Od začátku pandemie viru SARS-CoV-2 se do popředí zájmu výzkumníků dostala celá řada otázek, které předtím stály minimálně v pozadí vědeckého zájmu. Jednou z nich je využití UV světla v boji proti tomuto viru a virům i dalším patogenům obecně.
Může se vám to zdát jako obnošená vesta a do značné míry budete mít pravdu: to, že UV světlo má sterilizační účinky, je dobře známo už zhruba od 80. let 19. století. Přesto je v této oblasti stále ještě co zkoumat a objevovat.
UVC – ÚČINNÉ, ALE NEBEZPEČNÉ ŘEŠENÍ
Lampy emitující ultrafialové záření ve spektru C (UVC) se používají ke sterilizaci vzduchu, kapalin a povrchu předmětů v celé řadě provozů a míst, například ve zdravotnictví a potravinářství. Obvykle emitují záření s vlnovou délkou kolem 250 nm, které dokáže spolehlivě ničit nechráněné viry a při dostatečné expozici i bakterie. Záření této délky dokáže účinně pronikat do těchto malých buněčných organismů a poškozovat jejich genetický materiál, tedy DNA či RNA (například u SARS-CoV-2 a dalších koronavirů).
Byť je světlo vlnových délek 250 nm pro nás neviditelné, má tu nepříjemnou vlastnost, že dokáže proniknout lidskou kůží, a je tedy nebezpečné i pro člověka. Expozice UV světlem je prakticky po celém světě regulována, proto se tyto prostředky nesmějí používat v prostorech, ve kterých se pohybují lidé (ani zvířata, takže se tyto zářiče nemohou používat ani v živočišné výrobě). Riziko, které toto záření představuje pro člověka, zásadně omezuje možnosti jeho využití ve veřejném prostředí během provozní doby a nutí k používání potenciálně nebezpečných a nepohodlných řešení na bázi chemikálií.
Již delší dobu se ovšem ví, že by mohl existovat relativně jednoduchý způsob, jak problém obejít.
KRATŠÍ VLNOVÁ DÉLKA JE SLIBNOU CESTOU
Stačí o něco snížit vlnovou délku používaného UV záření, a jeho vlny pak nedokážou procházet svrchní vrstvou lidské kůže. Chráněny jsou i oči, záření totiž nepronikne ani svrchní vrstvou buněk na očních bulvách a k světločivným buňkám se tak vůbec nedostane.
Posun přitom nemusí být veliký. Například vědci z japonské Hirošimské univerzity publikovali výsledky svých měření účinnosti UVC záření s vlnovou délkou 222 nm. Další týmy, například z USA, ukázaly, že obdobné výsledky vykazuje použití záření ve spektru mezi 220—230 nm.
Nápad má dobrý teoretický základ, a jak vidno, přibývá i experimentální údajů o jeho neškodnosti. Stále však chybějí přesvědčivé studie, které by dokládaly účinnost postupu v běžných podmínkách. Takový pokus je totiž problematické navrhnout a realizovat. Nepochybně mu musí předcházet studie možných škodlivých účinků na zvířecích modelech. Ty už se v současné době provádějí.
(Celý článek naleznete v aktuálním vydání Technického týdeníku.)