Hliník jako obal, zatracovaný i vyzdvihovaný

Současným trendem provázejícím naši spotřební společnost je nárůst obalového materiálu, a s tím související produkce odpadů. Často se stává, že výrobek, který se dostává ke koncovému uživateli, nemá pouze jeden obal, ale hned několik. Některé chrání výrobek, usnadňují manipulaci a skladování či prodlužují jeho trvanlivost. Ze statistických údajů vyplynula skutečnost, že cca třetinu domovního odpadu tvoří obalový materiál. To často vede k zamyšlení zda bychom neměli obal používat šetrněji. Faktem je, že se bez něj neobejdeme. Částečným východiskem je možnost dávat přednost materiálům, které jsou výrobně ekologicky šetrné, a je možné je sekundárně recyklovat. Avšak možnost recyklace ještě nezaručuje úspěšnost tohoto procesu. Úspěch nastane až tehdy, kdy se vytříděný materiál dostane ke zpracovateli. Důležitým prvkem procesu recyklace je spotřebitel, který má důsledně druhově třídit odpad. Tím dojde ke zvýšení efektivity celého procesu recyklace. Jedním z velice sporných obalových materiálů je právě hliník. Za posledních několik desetiletí zaznamenala produkce hliníku a jeho slitin značný nárůst. Rozrůstá se i množství výrobků a obalů, kde nachází tento materiál své uplatnění. Hliník se v obalech vyskytuje např. v následujících podobách: plechovky od nápojů, obaly od čokolád, potravinářské fólie atd. Někteří odborníci jej zatracují, jiní naopak vyzdvihují. Faktem je, že má celou řadu kladů a záporů. V současné době se využívá hojně, a to nás nutí k zamyšlení o možnosti recyklace. K výrobě hliníku a jeho slitin z bauxitické rudy je třeba vynaložit značné množství energie při současném vzniku sekundárních odpadů. V literárních pramenech se uvádí, že při výrobě z recyklovaného hliníku se přibližně spotřebuje pouze 5 až 10 % celkové energie nutné k výrobě z bauxitické rudy. Prvním krokem k recyklaci je identifikování hliníkového obalu. Hliník poznáme zejména dle šedé barvy, měkkosti a hlavně – není magnetický. Hlavním ukazatelem o jaký materiál se jedná je identifikační označení ALU 41. Toto označení usnadňuje druhotné využití odpadů z obalů a je určeno k jejich materiálové identifikaci. Jedním z možných způsobů, jak tuto drahocennou a energeticky náročnou komoditu recyklovat, je její postupné nashromáždění a odnos do sběrných surovin. Minimální práce se shromážděním a skladováním nejen přinese „dobrý pocit“, že jsme něco udělali pro přírodu a ekologii, ale rovněž i finanční odměnu. Hmotnostně si své přední místo v obalech zaslouží bezpochyby nápojové plechovky. Nápojové plechovky jsou vyráběny jednak z hliníku, ale také z oceli. Převážnou část však tvoří hliníkové plechovky, které mají na povrchu barvu a uvnitř jsou potaženy lakem. Průměrná hmotnost hliníkových plechovek o objemu 0,25 l včetně uzávěru činí 11,4 g, u objemu 0,33 l je to hmotnost již 14,29 g. Hliníkové plechovky o objemu 0,5 l mají hmotnost včetně uzávěru 16,48 g. Tyto naměřené hodnoty plechovek byly zjištěny náhodným výběrem různých značek a zváženy na předvážkách CHIRANA P3/200. Tyto předvážky váží na 0,1 g. Při odevzdání hliníkových plechovek ve sběrných surovinách bylo provozovatelem vyplacena částka 25 Kč/kg. Při zvážení jednoduchosti skladování, zejména při zmenšení objemu již jednoduchým sešlápnutím je výhodné a ekologicky šetrné odnést plechovky do nejbližších sběrných surovin, kde tento materiál vykupují. Dalším potenciálním zdrojem hliníku jsou různé typy obalů, víček a potravinářských folií. S tímto odpadem je již více problémů, je značně neskladný a jednotlivé obaly mají nízkou hmotnost. Při vážení různých druhů hliníkových obalů byla naměřena průměrná hmotnost 0,75 g. Pro přepravu a manipulaci drobných obalů je výhodné vytvořit briketu z připraveného nashromážděného hliníkového materiálu. Do připravené lisovací formy se umístí navážka hliníkového odpadu a provede se slisování. V našem případě se jednalo o zhutnění cca 97 g navážky a výsledkem byla briketa o průměru 50,2 a výšce 30,5 mm. Množství recyklovaného hliníku značně závisí na každém jednotlivci, u kterého vzniká „hliníkový odpad“. V každém ohledu má třídění a recyklace svůj význam jak pro nás, tak i pro budoucí generace. Nejen hliníku, ale i ostatních materiálů. ING. MIROSLAV MÜLLER, PH.D., ING. PETR HRABĚ, PH.D. KMAST, TF, ČZU V PRAZE