Dávné přání lidstva, mít možnost ovlivnit počasí, se za poslední desetiletí posunulo přece jen o kousek dále. Šanci k tomu dává vývoj čím dál výkonnějších laserů s ultrakrátkou délkou pulzu.
První pokusy s terawattovým laserem zaměřené na vybíjení bouřkových mraků s ochranou před bleskem a odklon dráhy blesku od nejzávažnějších pozemních objektů uskutečnili vědci ještě před „koronavirovou dobou" v rámci společného německo-francouzského projektu pod vedením Freie Universität Berlin. Ochrana tohoto druhu by uvítali především konstruktéři a pracovníci podílející se na bezpečnosti v oblasti letectví a kosmonautiky, kde by se tímto způsobem zabránilo nepředvídaným haváriím. Vzpomeňme jen na situaci v roce 1987, kdy blesk zničil krátce po startu raketu Atlas Centaur s vojenským satelitem v hodnotě milionů dolarů, výbojům v atmosféře se přisuzují i některé verze příčin havarií Airbusu, včetně v roce 2009 tragédie nad Atlantikem a za zásahem blesku je i tragické nouzové přistání letadla Suchoj Superjet 100 v Moskvě v roce 2019. Na vině mohou být i nevhodné materiály a konstrukce nových letadel, nerespektující vždy plně zásady tzv. Faradayovy klece, která svým principem a provedením dává určitou bezpečnost cestujícím.
Po pokusech ještě s nadmíru velkými a stacionárními objekty s terawattovým laserem byla v německo-francouzském projektu vyvinuta mobilní výkonná laserová stanice, umístěná do kontejneru nákladního vozu. Teramobil, tak bylo toto uspořádání s terawattovým laserem označeno, produkuje ultrakrátké pulzy, které v rozpětí 100 fs [femto - 10-15 sekud -pozn. red.] přinášejí výkon přibližně až 5 miliard kW, tedy takový, jako by dalo dohromady v daný okamžik asi na tisíc velkých elektráren. Podél vyslaného laserového paprsku laseru dochází k ionizaci vzduchu a vytváření elektricky vodivé plazmy, což by mohlo vést ke zkratování bouřkových mraků se zemí nebo působit na určení dráhy případného blesku s jeho nasměrováním daleko od míst, která je třeba chránit. Testy tehdy probíhaly ještě za omezeného výkonu laseru ve výšce 3 300 m v prostředí South Baldy Peak v Novém Mexiku.
V té době se nezapomínalo ve Freie Universität Berlin ani na pokusy, jak vyvolat umělý déšť. Tentokrát ve spolupráci se švýcarskou Université de Genève se podařilo pomocí paprsku laseru dosáhnout v mraku určitého stupně kondenzace a vytvořit tak uměle první vodní kapky. Principem je tu ionizace molekul dusíku a kyslíku podél paprsku laseru, a tedy i příprava vhodného kondenzačního kanálu. Vytvářejí se tu vodní kapky o průměru 50 μm, které narostou postupně až na 80 μm. Jak popisuje studie publikovaná v časopise Nature Communications jde tu o základy pro kontrolovanou generaci deště pomocí laserových paprsků, která by v budoucnu mohla nabídnout ekologickou alternativu k déšť způsobujícímu očkování mraků částicemi jodidu stříbrného, které se dnes používá.
(Celý článek naleznete v příštím vydání Technického týdeníku.)