V listopadu loňského z vojenského odstartovala z kosmodromu Pleseck u Archangelska ruská antiraketa a sestřelila starou, nefunkční ruskou družici. Vyvolal tím nejen poprask na vesmírných stanicích, ale také znovu oživila téma „hvězdných válek". Kam technické možnosti v této oblasti posunuly od dob Studené války?
V pondělí 15. listopadu v 8 hodin a 6 minut SEČ vypukl na Mezinárodní kosmické stanici poplach. K ISS se totiž blížil mrak úlomků cizího tělesa, z nichž některé prolétávaly kolem orbitálního obra asi hodinu a půl. Mrak, schopný při nárazu na moduly působit jako šrapnel, se objevil vyloženě nečekaně jak pro posádku ISS, tak pro pozemní sledovací stanice a řídící středisko. Natolik nečekaně, že už nezbýval čas na úhybný manévr a sedmičlenná mezinárodní posádka se musela ve skafandrech ukrýt do kosmických lodí Sojuz a Crew Dragon. V případě narušení modulů ISS a dehermetizace by dopravní lodě sloužily jako záchranné...
Co že se stalo? Téhož listopadového rána, po 3. hodině SEČ, totiž odstartovala z vojenského kosmodromu Pleseck u Archangelska ruská antiraketa - údajně A-235 PL-19 - systému NUDOL. Sestřelila starou, nefunkční ruskou družici Kosmos 1408/ Ikar39L systému elektronického průzkumu Celina D, která létala v kosmu od osmdesátých let dvacátého století. Celina, podobně jako řada jiných „rozvědčíků" se totiž nacházela na nízké oběžné dráze s vysokým sklonem, ve výšce, výhodné pro zpravodajské, tedy špionážní, satelity. Třením o atmosféru postupně klesala a v momentě zásahu se pohybovala zhruba 100 km nad ISS, s perigeem 465 a apogeem 490 km se sklonem 83° k rovině rovníku.
Podle pozemských sledovacích stanic a NASA zničení Celiny znamenalo vznik cca 1 500 rozpoznatelných úlomků a zřejmě mračna miniaturních. Potvrdila to mj. společnost LeoLabs, která se zaměřuje na sledování pohybu objektů na oběžné dráze s tím, „že jeden z jejích sledovacích radarů zpozoroval v pondělí mnoho objektů na místě, kde se měla nacházet družice s krycím označením Kosmos 1408." Bylo tak jasné, že šlo o ostrou zkoušku antisatelitní zbraně.
Při hustotě provozu na oběžných drahách kolem matičky Země nejde o žádnou legraci. Při rychlostech panujících na zemské orbitě pak stačí mikroskopická částečka, která dokáže ohrozit jiné satelity ba dokonce vyřadit je z provozu, v horším případě pak poškodit nejen solární panely orbitální stanice, ale i prorazit plášť některého z hermetických modulů. Unikající atmosféra by pak při větším průměru vzniklého otvoru působila jako raketový motor, což může destabilizovat celou ISS a smrtelně ohrozit posádku.
Mimochodem, viděli jste film „Gravitace"? Kosmické smetí likviduje jednu orbitální stanici za druhou...
Reakce NASA, USA, ESA a západních vlád či masmedií pochopitelně na sebe nedaly dlouho čekat. Například administrátor, tedy šéf NASA, sám bývalý astronaut, Bill Nelson, vydal k celé události prohlášení, ve kterém se zkouška ruské antisatelitní zbraně ostře odsuzuje.
„Při dlouhé a bohaté historii na poli pilotované kosmonautiky je nepředstavitelné, že Rusko ohrozilo nejen astronauty americké i mezinárodních partnerů, ale i své vlastní kosmonauty. Tyto činy jsou bezohledné a nebezpečné. Ohrožují i čínskou kosmickou stanici a tajkonauty na její palubě," řekl mimo jiné. „Jsem rozhořčen tímto nezodpovědným a destabilizačním činem..." Reagovalo i americké ministerstvo zahraničí a vedení NATO, představitelé ESA či britské vlády.
(Celý článek naleznete v příštím vydání Technického týdeníku.)