Struktury z mělkých moří, vytvořené aktivitou sinic a dalších mikroorganismů, inspirovaly německé vědce k vytvoření ekologického biobetonu.
V současné době je v souvislosti s emisemi uhlíku za jednoho z hlavních viníků považována výroba betonu. Odborníci odhadují, že při výrobě 1 kg betonu je do ovzduší vypuštěn 1 kg oxidu uhličitého. Nejde přitom jen o chemické reakce při výrobě betonu, ale významnou roli hrají i vysoké teploty používané při výrobě cementu. Výsledkem je asi 8 % světových emisí uhlíku.
Vzhledem k vlastnostem betonu je dost obtížné tento výborný konstrukční materiál snadno nahradit. Výzkumné týmy po celém světě intenzivně vyvíjejí nové výrobní postupy betonu, nové recepty pro cement nebo i nové materiály, které mají podobné vlastnosti jako beton.
Matthias Ahlhelm z německého Fraunhoferova institutu IKTS (Fraunhofer-Institut für Keramische Technologien und Systeme) a jeho spolupracovníci vytvořili náhražku betonu, která je „uhlík-negativní“. Jinými slovy, při jejím použití množství uhlíku nejen že neroste, ale přímo klesá. Při vývoji tohoto materiálu badatele inspirovaly stromatolity, struktury z mělkých moří, vytvořené aktivitou sinic a dalších mikroorganismů. Jsou známé z velmi dávné historie a ještě dnes se vyskytují na pár místech na Zemi, například ve slavné Žraločí zátoce v Západní Austrálii.
Výroba biobetonu začíná koloniemi sinic, pěstovaných v optimálních podmínkách. Po přidání vápenatých sloučenin proběhne mineralizace a vznikne materiál podobný stromatolitům. Roli plniva hrají hydrogely a další látky jako písek. Během výroby biobeton nasává oxid uhličitý z ovzduší a zabudovává uhlík do své struktury. Biobeton je možné tvarovat do rozmanitých tvarů a také ho lze tisknout konstrukční 3D tiskárnou.
