Cesta vede k automatizovaným samoskenovacím pokladním pásům, ke konceptům s rozšířenou realitou i k robotům kontrolujícím, zda je v regálech dostatek zboží.
Ohlédnutí zpět
Mnozí ze starší generace si ještě pamatují, jak v samoobsluhách museli dříve pokladní ručně do kláves naťukat každou cenovku zakoupeného zboží. Když se objevily čárové kódy, prodej se podstatně zjednodušil i urychlil.
Čárový kód významně přispěl k automatizovanému sběru dat. Je tvořen černotiskem vytištěnými pruhy (v některých novějších verzích kódu mozaikou) definované šířky, umožňující přečtení pomocí laserových čteček (pro jednorozměrné kódy) či laserových skenerů (pro jedno- i dvourozměrné kódy).
Pro leckoho bude možná překvapením, že myšlenka na jeho využití pochází už z roku 1949. Patent na něj byl pak poprvé udělen o tři roky později, v roce 1952, dvěma Američanům: Normanu Josephu Woodlandovi (1921-2012) a Bernardu Silverovi (1924-1963). Oba vynálezci opticky naskenovaného čárového kódu byli ke své práci vyzváni v roce 1948 poté, co Silver zaslechl vedoucího potravinového řetězce, jak požádal děkana Drexelské univerzity (tehdy nazývané Technologický institut Drexel), aby provedl výzkum automatického zachycování informací o prodávaných produktech v prodejních pokladnách. Oba pánové na tomto projektu spolupracovali a skutečnou čtečku čárových kódů, která mohla elektronicky kód přečíst, přivedli na svět v roce 1951.
U nás jsme tento vynález uvedli do života se značným zpožděním v roce 1979, víceméně z exportních důvodů, i když v tu dobu Československo přijalo evropské standardy pro automatickou identifikaci zboží pomocí čárových kódů jako první země socialistického bloku.
Ing. Jaroslav Camplík, ředitel oddělení exportu národního podniku Čokoládovny, dovezl tehdy z Velké Británie první čárové kódy do ČSSR, neboť obchodní partner Čokoládoven, britský obchodní řetězec Tesco, postavil svého dodavatele před hotovou věc: „Vaše zboží musí být od nynějška značeno čárovými kódy." Každoročně pak Čokoládovny do Velké Británie vyvážely na 900 tun zboží. Historicky se tedy první čárové kódy u nás objevily na dodávkách čokolády pro západní trhy.
O rok později, v roce 1980 (tedy před 40 lety), tiskárna Grafobal ve slovenské Skalici tiskne první čárový kód na základě filmové předlohy z Velké Británie. V Grafobalu je ještě téhož roku instalováno první kontrolní zařízení pro verifikaci kvality čárového kódu.
V roce 1983 se Československo jako 19. země stalo členem EAN (European Article Number, česky Mezinárodní číslo obchodní položky, je jednotná mezinárodní číselná identifikace zejména spotřebních výrobků a dalších obchodovatelných položek.) Díky tomu mohlo do západních zemí snáze exportovat nejen bonboniéry, ale třeba i pivo či LP desky.
V roce 1985 Československo realizovalo pilotní projekt obchodního domu s aplikací čárových kódů, který se měl stát vzorem pro ostatní státy RVHP. V pražském Domě elegance se tak v naší republice s čárovými kódy poprvé setkali běžní zákazníci.
A situace dnes?
Trávíme zpravidla opět dlouhé minuty ve frontách. K dispozici je sice dost pokladen, ale jen několik z nich je obvykle otevřených. Zákazníci v českých supermarketech a hypermarketech se tak často musejí obrnit trpělivostí, než na ně při placení vůbec přijde řada. Pokladních je málo a nové nepřibývají.
Odlehčující variantu nabízejí třeba samoobslužné pokladny, které jsou přizpůsobeny také na možnost krádeží. Těm kromě bezpečnostních tagů u dražšího zboží zamezuje váhová kontrola (u každé položky je dána nejen cena, ale i hmotnost výrobku), namátkové kontroly, dohled pokladního supervizora a další opatření.
Některé obchodní řetězce rovněž už před lety spustily službu nakupování se skenery Scan & Go. („skenuj a jdi"). Součástí nákupního vozíku je přenosný počítač a snímač, s jehož pomocí zákazník skenuje cenu zboží, které nakupuje. Má proto neustále přehled o tom, kolik ho už zboží stálo, a u pokladny si může ověřit, zda bylo správně namarkováno.
Ale ani tato řešení ještě ne zcela odpovídají moderním technologickým možnostem 21. století. Proto se objevují nové koncepty a projekty supermarketů blízké či vzdálenější budoucnosti.
(Celý článek naleznete v příštím vydání Technického týdeníku.)