Nastoupil jsem ve stanici Petřiny do soupravy metra, usedl a chvíli jsem očima bloumal po podlaze. Pak jsem zvedl zrak – a všichni lidé kolem mne, zvláště ti mladí, drželi v ruce mobil. Vážný výraz tváří, neustálé ťukání do klávesnic…
Co by tomu asi řekli husité v 15. století? pomyslel jsem si s úsměvem nad svým oblíbeným rčením, které mě v dnešním předigitalizovaném světě tak často napadá. Stejně tak, jako si uvědomuji, že vůbec nepřemýšlíme nad tím, co vlastně říkáme.
Tato doba mění nejen jazyk, ale i svět nás všech. Zcela rutinně googlujeme, skypujeme, mailujeme, surfujeme po netu, uploadujeme a stahujeme aplikace, remasterujeme, esemeskujeme, chatujeme a blogujeme. Nemít mobil může jen naprostý hlupák, bez tabletu a facebooku jste outsider, kdo neví, co je instagram nebo twitter, jako by ani nebyl, stejně jako ten, kdo neumí stáhnout fotky z rajčete. Kolik účtů na sociálních sítích dnes máte, tolikrát jste člověkem. Anebo kolik statusů denně na svůj profil umístíte…
Celý článek si můžete přečíst v tištěném vydání Technického týdeníku č. 14/2019.