Letectví se v současné době zaměřuje na nová letecká paliva, jež jsou vyrobena z odpadu a biomasy, nebo dokonce na syntetická uhlovodíková paliva pocházející z procesů, které chemicky kombinují vodík (z elektrolýzy vody s využitím obnovitelné energie) a oxid uhličitý (z přímého zachycování vzduchu).
Rozsáhlé využívání biomasy vždy vyvolává otázky ohledně jejího původu a obavy z konfrontace s hlavním posláním zemědělství, které má produkovat především potraviny. A navíc při její produkci opět vznikají emise. Logicky se proto pozornost zaměřuje na vodík.
VODÍK OPĚT V ČELE
Říká se, že když v roce 1937 explodoval plynný vodík uvnitř vzducholodi Hindenburg, skončila jedna etapa letecké dopravy. Není to úplná pravda, protože s touto technologií experimentovali v dalších letech vojáci.
Připomeňme upravený bombardér B-57 Canberra s jedním proudovým motorem poháněným kapalným vodíkem z nádrže zavěšené pod křídlem. V 80. letech zkoušel SSSR letadlo Tu-155 s různými alternativními pohony. Poprvé vzlétlo 15. dubna 1988 a jako palivo použili vodík a později zkapalněný zemní plyn (LNG).
V polovině 50. let navrhl Lockheed průzkumný letoun na kapalný vodík a o několik let později vznikla koncepce osobního letadla Lockheed L-1011 jako reakce na ropné šoky ze 70. let.
Po více než 60 letech vývoje letadel s vodíkovým pohonem se dnes konstruktéři inspirují odloženými technologiemi a doplňují je novými koncepty a materiály. Daří se jim zvládnout problémy, které nebylo možné v minulých desetiletích uspokojivě vyřešit. Dosud největší brzdou rozvoje vodíkové technologie v letectví byly náklady. Dnes však cena elektřiny z obnovitelných zdrojů prudce poklesla a roste zájem o elektrolýzu.
Nyní tedy vodík znovu vstupuje do leteckého průmyslu. A tentokrát nastartuje novou éru — cestování s nulovým obsahem uhlíku.
EVROPA SE SNAŽÍ
EU vyvíjí 19místné letadlo na vodíkový pohon, které zvýší propojení mezi malými městy, od malých letišť po hlavní uzly. Nový koncept dopravního letadla, který by mohl vést k udržitelné a nákladově efektivní letecké mobilitě v Evropě, navrhuje slovinský výrobce lehkých letadel Pipistrel. S uvedením do provozu se počítá do roku 2030.
Letoun s názvem Miniliner se vyvíjí s podporou projektu UNIFIER19 financovaného EU, pro který firma Pipistrel, koordinátor projektu, spojila své síly s akademickými partnery Polytechnic University of Milan a Delft University of Technology.
Cílem UNIFIER19 je nabídnout službu, která vzájemně propojí dosud málo využívaná menší letiště. Očekává se, že letadlo s nulovými emisemi podstatně sníží provozní náklady a zajistí ekologickou, tichou a rychlou dopravu.
„Současná letadla v tomto segmentu spoléhají na 40 let staré konstrukce poháněné turbovrtulovými motory, jež jsou hlučné a náročné na údržbu,“ uvádí Pipistrel na svém webu. „Miniliners umožňuje snížení přímých provozních nákladů o 30 až 40 % ve srovnání s dnešními řešeními.“ Letoun bude navíc schopen přistávat a vzlétnout z drah kratších než 1 km, včetně travnatých přistávacích ploch na malých letištích.
Projektový tým v současné době hodnotí tři různé koncepce. Miniliner bude schopen letět přibližně 1 852 km na jednu nádrž kapalného vodíku. Optimální maximální vzletová hmotnost bude kolem 8 500 až 9 000 kg. Celkově bude mít letadlo instalovaný výkon kolem 2 MW.
Další podrobnosti jsou zatím utajovány, ale společnost Pipistrel říká, že jsou ke spolupráci přizváni hlavní dodavatelé Minilineru spolu se dvěma leteckými společnostmi z Francie a Irska. Očekává se, že letadlo poprvé vzlétne v roce 2028.
Analýza společnosti Pipistrel naznačuje, že existuje trh pro přibližně 1 500 letadel v této kategorii, ale vedení firmy připouští, že „i několik desítek ročně by bylo dobrým výsledkem“.
AIRBUS PRO VĚTŠÍ VZDÁLENOSTI
Výrobce letadel Airbus by mohl mít svůj první vodíkový letoun hotov do roku 2035. Jako nejpravděpodobnější se jeví varianta turbovrtulového letadla s doletem bezmála 2 000 km pro asi 100 cestujících. Je považována za nejschopnější splnit cíl Airbusu, který si předsevzal představit letadlo s nulovými emisemi v polovině příštího desetiletí, prozradili tisku lidé, kteří požádali, aby zůstali v anonymitě, protože k tomuto formálnímu rozhodnutí zbývá ještě několik let.
(Celý článek naleznete v aktuálním vydání Technického týdeníku.)