Inženýři a materiáloví vědci americké University of California v Los Angeles nedávno vyvinuli nový proces, který s využitím nanočástic zařídí zesílení atomární struktury skla. Výsledkem jejich úsilí je sklo, které je přinejmenším pětkrát odolnější vůči nárazu než veškerá současná skla. S tímto novým postupem je možné vyrábět skla pro využití v průmyslu. Z takového skla lze vyrobit součásti strojů nebo nástrojů, které zároveň vydrží velmi vysoké teploty. Stejně tak je dotyčné sklo vhodné pro stavebnictví, například pro výrobu dveří, stolů nebo celé řady architektonických skleněných prvků. Podle tvůrců by navíc bylo možné stejný postup použít při výrobě keramiky. Jako příklad uvádějí součásti vnějších ochranných prvků raket a kosmických lodí, které by díky nanočásticím vydržely ještě vyšší teploty a celkově extrémnější podmínky. V současné době používají výrobci skla či keramiky odolných vůči nárazu vnější úpravy, jako jsou například chemické povlaky. Pod takovým povrchem je ale původní sklo nebo keramika, které jsou křehké jako obvykle. Badatelé proto přidali do taveniny při výrobě skla nanočástice karbidu křemíku, což je keramický materiál s vlastnostmi podobnými kovu. Tyto nanočástice smíchali s roztaveným sklem při teplotě asi 1 650 °C. Tím zajistili, že se nanočástice ve roztaveném sklu rozptýlí rovnoměrně. Jakmile takto vyrobené sklo utuhne, tak v něm nanočástice slouží jako nepatrné zátarasy, které blokují šíření případných prasklin. Pokud dojde k nárazu a vznikne zárodek praskliny, tak nanočástice rozloží šíření praskliny ve skle do podoby jemné sítě. Díky této struktuře dokáže sklo vylepšené nanočásticemi karbidu křemíku absorbovat mnohem více energie při nárazu či působení síly na sklo, než dojde k jeho vážnému poškození či rozbití.
