Sám císař Wilhelm II. na Jubilejním veletrhu v Lipsku roku 1913 prý vydržel hodinu sledovat, jak se – na světě poprvé vystavený – elektrický věžový jeřáb pomocí vlastního navijáku sám vztyčí. Jeho konstruktéru Gottliebu Göbelovi z heilbronnské strojírny WOLFF udělil Zlatou medaili. V Evropě tehdy vrcholila první průmyslová revoluce. Stavbaři objevili železobeton a projektanti se konečně mohli pustit do stavby vysokých budov, průmyslových hal i mostů. Jejich stavba se však nemohla obejít bez výkonných jeřábů k dopravě stavebních materiálů, betonu a k montáži těžkých prvků. Otočné a sklápěcí jeřáby už sice pracovaly v přístavech, vzhledem k těžkopádné konstrukci a nákladné jízdní dráze se však do rozbíhající se průmyslové a civilní výstavby vůbec nehodily. Gottliebovi se podařilo na svou dobu neuvěřitelné. Jeho jeřáb s příhradovou věží a otočným výložníkem se dal postavit z modulů na zemi pomocí vlastního elektrického navijáku během několika hodin! Na podstavci vodorovně sešroubovaná věž s kabinou se zdvihala kladkostrojem přes k podvozku šikmo vztyčenou konzolu. A přehozením lan pak naviják vytáhl na špičku otočný výložník! Historicky první Wolff ův jeřáb měl sice při vyložení 10 m nosnost jen 3 t – tedy 30 tunometrů (tm), avšak každý další typ přicházel s inovacemi. U druhé série jeřábů již v Heilbronnu použili tři samostatné motory (pro zvedání, pojezd a otoč) a zvýšili jejich dosah i nosnost až na 150 tm při výšce zdvihu kolem 50 m. Roku 1928 začal Wolff dodávat první otočné věžové jeřáby s vozíkem (tzv. kočkou) na výložníku. Heidelberský závod byl koncem 2. světové války rozbombardován, ale poválečná potřeba jeřábů k obnově zcela zničených německých měst si vynutila jeho rychlou znovuvýstavbu včetně založení pobočky ve Švýcarsku. U třetí generace jeřábů prosadil poválečný Wolff revoluční novinku montáže. Ke spojování modulů a prvků konstrukce místo maticových šroubů použili patentované rozebíratelné zatloukané svorníky s pérovými pojistkami. To už ale vyrostla i konkurence – zejména strojírny M.A.N v Augsburku, kde vývoj jeřábů řídil proslulý Prof. Dr. Ing. H. Ernst. Fúzí s tímto jeřábovým oddělením pak roku 1954 – a v plném rozsahu roku 1977 – vznikla společnost MAN-Wolffk ran. Stavbařům nejlépe vyhovovaly věžové jeřáby s horizontálním výložníkem s pojezdem vozíku, vyváženým protizávažím na protilehlém výložníku, montované ze svařovaných příhradových modulů s délkou 4,5 m. To umožňovalo v rozebraném stavu snadnější transport po silnicích a ulicích. Na výstavách Bauma od roku 1973 trumfovaly Wolff ovy jeřáby až do dnešní osmé generace. Roku 1989 se začaly asynchronní kroužkové elektromotory nahrazovat frekvenčně plynule řiditelnými motory a odtud už byl jen krok k elektronickému řízení jak motorů, tak pohonů a výroba se zčásti přestěhovala do Luckau. Inovace neberou konce. Pojezd mívá kompaktní provedení s úhlovou převodovkou, elektromotorem, brzdou a kapalinovou spojkou. Některé jeřáby disponují otočí EDC s plynule nastavitelnou rychlostí, elektronickou regulací zatížení větrem a automatickým tlumením rozkyvu břemene. Obvykle dvoububnové vrátky se dodávají převážně s plynule měnitelnou rychlostí navíjení, řízeného elektromagnetickou převodovkou nebo frekvenčním měničem. Většina jeřábů umožňuje ovládání mimo kabinu pomocí přenosných řídicích pultíků. Z několika typů se zejména u výškových objektů uplatňují tzv. šplhací jeřáby s pevnou věží a vrchní otočí. Věž se montuje na pojízdném centrálním dílu se stabilizačním závažím nebo se jeřáb kotví v betonové desce obsluhovaného objektu. Jeřáb roste pomocí tzv. stoupacího rámu pomocí hydraulických motorů. Jeřáby vyšší jak 70 m se ale musejí každých 30–50 m kotvit k objektu. Některé jeřáby (tzv. inter-climbing) se přitom odpojí od základů a šplhají s objektem. Pro úzká staveniště se používají spíše jeřáby se samonosným výložníkem bez špice, označované jako Flat-Top nebo Topless. V omezených stavebních prostorách naopak převažují jeřáby se sklopným výložníkem, jehož zvedáním nebo spouštěním se mění vyložení. Od roku 2000 si lze objednat i jeřáby XXL s vyložením až 100 m. Nové kabiny jsou klimatizované s optimálním výhledem, joystickovými ovladači a kontrolu práce usnadňuje několik na jeřábu umístěných TV kamer, z nichž je obraz přenášen na monitory před křeslem obsluhy. Během uvedených 150 let vyrobil Wolff a další mezinárodní konkurenti – Liebherr, Potain, Demag, Terex, Peiner aj. – nejméně 11 milionů stavebních věžových jeřábů s nosnostmi od 3 do 60 t. V zastoupení na všech kontinentech zaměstnává dnes Wolffk ran víc jak 500 pracovníků a roční obrat se pohybuje kolem 80 mil. eur. Pro výstavbu nejvyšších mrakodrapů světa nebo obřích průmyslových objektů si Indie, Čína a a Arabské emiráty objednaly v poslední době extrémní dánské věžové jeřáby Kröll K 10.000 s teleskopickými výložníky s kabinou ve výšce až 120 m a s výkonem kolem 100 tm. Ing. Jan Tůma
