Biopolymer lignin, vysokomolekulární polyfenolická amorfní látka, vzniká jako vedlejší produkt při výrobě papíru a je slibnou surovinou pro udržitelnou výrobu plastů. Přírodní produkt však není k dispozici v tak konzistentní kvalitě, jako je plast na ropné bázi.
Rentgenové vyšetření u firmy Desy poprvé ukazuje, jak vnitřní molekulární struktura různých ligninových složek souvisí s vlastnostmi materiálu. Ligniny se podílejí na síle rostlin a jejich zdřevnatění. Při výrobě papíru jsou odděleny od celulózy. Ligniny patří mezi takzvané aromatické sloučeniny, které také hrají rozhodující roli při výrobě plastů. Jsou největším zdrojem přirozeně se vyskytujících aromatických sloučenin, ale až dosud byly v papírenském průmyslu vnímány především jako vedlejší produkt nebo palivo. Každý rok jsou tak k dispozici miliony tun, které by mohly být používány jako nepřetržitý tok surovin pro nové produkty.
Ve skutečnosti existují počáteční aplikace tvrdého plastu na bázi ligninu (reaktoplast – duroplast). Vlastnosti materiálu se však často liší a řízení jejich vlastností se dá doposud těžko ovládat. Na rentgenovém zdroji světla PETRA III od firmy Desy nyní švédský tým zkoumá nanostrukturu různých podílů komerčně dostupného ligninu.
Ukázalo se, že existují podíly ligninu s většími nebo menšími doménami. V závislosti na aplikaci to má výhody. Činí to lignin tvrdším nebo měkčím a v něm se změnou teploty skelného přechodu předpokládá, že biopolymer přijímá viskózní stav.
Rentgenová analýza mimo jiné ukázala, že obzvláště stabilní jsou takové ligninové varianty, kde se navzájem nacházejí centrální benzenové řetězce ve tvaru písmene T. Třeba uvést, že jako přírodní produkt má lignin mnoho různých konfigurací. Další výzkum nyní poskytne systematický přehled o tom, jak různé parametry ovlivňují vlastnosti ligninu.