V posledních týdnech sdělovacími prostředky hýbala kauza případů nezvyklých krevních sraženin po očkování vakcínou AstraZeneca proti nemoci covid-19. O několik týdnů později se podobné obtíže objevily i u osob naočkovaných v některých ohledech podobnou vakcínou společnosti Johnson&Johnson.
Evropské, britské a americké úřady zaznamenaly již dohromady řádově stovky případů, pro které se začíná používat v angličtině název VITT (zkratka anglického výrazu, který by se dal přeložit jako „vakcínou vyvolaná imunitní trombotická trombocytopenie“). Začalo být zjevné, že jde o do té doby netušený a neznámý nežádoucí účinek očkování vyvolávající otázky. Nakolik je nebezpečný? A vyplatí se tedy očkovat?
CO SE PŘESNĚ DĚJE
Výskyt nezvyklých sraženin byl zaznamenán po podání vakcíny AstraZeneca (známé jako Oxford-AstraZeneca Covid-19, AZD1222 a obchodním názvem Covishield a Vaxzevria). A také vakcíny společnosti Johnson&Johnson (někdy také označované jako Janssen).
Obě vakcíny jsou postaveny na stejném principu. Informace, která tělo naučí bojovat proti SARS-CoV-2, se do buněk dostává s pomocí jiného viru upraveného tak, aby se v těle nemohl replikovat.
V obou případech jde o viry patřící mezi tzv. adenoviry. Nabízí se logická hypotéza, že jde o nečekaný nežádoucí účinek použití těchto virů.
V tuto chvíli nevíme, zda se se podobné potíže objevovaly u očkovaných vakcínou Sputnik V nebo Can- Sino, které také využívají adenoviry. To ovšem není tak překvapivé, protože o obou vakcínách máme mnohem méně údajů, než by v evropských zemích či USA bylo považováno za normální. Jak z Číny, tak Ruska přichází od začátku podstatně méně dat, než bychom si přáli.
Ale vraťme se k popisu potíží: u malého zlomku pacientů (řádově zřejmě setin promile) očkovaných dochází ke tvorbě krevních sraženin v kombinaci s velmi nízkou hladinou krevních destiček (tzv. trombocytů). Což jsou menší krevní buňky, které přispívají právě ke srážení krve.
Jde o velmi nezvyklou kombinaci potíží, která se jinak téměř nevyskytuje. Problém ovšem výrazně připomíná velmi vzácný vedlejší účinek podávání heparinu (a také některých dalších látek, ale to pro zjednodušení můžeme pominout). Ve velice raritních případech se totiž tělo pacientů pustí do boje s podaným přípravkem. Začne vytvářet protilátky proti „složenině“ (tzv. komplexu), která vzniká v krvi spojením heparinu s bílkovinou známou jako destičkový faktor 4 (označuje se anglickou zkratkou PF4).
Zjednodušeně řečeno tyto protilátky se mohou připojit na povrch krevních destiček a zřejmě fungují tak trochu jako „lepidlo“, které je pak spojí dohromady a vytvoří „sraženiny“. A protože se ve sraženinách koncentrují, v krvi jejich počet naopak znatelně klesne.
Normální, „zdravé“ hodnoty se řádově pohybují ve stovkách milionů na mililitr (zhruba od 150 milionů výše). U jednoho norského pacienta však byla nejnižší zaznamenaná hodnota zhruba 10 tisíc destiček na mililitr krve.
Němečtí, norští i britští lékaři našli u pacientů protilátky, které reagovaly na „složeninu“ heparinu a zmíněného PF4. A to i přesto, že heparin nedostávali. Důležité je uvědomit si, že protilátky nerozpoznávají celou „složeninu“, nýbrž pouze její malou část. Tím však není řečeno, že reagují pouze na tento konkrétní komplex. Mohou se stejně dobře přichytit i k jiným komplexům, které mají nějaké rysy podobné (třeba obsahují PF4).
(Celý článek naleznete v aktuálním vydání Technického týdeníku)