Večer 17. června místního času se fjordem Karrat na jihovýchodě Grónska prohnala megatsunami. Vlna v nejvyšším bodě vysoká zhruba 90 m zasáhla mimo jiné i malou rybářskou vesnici Nuugaatsiaq ve vzdálenosti zhruba 20 km, kde zničila jedenáct domů a odnesla čtyři lidi. První zprávy hovořily o tom, že mohlo jít o následek relativně malého zemětřesení (magnituda 4,1), které je v této seizmicky klidné oblasti výjimečnou událostí. Podrobnější pohled na seizmologické záznamy ovšem ukázal, že to bylo zřejmě jinak – událost, která způsobila vlnu, zřejmě vyvolala také otřesy. Závěry potvrdila v posledních dnech výprava seizmologů, která se na místo katastrofy během července dostala. Její členové jsou podle zprávy časopisu Nature přesvědčeni o tom, že šlo „pouze“ o důsledek sesuvu půdy. Došlo zřejmě ke zcela spontánnímu sesuvu kamení ze svahu zhruba 1000 m nad hladinou moře. Maximální výška vlny byla zhruba 90 m, na druhé straně 6 km širokého fjordu voda vystoupala asi 50 m nad běžnou výšku hladiny. 30 km od místa události se dostala 10 m nad běžnou výšku hladiny. Může se zdát zvláštní, že pro podobnou místně omezenou událost se používá výraz megatsunami. Ten se však obecně vžil pro označení přílivových vln, které v podstatě představují jen vlny šířící se od místa dopadu nějakého velkého tělesa či velkého množství materiálu do moře. Na rozdíl například od katastrofických tsunami z roku 2000 a 2011 jsou viditelné už na moři, ale byť jsou ohromné – s výškou desítek až stovek metrů – v naprosté většině případů mají jen úzce lokální dopad. Megatsunami se skutečně globálními následky, jaké může vyvolat například pád meteoritu, jsou vzácné i v měřítkách geologického času. Otázkou stále je, jak běžné jsou tyto události v lokálním měřítku. Vědci o nich první hmatatelné nepřímé důkazy získali v 50. letech minulého století. Jen o několik let později, v roce 1958, se jim pak dostalo do rukou mnohem dramatičtější přímé svědectví o megatsunami ze zátoky Lituya. V důsledku zemětřesení a následného velkého sesuvu, který vyvolal pohyb ještě větší masy ledovce a usazenin, v ní vznikla obří vlna, která se „vyšplhala“ v jednom místě až zhruba 520 m nad běžnou hladinu moře. Podobných událostí jsme nezaznamenali mnoho. Seizmologové a geologové se na místě události ve fjordu Karrat měli pokusit také určit, zda to i v případě Grónska bude platit nadále. V oblasti se zdá být reálným trend vzestupu teplot, který by s sebou teoreticky mohl nést i zvýšené riziko vzniku velkých vln po sesuvech rozmrzajících svahů tamních fjordů. Ale odhady budoucího vývoje se činí jen těžko, navíc je nutné brát v potaz přesné detaily místní geografie – a ty v případě téměř liduprázdného Grónska nejsou popsány příliš přesně. Tým v blízkosti místa letošního sesuvu objevil místo, kde by podle jejich odhadů pomalé odtávání svahu mohlo nenadále vést k dalšímu velkému sesuvu. Varoval úřady, které pak nařídily evakuaci tří blízkých rybářských vesnic. Nejen od jejich obyvatel se vědci zřejmě brzy dočkají řady obtížných otázek.
