Definice mazání praví, že jde o proces snižování tření mezi dvěma tělesy, které se vůči sobě pohybují nebo se o vzájemný pohyb „snaží“. V podstatě jde o oddělení dvou povrchů vrstvou maziva tak, aby v ideálním případě nedocházelo k jejich dotyku. Výraz „mazání“ pochází z dřívějšího označení surového zvířecího tuku (mazu) používaného pro usnadnění pohybu dopravních a přepravních prostředků, aby se snížilo tření a tím potřebná síla vynaložená člověkem nebo zvířetem a aby se současně snižovalo jejich opotřebení. Zvířecí tuk, případně olivový olej smíšený s vápencovou moučkou používali k mazání pohybových částí svých bojových vozů Egypťané již kolem roku 1 400 před n. l. Ovšem Číňané využívali i „mazacího účinku“ vody, a to už kolem roku 3 500 před n. l. Kolem roku 780 před n. l. pak právě Číňané odhalili vlastnosti tření, které snižovali směsmi rostlinných olejů a olova. Většina současných maziv je založena na minerálních olejích, a přestože jejich podíl na celkové spotřebě těchto olejů v průměru dosahuje jen asi 0,8 % (v zemích s rozvinutým průmyslem cca 1 %), ekonomický význam maziv je nesrovnatelně větší. Odborníci odhadují, že se i přes dostupnost moderních, pokročilých maziv vlivem tření dnes spotřebovává zhruba 30 % veškeré vyrobené energie. Tření ovšem nezpůsobuje jen ztráty energetické, ale i materiálové. Následkem opotřebení vznikají rok co rok ztráty na úrovni minimálně stovek miliard. Opotřebení lze přičíst i velké náklady na servis a obměnu strojů, mnoha zařízení i vozidel. Staré české přísloví praví: „Kdo maže, ten jede,“ avšak s novými technologiemi a potřebami nabývá i nových významů. Zatímco původně bylo cílem mazání jen umožnit a ulehčit pohyb, případně snížit opotřebení, s nástupem motorů a rychleji rotujících či jinak se pohybujících mechanismů přibyla role chlazení. V době hledání cest šetrných k životnímu prostředí a diktátu ekonomiky procházejí maziva velkými proměnami i z pohledu složení a hrají důležitou roli i v oblastech úsporných opatření. Z pohledu změn probíhajících v dopravě, v energetice i v průmyslu, s dobýváním rychlostních rekordů, hlubin a především pak vesmíru jsou na maziva kladeny neskonale vyšší požadavky. Nejmodernější maziva a chladiva na bázi nanotechnologií umějí už dokonce i zdokonalovat a „opravovat“ poškozené povrchy. Zkrátka, maziva od dob využívání zvířecího tuku „ušla pořádný kus cesty“ a ještě delší mají jistě před sebou. Každopádně jsou nezbytnou součástí téměř všech strojů a zařízení kolem nás. Bez nich se neobejdou ani nové cesty k ekologii a neměli bychom je přehlížet ani při snahách o úspory. /Ing. Michael Málek, šéfredaktor/
