Návrat na Měsíc a vybudování lunárních základen si vyžádá poměrně čilou přepravu astronautů, materiálu i vybavení mezi lunární orbitou a povrchem, nejspíše s využitím raket či modulů s raketovým pohonem. Každý takový start či přistání však rozpoutá divokou bouři měsíčního prachu, před nimiž bude nutné budované základny chránit.
Před dopady víření měsíčního prachu a dalších vlivů vyvolaných raketovými motory dopravních modulů by blízké měsíční základny a zařízení mohla chránit zeď kruhového či jiného tvaru. Experti NASA a dalších kosmických agentur již dříve zvažovali různé technologie, které by posloužily k jejímu vybudování, ať už s využitím stavebních bloků podobných cihlám, či náplní do lunární 3D tiskárny. V obou případech vyrobených z lunárního materiálu, jehož využití je všeobecně vnímáno jako vhodnější cesta, díky čemuž bude možné se vyhnout přepravě extrémního množství stavebního materiálu, které projekt činily finančně i kapacitně nerealizovatelným.
Jonas Walther ze švýcarské techniky ETH (Eidgenössische Technische Hochschule) Zürich a z výzkumného CSH (Center for Space and Habitability) se svými kolegy ovšem navrhuje ještě jednodušší a praktičtější postup. Klíčovou roli v něm hrají autonomní bagry, které by na povrchu Měsíce vyhledávaly vhodné balvany, z nichž by požadovanou ochrannou zeď postavily.
Celý proces by probíhal jen s minimálním lidským dohledem. Astronauté by se mohli věnovat jiným záležitostem.
Experti ETH Zürich loni předvedli takovou technologii v pozemském prostředí, kde fungovala bez obtíží. Walther s kolegy se domnívají, že jejich postup by byl mnohem efektivnější než dříve navržené metody. Na povrch Měsíce postačí dopravit pouze autonomní bagr a vše ostatní bude pocházet z místních zdrojů. Další podstatnou úsporou by bylo, že veškerá spotřeba energie na Měsíci v takovém projektu by zahrnovala pouze provoz zmíněného bagru.
