Výroba oceli je zodpovědná za čtvrtinu emisí CO2 vytvořených v průmyslu a podílí se asi 8 % na emisích ve světovém měřítku. S velkým zájmem byly proto přijaty zprávy o první „zelené" oceli. Při její výrobě byly uhlí a koks nahrazeny vodíkem získaným z obnovitelných zdrojů. Zda bude nová technologie konkurenceschopná, závisí na ekonomických podmínkách.
Ocel představuje klíčový vstup pro strojírenství a stavebnictví a tvoří základy moderní průmyslové ekonomiky. V 50. letech 19. století vyvinul anglický vynálezce Henry Bessemer metodu pro levnou hromadnou výrobu slitiny železa, a přispěl tak k rozkvětu průmyslu, jehož obrat dnes přesahuje 2,5 miliardy dolarů a jenž zaměstnává miliony lidí. Stejně jako ropný a uhelný průmysl však v posledních letech čelí intenzivnímu tlaku. Role oceli je nyní v kontextu klimatické krize podrobena značné kritice. Dodává totiž do atmosféry obrovské množství oxidu uhličitého. Není proto divu, že už byl odstartován závod o čas a výzkumné kapacity se zaměřují na vývoj nízkouhlíkových forem výroby tohoto všestranného materiálu.
Švédové přecházejí od slov k činům
První výsledky snah se už dostavily. O světovou premiéru se zasloužil švédský výrobce oceli SSAB pod heslem „100 % vodíku místo uhlí a koksu". Ocel je nyní dodávána prvnímu zákazníkovi, výrobci užitkových vozidel Volvo. Dodávka je podle SSAB důležitým krokem při budování kompletního hodnotového řetězce pro ocel „bez fosilií". Tuto ocel obdržel výrobce nákladních automobilů Volvo jako zkušební dodávku. Plnou komerční produkci „zelené" oceli spustí výrobce až v roce 2026. Automobilka však chce už letos začít s výrobou prototypů vozidel právě z tohoto materiálu.
Za projektem stojí konsorcium HYBRIT, do kterého patří kromě společnosti SSAB ještě elektrárenská firma Vattenfall a těžební společností LKAB, obě ve vlastnictví švédského státu. Společný projekt by měl pomoci snížit emise skleníkových plynů ve Švédsku víc než jakékoliv jiné známé opatření. SSAB se totiž podílí na emisích oxidu uhličitého ve Švédsku 10 % a 7 % ve Finsku. Společnost uvedla, že zkušební dodávka je „důležitým krokem na cestě ke zcela bezfosilnímu hospodářství". Využívá k tomu elektřinu z obnovitelných zdrojů a současně jako redukční činidlo používá vodík připravovaný z obnovitelných zdrojů.
Před rokem byl slavnostně zahájen zkušební provoz v prvním závodě na výrobu této oceli v lokalitě Oxelösund v Laponsku. Společnost Vattenfall dodává zelenou elektřinu, s jejíž pomocí vyrábí „zelený" vodík. LKAB těží v okolí železnou rudu. V roce 2016 tyto tři společnosti vyvinuly nový typ technologie výroby železa s využitím vodíku a nazvaly ji Hydrogen Breakthrough Ironmaking Technology neboli HYBRIT. Cesta z laboratoře do průmyslového provozu byla náročná, ale skončila úspěšně. Nyní už byla vyrobena první zelená ocel. Konsorcium plánuje od roku 2026 vyrábět klimatickou ocel v průmyslovém měřítku a do roku 2030 dosáhnout kapacity 2,7 milionu t ocelové suroviny.
Podle generálního ředitele SSAB Martina Lindqvista nová ocel zrychlila tempo transformace. S novou technologií společnost říká, že chce v dlouhodobém horizontu snížit celkové emise CO2 Švédska nejméně o 10 %.
(Celý článek naleznete v příštím vydání Technického týdeníku.)