči infračerveným paprskům.
Firma Prolas Produktionslaser,
známý výrobce laserů a laserových
systémů, vyvinula proto podle skutečných
provozních potřeb, které
se při svařování plastů u různých
firem vyskytovaly, postupně dva
kontrolní senzory pro spolehlivou
a rychlou kontrolu transparentnosti,
které mohou ověřit transparentnost
dodávaných dílů ještě
před jejich dalším užitím. První
typ,označený IRSpec I, je vhodný
pro porovnávací měření, druhý
IRSpec II pro absolutní v blízké
infračervené části spektra. Senzory
mohou být vestavěné do výrobního
cyklu nebo použité v mobilní
přenosné verzi, založené na vysílači
a přijímači laserového paprsku.
Standardní vlnová délka vyzařování
je 950 nm, možné jsou úpravy
i pro 808 a 1064 nm. Přístroj je
necitlivý vůči vedlejšímu rušivému
svitu a údaje o transparentnosti
udává v % na displeji, případně je
ukládá do PC pro archivaci./jš/