Čtyři afghánské provincie Faráh, Nímróz, Hilmand, Kandahár mají v současné době na počet zhruba dvakrát více solárních instalací než Česká republika a bez dotací. Hlavním „motorem" jejich rychlého šíření je potřeba čerpání vody z podzemních hloubek pro potřeby pěstování opia.
Reportér BBC Justin Rowlatt vzpomíná, že první solární panely v afgánské provincii zahlédl z paluby vojenského vrtulníku. Jiný způsob přepravy po této provincii nelze západnímu novináři příliš doporučit. Hilmand je nejnebezpečnější z provincií nebezpečného státu, a obzvláště ve Velké Británii to není zapotřebí připomínat. Britské síly ztratily během působení v Afghánistánu v 21. století něco přes 450 vojáků - a jen čtyři z nich v jiné části země než právě v Hilmandu.
Hilmand je ale také obchodní centrum. Jde ovšem o obchod také do značné míry nebezpečný, a především velmi, velmi nelegální. Provincie je totiž nejvýznamnější produkční oblastí opia na celém světě - a opium je zase výchozí látkou pro produkci heroinu.
I přesto, že za podíl na výrobě a obchod s drogami hrozí v této zemi teoreticky i trest smrti, Afghánistán zajišťuje více než 90 procent světové výroby heroinu a například z více než 95 procent zajišťuje evropskou poptávku. Hilmand je ze všech 34 afghánských provincií největší a má také největší plochou osetou mákem: v roce 2019 to bylo více než 130 tisíc hektarů. Odhaduje se, že na celosvětové produkci opia se tedy podílí tato jediná provincie z více než 40 procent. A jen o něco nižší tedy bude její podíl na celkové světové výrobě heroinu.
A také je to centrum afghánského solárního boomu.
Samo a bez dotací
Právě levné fotovoltaické panely jsou totiž dnes základní pomůckou zemědělců v oblasti. Zážitek Justina Rowlatta, kterým jsme začali, je z roku 2016. Novinář nedávno pro BBC vzpomínal, že po prvním panelu si brzy všiml dalších, aby nakonec s překvapením zjistil, že malá sestava panelů, či třeba jen jeden panel, má většina usedlostí v oblasti.
O pár let dříve by neviděl žádný. První hodnověrně doložený případ využití fotovoltaiky mezi zemědělci v oblasti pochází z roku 2013. Podle svědků se pak následující rok začaly panely objevovat na skladě v nabídce některých obchodníků v Laškargáhu, tedy hlavním městě provincie. Jak vzpomíná Rowlatt, už v roce 2016 nebyly v zemědělských oblastech Hilmatu nijak výjimečné. A v roce 2019 už byly zcela běžné.
Částečně snad i proto, že - jak asi tušíte - fotovoltaika není v Afghánistánu nijak dotována, neexistuje žádná centrální databáze solárních instalací. Malá britská analytická společnost Alcis, která se zabývá analýzou satelitních snímků, v roce 2019 napočítala jižních provinciích Afghánistánu (Faráh, Nímróz, Hilmand, Kandahár) celkem 69 tisíc vodních nádrží, které jsou dobrým znakem přítomnosti solárních panelů u dané usedlosti. Tyto čtyři afghánské provincie tedy mají na počet zhruba dvakrát solárních více solárních instalací než Česká republika. U nás bylo ke konci roku 2019 zhruba 35 tisíc fotovoltaických elektráren různých velikostí.
Solární elektrárny v Afghánistánu vypadají ovšem jinak než v Evropě. Nejde v žádném případě o velké solární „parky", ale spíše o splněný sen zastánců distribuované výroby elektřiny. Prakticky veškerou kapacitu fotovoltaiky tvoří malé instalace, s výkonem řádově maximálně v jednotkách kilowattů. Celkovou instalovanou kapacitu těchto malých „provozoven" lze těžko odhadnout. Velmi hrubý odhad říká, že se bude pohybovat někde mezi 0,5 a 1 GW.
Elektřina jimi vyrobená afghánským pěstitelům slouží prakticky výlučně pro pohon vodních čerpadel, která z podzemí pumpují vodu na zavlažování jejich plodin. Hloubka studní se pohybuje zhruba kolem 100 metrů, plus mínus několik desítek metrů podle oblasti (v některých sušších oblastech bývá průměr kolem 130 metrů).
(Celý článek naleznete v příštím vydání Technického týdeníku.)