Pomalu, ale jistě se vrací jaderná energie na výsluní společenského zájmu, který je charakterizován důrazem na snižování uhlíkové stopy. Rok 2021 se postaral o výrazný technologický pokrok a mnozí odborníci se v této souvislosti domnívají, že nastal čas na jaderné inovace. Někteří sázejí na jadernou fúzi nebo plovoucí jaderné elektrárny (jak jsme o tom referovali v minulých dvou dílech našeho miniseriálu), jiní pomýšlejí na energii z kosmu.
„Čína směřuje velmi rychle k revoluční změně v získávání energie a těžbě vesmírných materiálů a mohla by předehnat USA," řekl v nedávném rozhovoru pro list Jerusalem Post bývalý vesmírný analytik CIA Tim Chrisman. Není to první varování americké administrativě. Vědci z Čínské akademie vesmírných technologií tvrdí, že již takovou technologii testují a hodlají stanici postavit do roku 2050, uvádí článek v Sydney Morning Herald.
Dlouhodobým problém prý je způsob, jak dostat stanici do kosmu. Hmotnost čínské kosmické elektrárny by prý byla přibližně 1 000 t, tedy více než dvojnásobek hmotnosti současné Mezinárodní vesmírné stanice. List Sydney Morning Herald uvádí, že Čína zkoumá, zda dokáže stanici vyrobit převážně ve vesmíru pomocí robotů a 3D tisku.
Další otázkou je transfer sluneční energie na Zemi. Čínští vědci údajně studují řešení transferu pomocí mikrovlnného nebo laserového paprsku.
PENTAGON HLÁSÍ ÚSPĚCH
Nejen Čína, ale i Rusko zaměřuje svou pozornost na kosmickou energetiku a konečně také americká vláda se probouzí z politické slepoty. Především prezident Donald Trump podporoval nejenom lety na Měsíc a na Mars. Zasadil se také o vytvoření kosmických vojenských sil a prosazoval energetické plány v kosmu. Jeho nástupce Joe Biden sice před dvěma lety všechny Trumpovy plány odmítl, tedy i ty kosmické, ale nyní se k nim americká vláda pomalu a potichu vrací.
Naštěstí nebyl zcela zastaven Trumpem podporovaný projekt bezpilotního letadla X-37B, a tak Pentagon nyní uvolnil pro veřejnost zajímavý výsledek: Test malého solárního panelu připojeného k letadlu byl úspěšný. Deska o rozměrech 30 x 30 cm, v odborných kruzích známá jako fotovoltaický radiofrekvenční anténní modul (PRAM - photovoltaic radiofrequency antenna module), využívající světlo ze slunce k přeměně na elektřinu, bude součástí systému pro odesílání elektřiny z vesmíru na Zemi.
Nejnovější experimenty ukazují, že panel je schopen produkovat pro přenos 10 W energie. To je asi dost na napájení tabletu. Projekt ale počítá s desítkami panelů a pokud se osvědčí, mohl by znamenat revoluci v tom, jak se energie generuje a distribuuje do vzdálených koutů světa.
ELEKTRÁRNA NA OBĚŽNÉ DRÁZE
Nutno připomenout, že myšlenka bezdrátového přenosu energie se datuje od Nikoly Tesla na konci 19. století. V roce 1968 byla koncepce solárního satelitu podrobně popsána a patentována. Poté, v polovině 70. let, byly úspěšně provedeny experimenty s přenosem mikrovlnné energie v desítkách kilowattů v Goldstone DeepnSpace Communications Complex v Kalifornii, přesněji v laboratořích Jet Propulsion Laboratory. To byl další krok na cestě k sluneční elektrárně na satelitu (SPS - solar power satellite). JPL patří jednak NASA a jednak Kalifornskému technologickému institutu. (Caltech). Ten nyní oznámil, že chce do roku 2023 spustit testovací kosmickou solární elektránu Space-based Solar Power (SBSP) a zároveň prozradil, že donátoři této technické univerzity se sídlem v Pasadeně Donald Bren a jeho manželka Brigitte financují od roku 2013 tento projekt částkou přesahující 100 milionů dolarů.
Do této konstelace zapadá snaha firmy SpaceX o masovou produkci satelitů. Nyní jich produkuje 30 tun měsíčně a do pěti let by jich mohla vyrobit 40 tisíc a všechny umístit na oběžnou dráhu.
REAKTOR NA MĚSÍCI
Podle tiskového prohlášení z Idaho National Laboratory (INL), laboratoře ministerstva energetiky, z poloviny listopadu 2021, se spojili její pracovníci s vědci z NASA, aby během příštích 10 let umístili na Měsíc „trvanlivý, vysoce výkonný, na slunci nezávislý" nukleární reaktor.
(Celý článek naleznete v příštím vydání Technického týdeníku.)