„Proč organizovat pilotovaný let, když nejsou připraveny experimenty — peníze na ně by ale byly až v rámci financování případného letu. Točíme se v kruhu,“ říká Aleš Svoboda.
Už v předvánočním čase jsme se sešli s mjr. Alešem Svobodou (AS), naším kosmonautem-kandidátem, a doc. Ing. Janem Kolářem (JK), mužem, který se díky založení České kosmické kanceláře (CSO — Czech Space Office; 2003) zásadně zasloužil o naše členství v ESA, abychom probrali nejen aktuální situaci v zapojení České republiky do kosmických aktivit a jejich možné přínosy pro tuzemské firmy, vědu i prestiž země.
V současné době dostává kosmonautika novou dynamiku a lidé se chystají vrátit na Měsíc a vydat se k Marsu. I to je důvod, proč začít náš rozhovor vzpomínkou na první let lidí k Měsíci, který se bohužel v rámci programu Artemis nepodaří zopakovat ani letos. Právě totiž plynulo 55 let od takzvaného vánočního letu Apolla 8, kdy jeho posádka ve složení velitel Frank Borman, Jim Lovell (Čechoameričan) a William Anders 10× oblétla našeho souputníka a vzala tak vítr z plachet sovětskému pokusu o jeho oblet lodí později nazývanou Sojuz.
Jak na to vzpomíná doc. Kolář?
JK: Vánoce 1968... Sledovali jsme to s obrovským zájmem. Vrcholil totiž program „Muž na Měsíci“, známý jako Apollo. Let Apolla 8: poprvé se lidé dostali k jinému nebeskému tělesu, které mohli sledovat z relativně malé blízkosti. Ještě dnes žasnu, že tehdy se o letu rozhodlo ani ne půl roku předem a že byl let plánován ve chvíli, kdy kosmická loď ještě nebyla vyzkoušená, protože ještě nestartovalo ani Apollo 7.
A pokud hledáme symboliku, je nezapomenutelné vánoční poselství od Měsíce, v němž posádka četla pasáže z bible. Což je dobré si připomenout v dnešní rozhárané době, jak to na lidi duchovně působilo.
Apollo 8 Měsíc oblétalo necelý den, asi 10×, a pokud jde o let Artemis 2, který se v lodi Orion realizuje bohužel až napřesrok, má jít jen o pouhý průlet kolem Měsíce. Žádné oblety. Není to paradoxní? Po 55 letech?
Jak se dívá na takovéto srovnání člověk nové éry?
AS: Já jsem to pochopitelně nezažil, takže porovnání pro mne není snadné. Ale tehdy byl cíl jasně daný: přistát na Měsíci do konce desetiletí. Na prodlevy tedy nebyl čas, šlo o předstižení Sovětů. Dnes už však takový politický tlak neexistuje.
Kosmický program má dost společného s programem vojenským. Když jste schopni něco dostat na oběžnou dráhu, vždy to má vojenskou aplikaci. Tehdy šlo o balistické rakety, které vynášely první kosmonauty, pochopitelně nikoliv o Saturn 5! Byla to jistá odpověď geopolitickému protivníkovi. Ke konci roku 68 šlo v zásadě o určitou pozitivní věc po srpnové invazi u nás a v době sílícího amerického angažmá ve vietnamské válce. Dnes už tady taková hnací síla není.
Proč se ale vracíme k Měsíci až nyní?
AS: Je to otázka priorit a financování. Po Apollu přišel Space Shuttle a potom Mezinárodní kosmická stanice. Projekt ISS byl a je, včetně vědeckého výzkumu, velmi nákladný a svého času nebyla vůle a ani finance na to, rozvíjet další program. Dnes se ale využití ISS chýlí ke konci a NASA se zaměřuje na využití komerčních orbitálních stanic, čímž si do jisté míry uvolňuje ruce k lunárnímu programu. Je to koncepční posun k programu CLD (commercial low earth orbit destinations), v jehož rámci jsou dnes astronauti dopravováni na stanici soukromými loděmi, jako je Crew Dragon od SpaceX.
Na něj navazuje program CCSC-2 (collaborations for commercial space capabilities), který je navržen k podpoře komerčních aktivit ve vesmíru. NASA bude firmám přispívat v oblasti technických znalostí, zkušeností, technologií atd. Což přinese minimalizaci vládních, tedy NASA zdrojů a přesunuje finanční zátěž více na soukromé firmy, jako jsou SpaceX, Blue Origin, Northrop Grumman či Sierra Space.
To umožní, aby se NASA více zaměřila na Měsíc.
A je návrat na Měsíc a k tendencím pilotovaného průzkumu Sluneční soustavy dán spíše možnostmi současné vyspělejší techniky, nebo jsme jako lidstvo k tomu dozráli?
JK: Technika byla k dispozici už tenkrát. Samozřejmě, za těch 50 let vyspěla, takže lety jsou bezpečnější, komfortnější a také kvalitnější po stránce vědecké náplně.
Existence více než 50leté mezery je tedy opravdu spíše v motivaci, v odpovědi na otázku: Proč mají lidé létat na Měsíc? V 60. letech to bylo ono soupeření mezi USA a SSSR. Lety na Měsíc, potažmo dál jsou ovšem státní záležitostí i dnes. Po stránce organizační, zabezpečení financování... Jinými slovy, stále jde o politiku. Pokud nebude politická vůle, bude velmi obtížné něčeho podobného dosáhnout.
V oblasti letů kolem Země už posun techniky a vědomostí umožňuje dosažitelnost oběžné dráhy i soukromými prostředky. Nicméně meziplanetární, tj. i lunární lety zůstávají prozatím záležitostí především státní.
K otázce politické motivace: na zatím posledním, 74. astronautickém kongresu v Baku (říjen 2023) Číňané potvrdili, že hodlají přistát na Měsíci před koncem desetiletí. Řekl bych, že tedy tlak na návrat NASA na Měsíc začíná být i geopolitický. Diskutuje se o tom už i v americkém Kongresu a v odborném tisku.
JK: Pokud čínské úsilí opravdu nabere tento směr, tak ano. Pak tu opět bude prvek politické soutěživosti. To by k programu Artemis mělo vyvolat jiný než poněkud laxní přístup [viz odklad Artemis 2 na rok 2025 a Artemis 3, tj. přistání, na rok 2026 — pozn. red.]. Jestliže to Číňané oznámili, je dobré to brát vážně. Tlak tedy bude narůstat.
AS: U Číňanů vidím „problém“ v tom, že většinu jejich projektů se daří realizovat k deklarovaným datům. Nesklouzávají tak často k datům pozdějším, přestože mají menší rozpočet. To je svým způsobem varování pro Západ, zejména pro Evropu: Pozor, pánové! Kdo bude tím lídrem?
Jak Ing. Kolář uvedl, průzkum vesmíru zůstává v gesci vládních agentur. Např. doprava zásob a posádek na ISS je však už pod dohledem NASA založena na komerčních letech. V rámci letů Axiom právě mjr. Svoboda mohl mít šanci letět na ISS už koncem letošního roku (Axiom 4). V Crew Dragonu bude sedět mj. polský kosmonaut Sławosz Uznański…
AS: V posádce jsou čtyři lidé, takže jsem mohl sedět i vedle něj. Uznański bude v posádce nezávisle na tom, kdo bude vedle něj. Záleželo spíše na tom, jak se rozhodne Česká republika, která dostala od Axiomu stejnou nabídku jako Polsko. Místo ČR tedy bude v tomto letu zastoupena jiná země.
Ten trend je už celkem jasný, komercializace letů na nízkou oběžnou dráhu je realitou. Dnes už ani nejde, aby se velké agentury, jako je NASA či ESA, věnovaly všem zajímavým projektům bez spolupráce s komerční sférou. A je také v zájmu aerokosmického průmyslu, aby v tomto směru měly rozvázané ruce.
Pro firmy, jako je SpaceX, Axiom Space, Blue Origin či v Evropě Airbus, je to otázka velkého byznysu. Třeba Axiom zabezpečuje komerční lety na ISS s tím, že ze zisku může financovat např. stavbu vlastní orbitální stanice či vývoj skafandrů určených pro NASA a ESA v rámci programu Artemis.
(Celý článek naleznete v aktuálním vydání Technického týdeníku.)