Práce on-line, distanční vzdělávání, videokonference - to jsou pojmy, kterým donedávna věnovali pozornost jen příslušní odborníci. S příchodem pandemie se však dostávají do všeobecného povědomí. V podstatě jde o využití různých nástrojů pro elektronickou komunikaci při zajišťování spolupráce mezi účastníky, kteří nejsou v přímém styku.
Efektivní spolupráci však nezajišťují jen samotné komunikační nástroje, ale především metodika jejich využívání při provádění požadovaných činností. Účinnost efektivního využívání elektronické komunikace pro týmovou spolupráci se prokázala zejména v oborech počítačem podporované konstrukce a řízení výroby. Projevilo se to především v odvětvích, v nichž na projekci a produkci jasně specifikovaného výrobku spolupracuje větší množství pracovníků různých oborů, jmenovitě v automobilním a leteckém průmyslu. Při řešení efektivního způsobu týmové spolupráce byl jako vhodný integrační prvek použit společný elektronický model příslušného produktu. To podpořilo rozšíření týmové spolupráce založené na elektronické komunikaci do všech fází životního cyklu výrobku, od prvního konceptu přes jeho konstrukční návrh, výrobu a využívání až po případnou likvidaci. Tento přístup bývá označován jako Product Lifecycle Management (PLM, řízení životního cyklu výrobku). První systém typu PLM nazvaný UNIAPT byl uveden již v roce 1969. Od té doby prošel různými vlastníky a v dnešní podobě je dodáván jako Siemens PLM. Dnešní PLM systémy jsou velmi sofistikované a komplexní, a proto jsou také nejvíce využívány velkými producenty automobilů a letadel.
Implementace podobně zaměřených systémů v architektuře a stavebnictví (AEC - Architectural, Engineering & Construction) probíhala obtížněji a tedy i pomaleji. Vliv na to měly zažité zvyklosti v tomto oboru. Jsou jimi zejména poměrně oddělené a striktně stanovené role jednotlivých účastníků projektu (investoři, dodavatelé, stavitelé, správa budov apod.). Z toho vyplývají i rozdílné pracovní postupy a zvyklosti, kompetence i charakter a rozsah využívaných znalosti. K tomu všemu ještě navíc přistupují složité vztahy mezi jednotlivými subjekty. To bránilo a stále ještě brání zavádění hladké komunikace při sdílení znalostí a informací, při společném rozhodování a při dalších procesech probíhajících v průběhu realizace projektu. Skutečný boom v tomto oboru nastal teprve na přelomu století se zaváděním metodiky BIM. Zkratka BIM znamená Building Information Modelling nebo někdy také Building Information Management, tedy informační modelování stavby, resp. správa informací o stavbě. Díky dostupnosti nových technologií a pokrokům ve vývoji standardů pro výměnu dat se vznikající metodika BIM začala velmi rychle rozvíjet. V souladu s tím bylo jako informační a komunikačním centrum BIM systémů definováno tzv. společné datové prostředí (Common Data Enviroment, CDE). CDE je prostředím zajišťujícím dostupnost aktuálních dat lokalizovaných na jediném místě všem partnerům podílejícím se na projektu. To značně usnadňuje a urychluje jejich vzájemnou komunikaci a spolupráci.
(Celý článek naleznete v Technického týdeníku vycházejícím 2. června.)