Damiano R. Kwaslema ze Sokoine University of Agriculture v Tanzanii se svým kolegou nedávno zhodnotili dřívější vědecké studie, které se zabývaly možným využitím nanomateriálů jako nástroje pro řešení stresu plodin z přílišného zasolení.
Pokud dojde k zasolení půdy, které přesahuje hodnoty tolerované pěstovanými plodinami, může dojít ke zhroucení produktivity zemědělství a kvality úrody. To by ohrozilo potravinovou bezpečnost, která v dnešní době už tak není příliš uspokojivá. V dnešním otepleném světě je přitom zasolování půdy často problémem, s nímž se potýkají na řadě míst planety.
Nanomateriály, které mohou být přírodního nebo syntetického původu, v určitých případech ovlivňují odpověď plodiny na stres vyvolaný zasolením. Dochází k tomu prostřednictvím rozmanitých mechanismů, jako například zasahováním do exprese genů, které mají vztah k toleranci vůči zasolení anebo posilováním fyziologických procesů, například s antioxidanty.
Badatelé ze Sokoine University of Agriculture v Tanzanii analyzovali celkem 495 experimentů ze 70 odborných studií, které se týkaly různých nanomateriálů v souvislosti se stresem různých druhů rostlin při zasolení. Dospěli k tomu, že nanomateriály v řadě případů skutečně podporují růst rostlin v zasoleném prostředí. Platí to ale obvykle tehdy, pokud se takové nanomateriály aplikují v menších množstvích. Ve vyšších dávkách bývají nanomateriály pro rostliny toxické a mohou jejich kondici při zasolení naopak zhoršit.
Kwaslema s kolegou věří, že nanomateriály představují slibný nástroj pro řešení stresu rostlin kvůli zasolení. Do budoucna by jistě stálo za to věnovat této problematice obsáhlejší výzkum.